5 C 227/2021-40 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu), doručenou Obvodnímu soudu pro Prahu 10 dne 26. 3. 2021, domáhala po žalovaném zaplacení částky 6 042 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že žalovaný dne 24. 5. 2019 kolem 21:00 hodin v [obec a číslo], v bytě na adrese [adresa], [datum narození], a to tím způsobem, že ji opakovaně udeřil otevřenou dlaní do obličeje, kdy následkem toho se udeřila temenem hlavy o kovový rám postele a dále ji přitom rukou chytil za zápěstí. V důsledku protiprávního jednání žalovaného, v příčinné souvislosti s poškozením zdraví pojištěnky žalobkyně [jméno] [příjmení], uhradila žalobkyně náklady léčení za tuto pojištěnku v celkové výši 6 042 Kč. Žalovaný dlužnou částku žalobkyni dosud neuhradil, přestože byl k její úhradě vyzván předžalobní upomínkou. 2. Soud zjistil, že žalovaná je státním občanem Slovenské republiky, jedná se proto o věc s cizím prvkem. Soud nejprve zkoumal, zda je dána pravomoc českých soudů k projednání této věci. Podle čl. 4 odst. 1 a čl. 5 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, platí, že není-li stanoveno jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. [příjmení], které mají bydliště v některém členském státě, mohou být u soudů jiného členského státu žalovány pouze na základě pravidel stanovených v oddílech 2 až 7 této kapitoly. Pravomoc rozhodovat je tak dána českým soudům. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Protože ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání neměli námitek, když žalobkyně s rozhodnutím věci bez jednání souhlasila již v žalobě a žalovaný ve stanovené lhůtě nereagoval na výzvu soudu k vyjádření s doložkou dle § 101 odst. 4 zákona č. 99/1964 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), postupoval soud podle § 115a o.s.ř. a věc rozhodl bez nařízení jednání. 5. Soud na základě listinných důkazů, které měl k dispozici, učinil následující závěr o skutkovém stavu: Žalovaný fyzicky napadl paní [jméno] [příjmení], [datum narození], a to tím způsobem, že ji opakovaně udeřil otevřenou dlaní do obličeje, kdy následkem toho se udeřila temenem hlavy o kovový rám postele a dále ji přitom rukou chytil za zápěstí. Jednání žalovaného bylo předmětem přestupkového řízení u Úřadu městské části [obec a číslo], který rozhodl tak, že žalovaný byl uznán vinným ze spáchání přestupku proti občanskému soužití podle ust. § 7 odst. 1 písm. b) zákona č. 251/2016 Sb. (prokázáno rozhodnutím Úřadu městské části [obec a číslo] ze dne 16. 9. 2019, sp. zn. [spisová značka], č. j. [anonymizováno] P15 [číslo] [spisová značka], které nabylo právní moci dne 16. 13. 2019). V důsledku protiprávního jednání žalovaného uhradila žalobkyně náhradu nákladů léčení za svého pojištěnce v celkové výši 6 042 Kč (prokázáno vyúčtováním [anonymizováno] péče ze dne 21. 8. 2019; rozpisem plateb k náhradě za léčení ze dne 21. 8. 2019 a rozpisem plateb k náhradě za léčení ze dne 11. 2. 2020). Žalovaný náhradu nákladů léčení ve stanovené výši žalobkyni neuhradil, a to ani přes zaslání předžalobní výzvy (prokázáno výzvou ze dne 22. 6. 2020 vč. doručenky). 6. Shora uvedené listinné důkazy považuje soud za věrohodné, plně prokazující zjištěný skutkový stav shora uvedený, soud nemá důvodu pochybovat o skutečnostech z nich zjištěných. Žalovaný žádné důkazy soudu nepředložil. Soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze ze shora uvedených důkazů navržených žalobkyní. 7. Dle ustanovení § 55 zákona č. 48/1997 Sb., zákona o veřejném zdravotním pojištění, příslušná zdravotní pojišťovna má vůči třetí osobě právo na náhradu těch nákladů na hrazené služby, které vynaložila v důsledku zaviněného protiprávního jednání této třetí osoby vůči pojištěnci. Náhrada podle věty první je příjmem fondů zdravotní pojišťovny. 8. Na základě učiněného skutkového závěru učinil soud následující právní závěr: 9. V důsledku fyzického napadení svého pojištěnce, vynaložila žalobkyně náklady na léčení ve výši 6 042 Kč, k jejichž uhrazení je podle ust. § 55 zákona č. 48/1997 Sb., zákona o veřejném zdravotním pojištění, povinen žalovaný, který pojištěnku žalobkyně fyzicky napadl. 10. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s úhradou dluhu, přiznal soud žalobkyni s odkazem na § 1968 a § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, také nárok na zaplacení úroku z prodlení z dlužné částky ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 11. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citované zákonné ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 300 Kč Tyto náklady sestávají ze soudního poplatku ve výši 400 Kč, z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 900 Kč představující 300 Kč za každý ze tří úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky (převzetí a příprava zastoupení; žaloba; předžalobní výzva). 13. Lhůtu k plnění soud ve výroku I. a II. stanovil dle § 160 odst. 1 o.s.ř.