5 C 62/2021-81 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobce se žalobou podanou soudu dne 23.2.2021 domáhal snížení vyživovací povinnosti k žalovanému, která byla stanovena rozsudkem zdejšího soudu č. j. [číslo jednací] ze dne 17.1.2020 částkou 6 000 Kč, na částku 3 000 Kč měsíčně s tím, že od vydání rozsudku došlo na straně otce k podstatné změně poměrů, neboť situace kolem pandemie covid-19 připravila otce o značnou část příjmů, když aktuální měsíční příjmy otce činí 8 522 HKR, když ani aktuální podmínky otci neumožňují, aby si případně našel jinou práci lépe finančně ohodnocenou a otec má měsíční povinné výdaje ve výši cca 1 000 HKR, tj. cca 3 500 Kč měsíčně. 2. Žalovaný navrhnul zamítnutí žaloby s tím, že žalobce se vyhýbá plnění svých povinností jak ve vztahu k žalovanému, tak i ve vztahu bratrovi žalovaného již od roku 2008, žalovaný se léčí pravidelně pro vrozené [anonymizováno] ledvin a jelikož i nadále studuje, je bez příjmů. 3. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav: rozsudkem zdejšího soudu č. j. [číslo jednací] ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze č.j. [číslo jednací] ze dne 1.12.2020, které nabyly právní moci dne 22.1.2021 bylo prokázáno, že žalobci byla stanovena vyživovací povinnost k žalovanému ve výši 6 000 Kč měsíčně a současně soud stanovil vyživovací povinnost žalobce k dalšímu synovi, nezl. [jméno] ve výši 5 000 Kč měsíčně, přičemž takto rozhodl za situace, kdy v řízení bylo prokázáno, že na základě dohody o provedení práce ze dne 3.1.2018 otec pracoval pro [právnická osoba] s.r.o. se sjednaným rozsahem práce maximálně [anonymizováno] hodin měsíčně při stanovené odměně 250 Kč za hodinu a smlouva byla uzavřena do 31.12.2018; na základě smlouvy uzavřené mezi otcem a [právnická osoba] otec pracoval v letní sezóně s výdělkem 17 000 až 18 000 Kč měsíčně; přiznáním k dani z příjmu fyzických osob žalobce za rok 2017 vzal soud za prokázané, že dílčí základ daně ze samostatné činnosti činil 83 583 Kč; v roce 2019 v období od [číslo] do 9.9.2019 otec pracoval jako [anonymizováno], kdy za toto období si otec vydělal 4 500 až 5 000 EUR. Od 9.9.2019 byl otec nezaměstnaný, s občasným příjmem z brigády za zahradnické práce a uklízení ve výši 30 EUR denně, což měsíčně činilo částku 10 000 až 11 000 Kč; v případě, že by otec přijel do ČR, vydělal by si třeba i 40 000 Kč měsíčně, musel by si však [anonymizována dvě slova]; žalobce má vzdělání [anonymizováno] s [anonymizováno] – [anonymizována dvě slova]; žalovaný má [anonymizována dvě slova], jeho zdravotní stav je dobrý, chodí na pravidelné [anonymizováno] kontroly a musí [anonymizována dvě slova]. 4. Protokolem o jednání ze dne 15.6.2021 sp. zn. [spisová značka] ohledně nezl. [jméno] [celé jméno žalobce], bratra žalovaného, že žalobce pracoval od 3.6. jako číšník s odměnou za práci ve výši 4 250 HKR. 5. Výslechem žalovaného, potvrzením o studiu a pokladními doklady bylo prokázáno, že žalovaný je studentem 4. ročníku odborného učiliště s maturitou, když v souvislosti se studiem má výdaje ve výši 500 Kč/školní rok do třídního fondu, učebnice ve výši 1 500 Kč/školní rok, náklady na léky činí cca 1 200 Kč měsíčně, další náklady pak žalovaný má v souvislosti s nákupem legitimace na MHD, platby mobilního internetu ve výši 600 Kč měsíčně. Žalovaný bydlí s matkou, dalšími dva bratry a manželem matky, když náklady na bydlení hradí matka s manželem. 6. Výslechem svědkyně [jméno] [příjmení], matky žalovaného, bylo prokázáno, že matka má vyživovací povinnost k žalovanému a dále ještě k dalším dvěma synům. Společně s manželem se podílejí na nákladech souvisejících s bydlením a domácností, v souvislosti se [anonymizováno] stavem nemá žádné zvláštní výdaje. Pracuje jako OSVČ a další příjem má z dohody o provedení práce ve výši 8 500 Kč měsíčně. [role v řízení] má příjem ve výši asi 40 000 Kč měsíčně čistého jako [anonymizováno]. 7. Výplatními listy žalobce za období červen až září 2021 bylo prokázáno, že otci byla vyplacena mzda v celkové výši 15 018 kun, tj. 3 754,50 kun měsíčně, pracovní smlouvou ze dne 1.6.2021 bylo prokázáno, že žalobce měl uzavřený pracovní poměr na dobu určitou do 1.10.2021, mzdovým listem za rok 2020 bylo prokázáno, že otec měl v roce 2020 za období červen až říjen včetně výdělek ve výši 8 522 kun, tj. 2 130,50 kun za měsíc. Z rozhodnutí o dani z příjmu žalobce za rok 2019 ze dne 22.5.2020 bylo prokázáno, že otec vykázal za rok 2019 příjem ve výši 17 985 kun. 8. Rozsudkem zdejšího soudu č.j. [číslo jednací] ve spojení s rozsudkem Městského soud v Praze č.j. [číslo jednací] ze dne 16.11.2021, které nabyly právní moci dne 23.12.2021 bylo prokázáno, že soudem byla zamítnuta žaloba otce na snížení výživného pro nezl. [jméno] [celé jméno žalobce], [anonymizováno] žalovaného, s tím, že ačkoliv bylo otci ze strany soudu neustále doporučováno, aby si zajistil dostatečné příjmy, nečinil tak a vždy jen pracoval pouze brigádně, tj. čekal na turistickou sezónu a mimo tuto sezónu si žádné řádné místo nezajistil, byť sám připustil, že při případném návratu do ČR, mohl pracovat za stálý plat. 9. Skutková zjištění soud opřel o shora uvedené důkazy, o jejichž pravosti a pravdivosti neměl pochybností. Další důkazy soud neprováděl, neboť dospěl k závěru, že z uvedených důkazů získal dostatek skutkových zjištění, na jejichž základě mohl ve věci spolehlivě rozhodnout. Provedené důkazy soud zhodnotil z hlediska jejich pravosti a vypovídací hodnoty a posoudil je jednotlivě i ve vzájemné souvislosti dle § 132 o. s. ř. tak, aby mohl zjistit skutečný skutkový stav. 10. Soud po provedeném dokazování posoudil věc po právní stránce následovně: Podle ust. § 910 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.) předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. Podle ust. § 911 o.z. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. Podle ust. § 913 odst. 1 o.z. pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Podle ust. § 913 odst. 2 o.z. při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popř. zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. 11. S ohledem na shora uvedená zjištění a citovaná zákonná ustanovení rozhodl soud tak, že žalobu zamítnul, neboť vzal za prokázané, že od doby, kdy bylo naposledy pravomocně rozhodováno o vyživovací povinnosti žalobce k žalovanému, přičemž rozsudek o zvýšení výživného ve prospěch žalovaného nabyl právní moci dne 22.1.2021, nedošlo ke dni 23.2.2021, kdy byla podána předmětná žaloba, k žádné změně v majetkových a výdělkových poměrech žalobce, když takovouto změnu poměrů soud neshledal ani ke dni rozhodování, a proto dospěl k závěru, že nenastala změna poměrů, která by odůvodňovala snížení vyživovací povinnosti žalobce jako otce žalovaného, přičemž z provedeného dokazování je zřejmé, že otec nadále pracuje pouze brigádně po dobu turistické sezóny, přičemž mimo sezónu si žádné místo nezajistil, ač sám připouští, že v případě návratu do ČR by mohl pracovat za stálý plat, který otec sám vyčíslil částkou 40 000 Kč měsíčně. Takto se žalobce chová přesto, že i ze strany soudu mu bylo opakovaně v průběhu předcházejících řízení, která probíhala v nedávné době, resp. řízení ve věci nezl. [jméno] souběžně s předmětným řízením, doporučováno, aby si zajistil dostatečné příjmy a nepracoval pouze brigádně. 12. Za situace, kdy nedošlo oproti předchozí úpravě vyživovací povinnosti žalobce k žalovanému ke změně poměrů na straně žalobce a žalovaný je nadále studentem řádného denního studia, jeho zdravotní stav vyžaduje náklady ve výši cca 1 200 Kč měsíčně, dále má žalovaný náklady v souvislosti se studiem, ani na straně žalovaného nedošlo k žádným zásadním změnám poměrů, které by odůvodňovaly snížení výživného, byla žaloba v plném rozsahu zamítnuta. 13. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy účastníku, který měl ve věci úspěch, přiznal soud i náhradu nákladů řízení, proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Vzhledem ke skutečnosti, že žaloba byla zamítnuta, byla žalovanému přiznána náhrada nákladů řízení v souladu s ust. § 151 odst. 3 o.s.ř. a ust. § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb. v celkové výši 1 200 Kč, a to za 4 úkony (vyjádření k žalobě a účast u jednání dne 13.10.2021, 5.1.2022 a 12.1.2022) á 300 Kč.