59 C 310/2021-28 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vůči žalované, aby jí soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni 230 306,28 Kč s příslušenstvím z titulu Smlouvy o úvěru č. [anonymizováno] ze dne [datum], kapitalizovaný úrok ve výši 8,39 Kč vzniklý na základě Smlouvy o poskytnutí kontokorentu ze dne 13. 6. 2019 a částku 25 Kč představující poplatek za neomezené zasílání informačních SMS o pohybech na účtu. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Žalovaná je státní příslušnicí [země]. Podle čl. 4 odst. 1 Nařízení EU [číslo] je dána pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout, neboť není-li stanoveno jinak, mohou být osoby, které mají bydliště na území některého členského státu, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. Žalovaná se ke dni zahájení řízení fakticky zdržovala na území České republiky, pravomoc ve věci je tak dána, rozhodné právo je právo české. 4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 5. V řízení z předložených listin vyplynulo, že dne 7. 10. 2017 žalobkyně s žalovanou uzavřely Rámcovou smlouvu [číslo] na jejímž základě byl žalované aktivován běžný účet č. [bankovní účet] Součástí smlouvy byly [ulice] podmínky [právnická osoba] (Rámcovou smlouvu [číslo] Obchodními podmínkami [právnická osoba]). Žalovaná dále zvolila prostřednictvím internetového bankovnictví službu zasílání informačních SMS o pohybech na účtu, za kterou se zavázala hradit poplatek 25 Kč měsíčně (Ceníkem účinným od 3. 11. 2020). 6. Dne 13. 6. 2019 strany uzavřely Dodatek [číslo] k Rámcové smlouvě, jehož podpisem žalovaná požádala o poskytnutí kontokorentu ve výši 5 000 Kč (Dodatkem [číslo] k Rámcové smlouvě – Smlouvou o poskytnutí kontokorentu). Dne [datum] strany uzavřely Dodatek [číslo] k Rámcové smlouvě, jehož podpisem žalovaná požádala o úvěr ve výši 249 464 Kč (Dodatkem [číslo] k Rámcové smlouvě – Smlouvou o úvěru č. [anonymizováno]). Žalobkyně ověřila úvěruschopnost žalované prostřednictvím pohybů na jejím běžném účtu, z nichž vyplynulo, že před poskytnutím kontokorentu činila průměrná výše hlavního příjmu žalované 11 714 Kč a před poskytnutím úvěru 13 590 Kč. Výdaje žalované nevykazovaly žádné varující znaky, žalovaná uvedla, že je svobodná, nemá žádnou vyživovací povinnost a bydlí v nájmu. Úvěr byl v části 199 464 Kč použit k refinancování jiného úvěru žalované, proto u žalované nedošlo ke snížení její schopnosti úvěry splácet. Žalobkyně konečně nahlédla do Bankovního a Nebankovního registru klientských informací a insolvenčního rejstříku (výpisem z účtu č. [bankovní účet] za období od 1. 3. 2019 až 31. 7. 2019, 2 x úvěrovou zprávou). Žalobkyně dne 13. 6. 2019 schválila poskytnutí kontokorentu a umožnila žalované jeho čerpání na účtu č. [bankovní účet] a dne 30. 8. 2019 vyplatila na tento účet úvěr ve výši 249 464 Kč (mimořádným výpisem z účtu žalované). 7. Žalovaná se úvěr ve výši 249 464 Kč zavázala splatit v pravidelných měsíčních splátkách po 3 136 Kč, skládajících se ze splátky jistiny a úroku ve výši 8,9 % ročně, vždy k 14. dni měsíce počínaje 14. 9. 2019 a s předpokládaným splacením dne 14. 8. 2029. Od 30. 8. 2019 byla provedena změna data splátek na 24. den v měsíci. Splátky od 24. 9. 2019 do 24. 9. 2020 byly splaceny. Na splátku 24. 10. 2020 žalovaná uhradila dne 24. 3. 2021 částku 374,89 Kč, dne 27. 4. 2021 částku 500 Kč a dne 31. 5. 2021 částku 500 Kč Tyto částky žalobkyně započetla na dlužnou jistinu. Od 24. 10. 2020 se tedy žalovaná dostala do prodlení (splátkovým kalendářem úvěru č. [anonymizováno], přehledem plateb úvěru č. [anonymizováno], dodatkem [číslo] k Rámcové smlouvě). Žalovaná se dostala do prodlení rovněž se splácením kontokorentu, žalobkyně proto kontokorent zablokovala a žalovaná jej dále nemohla čerpat (přehledem plateb kontokorentu). 8. S ohledem na prodlení žalované žalobkyně ke dni 1. 6. 2021 zesplatnila úvěr i kontokorent, o čemž žalovanou informovala dopisem ze dne 1. 6. 2021 (zesplatňujícím dopisem„ Výzva k zaplacení dluhu – takzvaná předžalobní výzva“ ze dne 1. 6. 2021 s dokladem odeslané pošty). Ke dni zesplatnění byla pohledávka tvořena nesplacenou jistinou úvěru ve výši 230 306,28 Kč a kapitalizovaným úrokem ve výši 12 895,23 Kč (od 23. 10. 2020 žalobkyně požadovala smluvní úrok ve výši 8,25 % ročně), dále nesplaceným úrokem z kontokorentu ve výši 8,39 Kč a poplatkem ve výši 25 Kč. Úrok z prodlení z částky 230 306,28 Kč žalobkyně požadovala až od 10. dne následujícího po zesplatnění. Tento dluh žalovaná neuhradila. 9. Soud nemá důvod pochybovat o uvedených skutečnostech, tím spíše za situace, kdy žalovaná soudu žádné důkazy nepředložila, žalobou uplatněný nárok nesporovala a uhrazení dlužné částky netvrdila. 10. Po právní stránce soud posoudil věc následovně: 11. Na projednávanou věc je nutné aplikovat ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též jen„ zákon“). 12. Podle § 2395 a násl. o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 13. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 14. Podle § 122 odst. 4 zákona u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší. 15. Podle § 1968 o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 16. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnost, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 17. Žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 o. z. a § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, na základě kterých žalobkyně poskytla žalované možnost čerpat finanční prostředky až do sjednaného limitu ve výši 5 000 Kč a zároveň jí poskytla úvěr ve výši 249 464 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit žalobkyni za poskytnutí finančních prostředků úrok ve výši 8,9 % ročně z dlužné jistiny. Žalobkyně vystupovala ve smyslu § 420 o. z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaná vystupovala ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu svého povolání, proto jde dle § 1810 o. z. o spotřebitelskou smlouvu. 18. Dle soudu žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované, jak jí ukládá § 86 a § 87 zákona, neboť posoudila příjmovou i výdajovou stránku úvěruschopnosti žalované, ověřila její příjmy a provedla lustraci v příslušných registrech. Úroková sazba ve výši 8,9 % ročně byla sjednána zcela přiměřeným způsobem. Smlouvy o spotřebitelském úvěru tedy byly uzavřeny platně a žalovaná byla povinna v souladu s jejich ujednáním vrátit žalobkyni částky jistiny spolu se smluvním úrokem. 19. Žalovaná se však dostala do prodlení se splácením úvěrů a dlužné částky neuhradila navzdory zaslaným upomínkám. Žalobkyně proto využila svého práva a prohlásila úvěry za okamžitě splatné ke dni 1. 6. 2021. Žalobkyně doložila, že ke dni podání žaloby činila dlužná jistina 230 306,28 Kč, kapitalizované úroky 12 895,23 Kč, úrok z kontokorentu 8,39 Kč a poplatek 25 Kč. Ode dne 2. 6. 2021 má žalobkyně nárok na úhradu zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny do zaplacení, žalobkyně však požadovala úrok z prodlení až od 11. 6. 2021 a jejím návrhem je soud vázán. Výše úroku z prodlení vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně zároveň respektovala § 122 odst. 4 zákona a od 23. 10. 2020 požadovala smluvní úrok pouze ve výši 8,25 % ročně z dlužné jistiny. 20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhrad