59 C 112/2022-17 — Obvodní soud pro Prahu 10

Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne [datum] domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku ve výši 11 505 Kč s příslušenstvím, částkou 600 Kč označenou jakožto náklady spojené s uplatněním pohledávky a náhradou nákladů nalézacího řízení, s tím, že žalovaný coby provozovatel osobního automobilu se zdvihovým objemem válců motoru nad [anonymizována tři slova] do [anonymizována tři slova], [registrační značka], neměl v období od [datum] do [datum] a dále od [datum] do [datum] uzavřeno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ačkoli mu tuto povinnost ukládal zákon č. 168/1999 Sb. Při zákonné denní sazbě 65 Kč za vozidlo činí celková výše příspěvku za jeho provozování bez pojištění za uvedené období (85 dnů + 92 dny) částky 5 525 Kč a 5 980 Kč. Splatnost příspěvku nastala [datum] a dne [datum]. Žalobkyně požadovala rovněž částku ve výši 300 Kč za každý z dvou uváděných případů, přičemž tato částka představuje poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva ve smyslu § 2a vyhl. č. 205/1999 Sb. Žalovaný byl před podáním žaloby k úhradě dluhu písemně vyzýván. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalovaný není státním příslušníkem ČR, avšak v ČR bydlí, pravomoc českých soudů vyplývá z [číslo listu] [anonymizována dvě slova] [číslo]. Soud věc projednal za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), tedy bez nařízení jednání, neboť věc lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (žalovaný ve smyslu ust. § 101 odst. 4 o. s. ř.). Soud z hlediska skutkového stavu věci dospěl k závěru, že žalovaný, který byl nejméně v období od [datum] do [datum] vlastníkem a provozovatelem osobního automobilu [registrační značka], se zdvihovým objemem válců [anonymizována tři slova], neměl v období od [datum] do [datum] a dále od [datum] do [datum] včetně (celkem po dobu 85 + 92 dnů) sjednáno pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla. V důsledku této skutečnosti vyzvala žalobkyně dne [datum] a [datum] žalovaného k úhradě příspěvku do garančního fondu, a to v obou případech ve lhůtě 60 dnů od doručení této výzvy s tím, že po žalovaném zároveň požadovala úhradu nákladů za upomínku ve výši 300 Kč v obou případech. Žalovaný na tyto výzvy, které mu byly doručeny, nereagoval. Bez reakce zůstaly též upomínka žalobkyně ze dne [datum], [datum] a předžalobní výzvy ze dne [datum] a [datum] zaslaná žalovanému zástupkyní žalobkyně. Žalovaný neprokázal, že by předmětnou částku (či její část) uhradil. Dle 1 odst. 2 písm. a) zákona č. 168/1999 Sb. (dále jen„ zákon“) nestanoví-li tento zákon jinak, musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravující podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené. Za porušení výše uvedené povinnosti je pak dle § 4 odst. 1 zákona vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit [anonymizováno] (žalobkyni) příspěvek za každý den porušení povinnosti. Tato osoba je povinná k zaplacení příspěvku [anonymizováno] (žalobkyni) náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek (§ 4 odst. 4 zákona). Výše denní sazby příspěvku u osobního automobilu činí 65 Kč dle § 2 odst. 1 písm. h) vyhlášky č. 205/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů a výše nákladů mimosoudního uplatnění práva na příspěvek činí v souladu s výše uvedenou vyhláškou 300 Kč dle § 2a vyhlášky. Na základě výše uvedeného tak dospěl soud k právnímu závěru, že žalovaný coby vlastník/provozovatel předmětného osobního automobilu byl povinen sjednat v souladu s § 1 odst. 2 písm. a) zákona, pojištění odpovědnosti, a to za celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel. Vzhledem k tomu, že žalovaný tuto povinnost nesplnil, když vozidlo nebylo za shora uváděná období pojištěno, vzniklo žalobkyni právo na příspěvek do garančního fondu [anonymizováno] v souladu s § 4 odst. 1 zákona, přičemž jeho výše je dána počtem dnů, po které vozidlo nebylo pojištěno (tj. v tomto případě celkem 177). Výše denní sazby vyplývá z vyhlášky. Dále v souvislosti s tím žalobkyni vzniklo právo na náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva v souladu s § 2a vyhlášky ve výši 300 Kč, a to za každý z případů dlužného období. Jelikož dlužná částka nebyla žalovaným uhrazena ve lhůtě splatnosti, soud shledal žalobu důvodnou a vyhověl jí jak co do žalované částky, tak i co do úroku z prodlení z této částky uplatněného v souladu s § 513, § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dle nichž jsou příslušenstvím pohledávky též úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním, přičemž věřitel má právo požadovat vedle plnění i úroky z prodlení ve výši specifikované nařízením vlády. Žalobkyně uplatnila úroky z prodlení v souladu s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 11 505 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 300 Kč za výzvu k plnění dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč, tj. ve výši 252 Kč, kterou je zástupkyně žalobkyně povinna z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. S ohledem na ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud tyto náklady k rukám zástupkyně žalobkyně a lhůty k plnění stanovil v souladu ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.