5 C 224/2021-27 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou k soudu dne 28.7.2021 domáhala na žalovaném zaplacení celkové částky 55 650 Kč s příslušenstvím s tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], uzavřela se žalovaným dne 8.2.2019 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] (dále jen Smlouva), na jejímž základě byly poskytnuty žalovanému peněžní prostředky ve výši 35 000 Kč s tím, že se žalovaný zavázal zaplatit úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 7 000 Kč (s úrokovou sazbou ve výši 19,38 % ročně sjednanou ve smlouvě), odměnu za administrativní činnost ve výši 7 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 14 000 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny, úroku za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy a veškerých poplatků se žalovaná zavázala uhradit v 60 týdenních splátkách po 1 050Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 3.4.2020. Žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas tak, jak bylo sjednáno, když za celou dobu trvání smluvního vztahu až do okamžiku postupení uhradil pouze částku 7 350 Kč, z toho 5 716,69 Kč na úrok za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy a na poplatek za hotovostní inkaso splátek částku 1 633,31 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15.1.2020, přičemž k tomuto datu činila dlužná částka 58 400 Kč a sestávala z dlužné jistiny ve výši 35 000 Kč, dlužného poplatku za administrativní činnost ve výši 7 000 Kč, úrok za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 1 283,31 Kč, dlužného poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 12 366,69 Kč. Žalobkyně kapitalizovala jak zákonný úrok z prodlení ve výši 10% ročně, tak smluvní úrok ve výši 19,03% ročně, a to z částky 35 000 Kč ode dne 4.4.2020 do data postoupení pohledávky dne 15.1.2021. Žalovaná ničeho následně (po postoupení) neuhradila, a to ani v návaznosti na předžalobní upomínku. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Studiem spisu soud zjistil, že ve věci je možné rozhodnout i na základě předložených listinných důkazů, proto dle ustanovení § 115a o. s. ř. vyzval usnesením žalovaného ke sdělení, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání a poučil jej, že pokud se v této lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že souhlasí. Výzva byla žalovanému doručena dne 20. 12. 2021. Na tu to výzvu nebylo ze strany žalovaného do současné doby nijak reagováno. Žalobkyně již v žalobě samé vyslovila s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlas. Soud tedy uzavřel, že oba účastníci souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a tímto způsobem pak ve věci rozhodl. 4. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav: právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], uzavřela se žalovaným dne 8.2.2019 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě byly poskytnuty žalovanému peněžní prostředky ve výši 35 000 Kč s tím, že se žalovaný zavázal zaplatit úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 7 000 Kč (s úrokovou sazbou ve výši 19,38 % ročně sjednanou ve smlouvě), odměnu za administrativní činnost ve výši 7 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 14 000 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny, úroku za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy a veškerých poplatků se žalovaný zavázal uhradit v 60 týdenních splátkách po 1 050 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 3.4.2020 (prokázáno Smlouvou1). Žalovaný na úvěr uhradil 7 350 Kč (tvrzení žalobkyně obsažené v žalobě). Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15.1.2021, což bylo žalované oznámeno (prokázáno smlouvou o postoupení, oznámením o postoupení pohledávky). Dále má soud za prokázané, že před uzavřením smlouvy byla zkoumána úvěryschopnost žalovaného (kartou zákazníka). Předžalobní upomínkou bylo prokázáno, že byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky z titulu Smlouvy1. 5. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci: [právnická osoba] [anonymizováno] a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru, na jejímž základě byla žalovanému dne 8.2.2019 poskytnuta v hotovosti částka 35 000 Kč, přičemž se žalovaný zavázal poskytnutý úvěr včetně administrativního poplatku ve výši 7 000 Kč, úroku za dobu trvání smlouvy ve výši 7 000 Kč a odměny za hotovostní inkaso ve výši 14 000 Kč, a vrátit ve 60 týdenních splátkách po 1 050 Kč. Žalovaný uhradil pouze částku 7 350 Kč. [příjmení] [jméno] svou pohledávku za žalovaným postoupil žalobkyni. Před podáním žaloby byl žalovaný dopisem vyzván k úhradě dluhu. 6. Soud po provedení důkazů posoudil věc po právní stránce následovně: podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění (dále jen„ o.z.“), a v souladu se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Dle ust. § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ust. § 2399 odst. 1 o.z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Pohledávka byla postoupena žalobkyni v souladu s ust. § 1879 a násl. o.z. 7. Podle ust. § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle ust. odst. 2) poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle ust. § 87 odst. 1 cit. zák. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 8. S ohledem na shora uvedená zjištění a citovaná zákonná ustanovená rozhodl soud tak, že žalobě vyhověl ohledně částky 35 000 Kč, představující dluh na jistině úvěru podle Smlouvy, když ohledně povinnosti žalovaného uhradit žalobkyni administrativní poplatek ve výši 7 000 Kč, který je konkretizován v bodě 1.5 předmětné smlouvy, považuje soud smlouvu v této části za neplatnou, a to jak pro nepřiměřenost ujednání, když žalovaný vystupoval jako spotřebitel, tak i pro neurčitost, a v neposlední řadě i pro rozpor s dobrými mravy. Ze smlouvy o úvěru ani ze smluvních podmínek nevyplývá, za co je poplatek účtován, poplatek není ve smluvních ujednáních specifikován. Pouze z označení„ administrativní poplatek“ není spotřebitel (žalovaný) schopen poznat, co za poskytnutí půjčky věřiteli platí. Takové ujednání je ujednáním neplatným, přičemž soud má posuzovat z úřední povinnosti zneužívající charakter smluvní klauzule, pokud má k dispozici informace o právním a skutkovém stavu, které jsou pro tyto účely nezbytné. V rámci soukromého práva neplatí zásada autonomie vůle stran, která by umožňovala cokoliv, bez ohledu na postavení stran a obsah ujednání. Jinak řečeno, je-li sjednán v podstatě jakýkoliv poplatek, pak současně v rámci ujednání stran musí být též srozumitelně a zřetelně uvedeno, jaké protislužby se straně platící poplatek má oproti zaplacenému poplatku dostat. K úhradě případných nákladů za„ administrativní činnost“ a též ke generování zisku slouží už samotný úrok jako odměna za poskytnutí peněžních prostředků, ať již půjčkou anebo úvěrem. Úrok ovšem účastníci smlouvy výslovně sjednaly a soud žalovanému stanovil povinnost k jeho úhradě. Pokud věřitel poplatkem za administrativní činnost„ skrývá“ odměnu za poskytnutí peněžních prostředků sjednanou ve formulářové smlouvě podnikatele se spotřebitelem, jde o ujednání nemravné, kdy odborně vybavený profesionál v daném oboru nepoctivě těží z