59 C 306/2021-14 — Obvodní soud pro Prahu 10

Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne 19. 7. 2021 domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 15 040 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaný byl na základě smlouvy o dodávce elektřiny uzavřené mezi účastníky dne 14. 3. 2019 odběratelem elektřiny v odběrném místě [adresa]. Žalobkyně měla závazek dodávat do odběrného místa elektřinu a žalovaný se zavázal za její odběr platit sjednanou cenu. Za dodávku elektřiny v období od 1. 8. 2019 do 6. 10. 2020 neuhradil žalovaný ve lhůtě splatnosti vyúčtování elektřiny ze dne 3. 8. 2020 a 8. 10. 2020. Žalovaný měl zaplatit žalobkyni částku v celkové výši 108 546 Kč, když mu byly vystaveny faktury [číslo] splatná 17. 8. 2020, znějící na částku 97 330 Kč a faktura [číslo] splatná 26. 10. 2020 znějící na částku 11 216 Kč. Žalovaný však uhradil jen 93 506 Kč a dluží žalobkyni 15 040 Kč, které neuhradil ani v návaznosti na opakované upomínky. Žalovaný je zahraniční fyzickou osobou podnikající v ČR, pravomoc českých soudů vyplývá z čl. 63 ve spojení s čl. 4 [anonymizována dvě slova] [číslo]. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud věc projednal za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OSŘ“), tedy bez nařízení jednání, neboť věc lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (žalovaný ve smyslu § 101 odst. 4 OSŘ). Ze smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny č. [spisová značka] soud zjistil, že účastníci platně uzavřeli smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny, kterou se žalobkyně zavázala dodávat žalovanému elektřinu do odběrného místa na adrese [adresa], provozovna v přízemí. Žalovaný se zavázal k úhradě smluvní ceny silové elektřiny a úhradě regulovaných cen za distribuci a související služby žalobkyni. Z faktury [číslo] vystavené dne 3. 8. 2020 soud zjistil, že jejím prostřednictvím byl žalovaný vyzván k zaplacení nedoplatku ve výši 8 838 Kč (když vyúčtovaná částka za elektřinu a regulované služby činila 97 329,82 Kč a ze záloh bylo uhrazeno 88 492 Kč), a to se splatností do 17. 8. 2020. Z faktury (mimořádné/konečné) [číslo] vystavené dne 8. 10. 2020 soud zjistil, že jejím prostřednictvím byl žalovaný vyzván k zaplacení nedoplatku v celkové konečné výši 20 054 Kč (když vyúčtovaná částka za elektřinu a regulované služby činila 11 216,21 Kč a předpis za minulé období činil 8 838 Kč), a to se splatností do 26. 10. 2020. Z upomínky bylo zjištěno, že žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k plnění, přičemž dle tvrzení žalobkyně, obsaženého též v upomínkách, z celkové fakturované částky 108 546 Kč uhradil žalovaný celkem 93 506 Kč, tudíž zbývá uhradit 15 040 Kč. Na základě uvedených listin učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci: účastníci platně uzavřeli smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny, kterou se žalobkyně zavázala dodávat žalovanému elektřinu do odběrného místa žalovaného a žalovaný se zavázal k úhradě smluvní ceny silové elektřiny a úhradě regulovaných cen za distribuci a související služby žalobkyni, přičemž žalovaný neuhradil vyfakturované částky zcela, a stále dluží žalobkyni částku 15 040 Kč. Takto zjištěný skutkový stav posoudil soud podle zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (dále jen„ energetický zákon“). Podle ust. § 50 odst. 2 energetického zákona se smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny zavazuje výrobce elektřiny nebo obchodník s elektřinou dodávat výrobci elektřiny, jehož zařízení je připojeno k distribuční soustavě na hladině nízkého napětí, nebo zákazníkovi elektřinu a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet související službu v elektroenergetice a zákazník nebo výrobce se zavazuje zaplatit výrobci elektřiny nebo obchodníkovi s elektřinou cenu za dodanou elektřinu a cenu související služby v elektroenergetice. Zahájením dodávky elektřiny podle smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny dochází k přenesení odpovědnosti za odchylku z výrobce elektřiny nebo zákazníka na výrobce elektřiny nebo na obchodníka s elektřinou. Smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny musí obsahovat výčet odběrných míst, způsoby úhrady plateb za dodávku elektřiny a související služby v elektroenergetice, délku výpovědní doby ne delší než 3 měsíce, která začíná prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po doručení výpovědi, jedná-li se o smlouvu na dobu neurčitou, oprávnění zákazníka odstoupit od smlouvy v případě neplnění smluvních povinností ze strany dodavatele nebo v případě nesouhlasu s navrhovanou změnou smluvních podmínek, způsoby vyrozumění zákazníka o navrhované změně smluvních podmínek a poučení o právu zákazníka na odstoupení od smlouvy v případě nesouhlasu s navrhovanou změnou smluvních podmínek, dobu trvání smluvního závazku, rezervovaný příkon, typ měření a opatření přijímaná při předcházení stavu nouze, ve stavu nouze a odstraňování následků stavu nouze. V dané věci soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva v souladu s výše citovaným ustanovením, přičemž žalovaný své povinnosti vyplývající z této smlouvy řádně a včas nesplnil, když neuhradil výše uvedenou vyfakturovanou částku. Soud proto žalobkyni přiznal právo na zaplacení dlužné částky za spotřebovanou elektřinu. Protože dlužná částka nebyla žalovaným uhrazena ve lhůtě splatnosti, soud shledal žalobu důvodnou a vyhověl jí jak co do žalované částky, tak i co do úroku z prodlení z této částky uplatněného v souladu s ust. § 513, § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dle nichž jsou příslušenstvím pohledávky též úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním, přičemž věřitel má právo požadovat vedle plnění i úroky z prodlení ve výši specifikované nařízením vlády. Žalobkyně uplatnila úroky z prodlení v souladu s § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po fakturou (konečnou/mimořádnou) stanoveném datu splatnosti, a též uplatnila náklady spojené s uplatněním pohledávky dle § 3 předmětného nařízení, na něž má nárok, neboť se jednalo o podnikatelský závazek. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 OSŘ tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 000 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a paušální náhrady výdajů ve výši 200 Kč (za dva úkony – předžalobní výzva, podání žaloby) dle ust. § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle ust. § 151 odst. 3 OSŘ a podle ust. § 89a exekučního řádu. Lhůta k plnění byla ve výrocích I. a II. stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem OSŘ.