5 C 145/2022-16 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou domáhala na žalovaném zaplacení 578 522,10 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 600 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto peněžní prostředky vrátit společně s úrokem ve výši 4,9 % ročně, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 7 609 Kč, vždy k 10. dni v měsíci. Současně s tím si žalovaný sjednal pojištění proti neschopnosti splácet ve výši 494 Kč měsíčně. Žalovaný nehradil řádně a včas, v důsledku čehož žalobkyně prohlásila celý dluh žalovaného ke dni 24. 7. 2021 za okamžitě splatný. Dluh žalovaného se sestával z dluhu na jistině ve výši 573 995,10 Kč, úroku ve výši 374,85 Kč, poplatku ve výši 4 152,15 Kč, smluvní úrok ve výši 29 739,07 Kč, smluvní úrok ve výši 4,9 % a zákonný úrok z prodlení. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dlužné částky, avšak neuhradil ničeho. 2. Žalobkyně je právnickou osobou se sídlem v České republice, žalovaný je státním občanem Bulharska s bydlištěm v České republice. Mezinárodní příslušnost zdejšího soudu je dána bydlištěm žalovaného v souladu s čl. 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil 4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí (žalobkyně souhlasila již v žalobě; žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil). 5. Smlouvou o úvěru ze dne 16. 9. 2019 bylo prokázáno, že účastníci řízení uzavřeli smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 600 000 Kč, jejž se zavázala žalovanému převést na bankovní účet č. [bankovní účet], přičemž žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splatit nejpozději do 11. 10. 2027 (s konečnou splatností 10. 2. 2018 po odkladu splátek) a to měsíčními splátkami ve výši 7 609 Kč, vždy v 10. den každého kalendářního měsíce. Úroková sazba byla sjednána ve výši 4,9 % ročně a to z nesplacené jistiny úvěru. Pro případ prodlení žalovaného se splacením 1 splátky úvěru po dobu delší než 3 měsíce, či se dostane do prodlení se splacením více než 2 splátek, si účastníci sjednali možnost žalobkyně prohlásit celý úvěr za okamžitě splatný. Součástí úvěrové smlouvy byly též standardní informace o spotřebitelském úvěru, jež shrnovaly úvěrovou smlouvu. 6. Výpisem z účtu [číslo] za období od 16. 10. 2019 do 31. 12. 2019 bylo prokázáno, že žalovaný čerpal úvěr ve výši 600 000 Kč. 7. Výpisem z úvěrového účtu bylo prokázáno, že konečný stav účtu činil - 591 301,50 Kč. 8. Dopisem ze dne 13. 5. 2021 a 22. 6. 2021 bylo prokázáno, že žalobkyně z důvodu neuhrazení pohledávky na úvěrovém účtu žalovaného, opakovaně vyzývala k jeho uhrazení. 9. Dopisem ze dne 24. 7. 2021 bylo prokázáno, že žalobkyně rozhodla o okamžité splatnosti celého dluhu ke dni 24. 7. 2021 a vyzvala žalovaného k úhradě celé dlužné částky. 10. Výpisem bylo prokázáno, že žalovaný na svůj dluh nehradil řádně, kdy se dostal do prodlení s placením jednotlivých splátek, přičemž dluh činil 573 995,10 Kč na jistině, úrok z prodlení 374,85 Kč, poplatky ve výši 4 152,15 Kč. 11. Upomínkou ze dne 17. 1. 2022 a dokladem o odeslání bylo prokázáno, že žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky. 12. Soud z hlediska skutkového stavu věci dospěl k závěru, že žalobkyně s žalovaným uzavřeli dne 16. 9. 2019 smlouvu, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 600 000 Kč. Žalovaný se poskytnutý úvěr zavázal splácet pravidelnými měsíčními splátkami. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, na což byl žalobkyní opakovaně upozorňován. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení se splácením svého dluhu, žalobkyně využila svého práva a prohlásila celý úvěr za okamžitě splatný. Žalovaný byl vyzván k uhrazení dlužné částky, avšak již neuhradil ničeho. 13. Shora uvedené listinné důkazy považuje soud za věrohodné, plně prokazující zjištěný skutkový stav shora uvedený, soud nemá důvodu pochybovat o skutečnostech z nich zjištěných. Žalovaný žádné důkazy soudu nepředložil, ani se k žalobě nevyjádřil. Soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze ze shora uvedených důkazů navržených žalobkyní. 14. Takto zjištěný skutkový stav posoudil soud dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“), kdy se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 15. Podle § 2396 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. 16. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 17. Dle § 1968 o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 18. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnost, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. 19. Na základě shora uvedeného skutkového stavu, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla řádně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z., na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 600 000 Kč. Žalovaný se zavázal tento úvěr splatit společně s ročním úrokem ve výši 4,9 % a to pravidelnými měsíčními splátkami po 7 609 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení se splácením na svůj dluh, na což byl žalobkyní opakovaně upozorňován. V souladu s úvěrovou smlouvou, v důsledku prodlení žalovaného se splátkami svého dluhu, žalobkyně prohlásila dluh žalovaného za okamžitě splatný, což žalovanému bylo oznámeno. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani na opakovanou výzvu žalobkyně, tudíž se dostal dle § 1968 o.z. do prodlení se zaplacením peněžitého dluhu a podle § 1970 o.z. vzniklo žalobkyni právo požadovat po žalovaném vedle dlužné částky i zaplacení smluvního úroku ve výši 4,9 % ročně a zákonného úroku z prodlení. Výše úroku z prodlení vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a soud o něm rozhodl vázán návrhem žalobkyně dle § 153 odst. 2 o.s.ř. od data 25. 7. 2021 z jistiny ve výši 573 995,10 Kč ve výši 8,5 % ročně. 20. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, tedy žalobě vyhověl a uložil žalovanému uhradit dlužnou částku. 21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 23 742 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 23 142 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., (dále jen„ vyhláška“) dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč, představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 2 uvedené vyhlášky dle § 1 odst. 3 ve spojení s § 2 odst. 3 vyhlášky (výzva k plnění, žaloba). 22. Lhůtu k plnění ve výroku I. a II. stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.