59 C 324/2021-16 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 3 464,09 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazených nákladů na skladování a likvidaci výrobků porušujících některá práva [anonymizována dvě slova]. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Žalovaná je státní příslušnicí [země]. Podle čl. 4 odst. 1 Nařízení EU [číslo] je dána pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout, neboť není-li stanoveno jinak, mohou být osoby, které mají bydliště na území některého členského státu, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu, žalovaná se ke dni zahájení řízení fakticky zdržovala na území České republiky. Pravomoc ve věci je tak dána, rozhodné právo je právo české. 4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 5. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: 6. Žalobkyně dne 7. 1. 2016 zahájila kontrolu na provozovně žalované nacházející se na adrese [právnická osoba], [ulice a číslo], [obec a číslo]. V rámci ní zajistila 64 kusů výrobků porušujících některá práva [anonymizována dvě slova] Tyto výrobky uskladnila mimo dosah žalované, provedla jejich odborné posouzení a následně je zničila jako padělky. Žalobkyně vystavila dne [datum] fakturu č. [anonymizováno] [číslo], splatnou dne [datum] a znějící na částku 3 464,09 Kč, která představovala náhradu nákladů vynaložených žalobkyní na skladování a likvidaci výrobků. Žalovaná dlužnou částku neuhradila navzdory zaslané upomínce ze dne 20. 12. 2019, která byla zaslána žalované na adresu jejího trvalého bydliště. 7. Soud nemá důvod pochybovat o uvedených skutečnostech, tím spíše za situace, kdy žalovaná soudu žádné důkazy nepředložila, žalobou uplatněný nárok nesporovala a uhrazení dlužné částky netvrdila. 8. Soud věc po právní stránce posoudil podle § 7b odst. 1, 2 a 7 zákona č. 64/1986 Sb., o [obec] obchodní inspekci, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon“), ve spojení s § 1968 a § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“). 9. V řízení z předložených listin vyplynulo, že žalobkyně zajistila u žalované výrobky porušující některá práva [anonymizována dvě slova], následně je uskladnila mimo dosah kontrolované osoby a po jejich odborném posouzení je jakožto padělky zničila. Podle § 7b odst. 2 a 7 zákona je skladování a zničení zajištěných výrobků prováděno na náklady kontrolované osoby. Tyto náklady žalobkyně vyčíslila na 3 464,09 Kč a tuto částku po právu požadovala uhradit po žalované. Žalovaná však dlužnou částku ke dni splatnosti neuhradila, dnem následujícím se proto dostala do prodlení s úhradou peněžitého dluhu. Žalobkyni tak vznikl v souladu s § 1970 o. z. nárok i na úhradu úroků z prodlení. Výše úroku z prodlení vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto výrokem I. tohoto rozsudku žalobě v plném rozsahu vyhověl. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 200 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč. 11. Lhůtu k plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. 12. Žalobkyně je od soudního poplatku osvobozena podle § 11 odst. 2 písm. a) zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen „zákon o soudních poplatcích“), soud proto uložil povinnost zaplatit soudní poplatek výrokem III. žalované, a to v intencích § 2 odst. 3 zákona o soudních poplatcích, podle kterého je-li navrhovatel v řízení od poplatku osvobozen a soud jeho návrhu vyhověl, zaplatí podle výsledku řízení poplatek nebo jeho odpovídající část žalovaný, nemá-li proti navrhovateli právo na náhradu nákladů řízení nebo není-li též od poplatku osvobozen. Výše soudního poplatku vychází z položky 1 bodu 1 písm. a) přílohy k zákonu o soudních poplatcích (sazebníku), tj. jde o 1 000 Kč Soudní poplatek může být uhrazen buď v kolkových známkách, anebo na účet Obvodního soudu pro Prahu 10 [číslo] pod variabilním symbolem [číslo], nebo hotově v pokladně soudu (přepážky [číslo] vestibul Justičního areálu [ulice]).