34 C 305/2022-15 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne 3. 5. 2022 domáhala vůči žalovanému, aby mu soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni 20 928,97 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná pohledávka s příslušenstvím jí byla postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 2. 2022, uzavřené mezi žalobkyní a [právnická osoba] [anonymizována tři slova] (dále jen„ [anonymizována dvě slova]“). [anonymizována dvě slova] vyhověla dne 30. 7. 2020 žádosti žalovaného o klasický úvěr [číslo] když akceptací žádosti došlo mezi [anonymizována dvě slova] a žalovaným k uzavření smlouvy, na základě které se [anonymizována dvě slova] zavázala poskytnout žalovanému úvěr [číslo] ve výši 31 889 Kč a žalovaný se zavázal splácet poskytnutý úvěr spolu se smluvním úrokem ve výši 18,13 % p.a. v pravidelných 24 měsíčních splátkách ve výši 1 673 Kč. Jelikož žalovaný nesplácel předepsané splátky řádně a včas, [anonymizována dvě slova] v souladu se smluvními podmínkami zesplatnila úvěr ke dni 31. 1. 2022. Žalovaná částka odpovídá nesplacené jistině ve výši 19 196,13 Kč. Žalobkyně dále požaduje kapitalizovaný úrok ve výši 1 180,14 Kč, poplatky ve výši 800 Kč, smluvních pokut ve výši 537,84 a pojistného ve výši 395 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu předžalobní výzvou, žalovaný však do dnešního dne svůj dluh neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. V řízení z listinných důkazů vyplynulo, že právní předchůdkyně žalobkyně schválila dne 30. 7. 2020 žádost žalovaného o úvěr ve výši 31 889 Kč, který byl úročen sazbou 18,13 % ročně a žalovaný se jej zavázal splatit v 24 měsíčních splátkách po 1 673 Kč, splatnými vždy k 17. dni v měsíci počínaje dnem 17. 8. 2020 RPSN byla stanovena na 20,55 % (smlouva o klasickém úvěr [číslo] rámcovou smlouvou ze dne 30. 7. 2020). Žalovaný ve své žádosti uvedl, že je svobodný, bydlí u rodičů, a jeho pravidelný čistý měsíční příjem činí 16 545 Kč, celkové náklady domácnosti činí 2 000 Kč a nemá žádné další finanční závazky (žádostí/smlouvou o klasickém úvěru [číslo]). Žalovaný neuhradil splátku dne 17. 3. 2021 (výpisem plateb k úvěru [číslo]). Jelikož žalovaný splátky řádně a včas nehradil, odstoupila právní předchůdkyně žalobkyně od smlouvy a zesplatila celý úvěr ke dni 31. 1. 2022. Současně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky (odstoupením od úvěrové smlouvy ze dne 27. 12. 2022). Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 2. 2022 postoupila společnost [právnická osoba], pohledávku za žalovaným žalobkyni (smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 2. 2022, včetně seznamu pohledávek). Postoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem žalobkyně ze dne 25. 2. 2022 (oznámením o postoupení pohledávky s podacím lístkem z 28. 2. 2022). Žalobkyně požaduje částku 20 928,97 Kč, z níž 19 196,13 Kč činí jistinu, 800 Kč poplatky, 537,84 Kč pokuta a 395 Kč pojistné (výpisem plateb k úvěru [číslo]). Žalobkyně zaslala žalovanému dne 3. 3. 2022 předžalobní upomínku, žalovaný však na předmětnou pohledávku ničeho neuhradil (výzvou k úhradě dluhu ze dne 3. 3. 2022 s podacím lístkem). 4. Po provedeném dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Dne 30. 7. 2020 byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřena smlouva označená jako Smlouva o klasickém úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením uvedené smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalovaného a žalovaného prověřila v registru [příjmení]. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 31 889 Kč, který se žalovaný zavázal uhradit včetně úroku ve výši 18,13% ročně. Právní předchůdkyně žalobkyně využila práva k zesplatnění úvěru pro porušení povinnosti žalovaného úvěr řádně splácet, a to k datu 31. 1. 2022. K tomuto datu činil dluh žalovaného na jistině částku 19 196,13 Kč, na úrocích částku 1 180,14 Kč, na poplatcích částku 800 Kč, na smluvních pokutách 537,84 Kč a na pojistném částku 395 Kč. Tato pohledávka byla postoupena na žalobkyni. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani přes předžalobní výzvu. 5. Po právní stránce soud věc posoudil následovně. Uvedenou smlouvu soud kvalifikoval jako smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Smlouva podléhá rovněž režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, proto se soud zabýval i otázkou posouzení úvěruschopnosti žalované ve smyslu ust. § 86 tohoto zákona. Právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného dostatečně posuzovala. Žalovaný úvěr poskytnutý na základě smlouvy čerpal, a vznikla mu tak povinnost poskytnuté peněžní prostředky vrátit včetně sjednaných úroků a poplatků. Tyto své povinnosti žalovaný neplnil, právní předchůdkyně žalobkyně proto využila svého práva z důvodu porušení povinností žalovaného požadovat zaplacení celého úvěru. Až do vrácení peněžních prostředků má žalovaný povinnost platit sjednané úroky z úvěru (ust. § 2399 odst. 2 o. z.). Jelikož žalovaný ve stanovené lhůtě dlužnou částku nezaplatil, dostal se do prodlení (§ 1968 o. z.), a vznikla mu tak povinnost vedle dlužné částky a úroku platit rovněž úrok z prodlení (ust. § 1970 o. z.). Při stanovení výše úroků z prodlení soud vycházel z ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Na žalobkyni pohledávka přešla na základě postoupení v souladu s ust. § 1879 a násl. o. z. Z uvedených důvodů soud žalobě plně vyhověl. 1. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 290 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 838 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 20 928,97 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 300 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t., z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ve výši 252 Kč, kterou je zástupce žalobkyně povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. S ohledem na ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud tyto náklady k rukám právního zástupce žalobkyně a lhůtu k plnění stanovil v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.