59 C 10/2020-128 — Obvodní soud pro Prahu 10

Žalobce se žalobou ze dne [datum] domáhal určení, že je vlastníkem nemovitých věcí, konkrétně pozemků par. [číslo] v k.ú. [část obce], [územní celek], zaspaných v katastru nemovitostí pod [anonymizováno] [číslo] to s odůvodněním, že stav zaspaný v katastru neodpovídá skutečnosti. Co se týká žalované 3, tak ta je právní nástupkyní [jméno] [celé jméno žalovaného], jehož [role v řízení] byla [jméno] [příjmení], [anonymizováno] a [role v řízení] po [jméno] [příjmení]. Aktuálně je v [anonymizováno] evidována již žalovaná 3, a to v rozsahu uvedeném a na pozemcích uvedených ve výrocích I a II tohoto rozsudku (v době podání žaloby byl u prvního pozemku evidován rozsah [číslo], u druhého [číslo]; je nezbytné, aby byly uvedeny již pouze aktuální rozsahy, aby rozhodnutí mohlo sloužit jako řádný podklad pro zápis vlastnického práva do [anonymizováno]). Důvody, pro něž žalobce dovozuje, že je vlastníkem předmětných nemovitých věcí, jsou detailněji rozebrány v žalobě. Usnesením zdejšího soudu č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] byla třetí žalovaná vyzvána, aby se ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení uvedeného usnesení písemně vyjádřila ve věci samé k žalobě, která jí byla doručena spolu s tímto usnesením. Žalovaná 3 se k žalobě vyjádřila prostřednictvím podání učiněného právním zástupcem dne [datum], přičemž uvedla, že uznává nárok uplatňován žalobou ve vztahu k ní. Neměla a nemá v úmyslu právo žalobce zpochybňovat, avšak o tom, že po žalované ve vztahu k předmětným pozemkům žalobce čehokoliv požaduje, se třetí žalovaná dozvěděla až z uváděného usnesení soudu a připojené žaloby; třetí žalovaná nezavdala žalobci příčinu k podání žaloby. Žalovaná 3 je připravena poskytnout žalobci součinnost, avšak není ochotna hradit jakoukoliv náhradu nákladů řízení, nebyla žalobcem vůbec oslovena před zahájením řízení. V rámci efektivního řešení je připravena jakoukoliv náhradu nákladů řízení vůči žalobci nepožadovat. Podle ustanovení § 153a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) soud rozhodne rozsudkem pro uznání tehdy, uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok, který je proti němu žalobou uplatňován. Dle ustanovení § 153a odst. 2 o. s. ř. rozsudek pro uznání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2 o. s. ř.). Vzhledem k tomu, že žalovaná 3 nárok výslovně uznala a žalobce navrhl vydání částečného rozsudku pro uznání vůči ní, nastaly podmínky pro postup dle výše citovaných ustanovení a soud o žalobě rozhodl, aniž by nařizoval jednání (§ 153a odst. 4 o. s. ř.), rozsudkem pro uznání. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve výroku III tohoto rozsudku, a to proto, že žalobce, který byl ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. úspěšný, uvedl, že netrvá na přiznání náhrady nákladů řízení, tedy náhradu nepožadoval/vzdal se práva na náhradu nákladů řízení. I kdyby se však práva na náhradu nákladů nevzdal, posuzoval by soud, zda bude žalobci přiznána náhrada nákladů řízení, a to z toho důvodu, že žalovaná nebyla před podáním žaloby oslovena a pakliže by k tomu došlo, s ohledem na postoj žalované lze důvodně předpokládat, že by věc byla vyřešena a nemuselo by dojít k podání žaloby. I třetí žalovaná však uvedla, že nebude požadovat náhradu nákladů řízení, tudíž nebyly přiznány žádnému z dotčených účastníků.