5 C 48/2022-40 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobce se žalobou podanou zdejšímu soudu domáhal zaplacení částky uvedené v záhlaví. Svůj nárok odůvodnil tím, že tuto částku žalovaná dluží jako nedoplatek vyúčtování služeb spojených s užíváním bytu za rok 2018. Dále žalobce požadoval zaplacení zákonných úroků z prodlení z dlužné částky. 2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že ji navrhl v celém rozsahu zamítnout, s tím, že vyúčtování je nesprávné, když již vyúčtování služeb za předcházející období byla zpracována rovněž nesprávně. 3. Jelikož předmětem řízení bylo peněžité plnění (bez příslušenství – úroků z prodlení) nepřevyšující částku 10 000 Kč (bagatelní spor, § 157 odst. 4 o. s. ř. v návaznosti na §202 odst. 2 o. s. ř.), soud se omezil při svém zdůvodnění rozhodnutí pouze na závěr o skutkovém stavu a právní posouzení věci. 4. Na základě zjištěných skutečností dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: žalovaný je vlastníkem bytové jednotky v [obec a číslo], [ulice a číslo], jehož správa spadá do činnosti žalobce. Žalobce doručoval vyúčtování služeb a poplatku za rok 2018 žalovanému elektronicky zjevně přede dnem 27.5.2019. Vyúčtování neobsahuje výši zaplacených záloh. 5. Soud na základě provedených důkazů posoudil věc po právní stránce následovně: Podle ust. § 1181 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.) vlastník jednotky platí zálohy na plnění spojená nebo související s užíváním bytu a má právo, aby mu osoba odpovědná za zprávu domu zálohy včas vyúčtovala, zpravidla nejpozději do čtyř měsíců od skončení zúčtovacího období. Podle ust. § 7 odst. 1) zák. č. 67/2013 Sb. není-li jiným právním předpisem stanoveno jinak, skutečnou výši nákladů a záloh za jednotlivé služby vyúčtuje poskytovatel služeb příjemci služeb vždy za zúčtovací období a vyúčtování doručí příjemci služeb nejpozději do 4 měsíců od skončení zúčtovacího období. Podle ust. § 7 odst. 2) cit. zák. poskytovatel služeb ve vyúčtování musí uvést skutečnou výši nákladů na služby v členění podle poskytovaných služeb se všemi potřebnými náležitostmi, včetně uvedení celkové výše přijatých měsíčních záloh za služby tak, aby výše případných rozdílů ve vyúčtování byla zřejmá a kontrolovatelná z hlediska způsobů a pravidel sjednaných pro rozúčtování. 6. S ohledem na shora uvedené skutečnosti a citovaná zákonná ustanovení rozhodl soud tak, že žalobu v celém rozsahu zamítnul, neboť dospěl k závěru, že žalobce jako právnická osoba založená za účelem zajišťování správy domu a pozemku řádně nevyúčtovala služby spojené s užíváním bytové jednotky, jež je ve vlastnictví žalovaného a tak nenastala splatnost případného nedoplatku plynoucího z vyúčtování. K tomuto závěru dospěl soud poté, co provedl důkazy protokolem o vyúčtování služeb za r. 2018, který byl žalobcem samým označeny a předloženy k důkazu jako listiny prokazující vyúčtování služeb, jež bylo mělo být žalovanému doručováno. Řádné doručení tohoto vyúčtování žalovaný namítal, s tím, že v době, kdy mělo být vyúčtování doručováno, nedal souhlas k elektronickému doručování. Vzhledem ke skutečnosti, že soud dospěl k závěru, že vyúčtování nesplňuje náležitosti, a z uvedeného důvodu je proto neplatné, další dokazování ohledně správnosti doručení prováděno nebylo. Uvedené vyúčtování totiž jednoznačně nesplňuje náležitosti řádného vyúčtování služeb, neboť vyúčtování služeb je účetní dokad, který musí obsahovat i jeho obecné náležitosti vyplývající z ust. § 11 odst. 1 zák. č. 563/1991 Sb. o účetnictví, zejm. musí být uvedeno, kdo a kdy jej vyhotovil a jelikož se v daném případě jedná o účetní záznam v listinné formě, pak musí obsahovat i vlastnoruční podpis a to v souladu s ust. § 11 odst. 5 písm. a) zák. o účetnictví. Dále podle ust. § 7 odst. 2) cit. zák. poskytovatel služeb ve vyúčtování musí uvést skutečnou výši nákladů na služby v členění podle poskytovaných služeb se všemi potřebnými náležitostmi, včetně uvedení celkové výše přijatých měsíčních záloh za služby tak, aby výše případných rozdílů ve vyúčtování byla zřejmá a kontrolovatelná z hlediska způsobů a pravidel sjednaných pro rozúčtování. V daném případě nedostatkem, jež způsobuje neplatnost vyúčtování, je pak absence údaje o výši zaplacených záloh, byť by tento údaj byl vyčíslen nulou. Jelikož vyúčtování obsahuje pouze výši nákladů a výši předepsaných záloh, ale nikoliv již výši záloh žalovaným zaplacenou, je vyúčtování neplatné a zcela nepřehledné a nelogické, neboť není jednoznačné a pro žalovaného snadno zjistitelné, jaký je rozdíl vyúčtování za rok 2018, když výzva k úhradě nedoplatku obsahuje i údajné nedoplatky za předcházející období. Soud v řízení o zaplacení nedoplatku zkoumá, zda vyúčtování služeb bylo provedeno řádně a stalo se splatným, když touto skutečností se zabývá bez ohledu na to, zda proti němu podal žalovaný námitky, přičemž ani absence námitek nemůže zhojit případné nesprávnosti ve vyúčtování (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 26Cdo 2778/2019 ze dne 26.8.2020), neboť zákon č. 67/2013 Sb. s podáním námitek žádné následky nespojuje. S ohledem na tyto skutečnosti proto soud žalobu zamítnul. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalovanému, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů (vyjádření k žalobě, účast u jednání dne 10.10.2022) dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.