7 C 88/2022-23 — Obvodní soud pro Prahu 10

Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud žalovanému uložil povinnost zaplatit jí 7 635,03 Kč s příslušenstvím z titulu dlužného (pod) nájemného s tím, že dne 17. 1. 2022 uzavřela s žalovaným jako podnájemcem smlouvu o podnájmu nebytových prostor ke skladování č. SML3 [číslo], jejímž předmětem byl podnájem skladovacích prostor - [anonymizováno] kóje [číslo] na dobu neurčitou. Nájemné bylo sjednáno ve výši 2 245,01 Kč měsíčně včetně DPH + pojistné v částce 100 Kč měsíčně, tedy celkem 2 345,01 Kč měsíčně. Žalovaný neuhradil nájemné a pojistné za skladovací prostor [číslo] za měsíce duben - červen 2022 v celkové výši s poplatky ve výši 600 Kč, 7 635,03 Kč. Žalovaný ničeho neuhradil ani po žalobkyní zaslané předžalobní výzvě. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ o. s. ř.“) a k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Soud na základě listinných důkazů, které měl k dispozici, učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně s žalovaným dne 17. 1. 2022 uzavřela smlouvu o podnájmu nebytových prostor ke skladování č. [anonymizováno] [číslo], jejímž předmětem byl podnájem skladovacích prostor - [anonymizováno] kóje [číslo] to na dobu neurčitou (Smlouva o podnájmu včetně všeobecných obchodních podmínek). Výše nájemného byla sjednána na částku 2 345,01 Kč měsíčně, představující nájemné 2 245,01 Kč, pojistné 100 Kč a DPH. Žalovaný neuhradil nájemné a pojistné za měsíc duben, květen a červen roku 2022. Žalobkyně předžalobní výzvou ze dne 16. 5. 2022 vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky (Předžalobní výzva). Strany si ve smlouvě v čl. 14 písmena c) sjednaly, že v případě prodlení s placením splatných částek je nájemce oprávněn požadovat i úrok z prodlení ve výši 0,05% z dlužné částky za každý den prodlení. Žalobkyní předložené listinné důkazy plně prokazují skutková tvrzení uvedená v žalobě. Žalovaný žádné důkazy soudu nepředložil. Soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze ze shora uvedených důkazů navržených a předložených žalobkyní. Soud na vztah účastníků aplikoval ust. § 2201 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník:„ Nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.“ Ve spojení s § 2302 občanského zákoníku:„ (1) Ustanovení tohoto pododdílu se vztahují na nájem prostoru nebo místnosti, je-li účelem nájmu provozování podnikatelské činnosti v tomto prostoru nebo v této místnosti a slouží-li pak prostor nebo místnost alespoň převážně podnikání, bez ohledu na to, zda je účel nájmu v nájemní smlouvě vyjádřen (dále jen "prostor sloužící podnikání"). Není-li dále stanoveno jinak, použijí se pro nájem prostoru sloužícího podnikání obecná ustanovení o nájmu. (2) Jedná-li se o nájem prostoru nebo místnosti, jehož účelem není ani bydlení, ani provozování podnikatelské činnosti ve smyslu odstavce 1, použijí se obecná ustanovení o nájmu.“ Žalovaný nájemné nezaplatil, tudíž se dostal do prodlení se zaplacením peněžitého dluhu a podle § 1970 o. z. vzniklo žalobkyni právo požadovat po žalovaném vedle dlužného nájemného a poplatků i zaplacení úroku z prodlení, který si strany sjednaly ve smlouvě v čl. 14, a to ve výši 0,05% denně z dlužné částky za každý den prodlení. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ o. s. ř.“) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 7 534 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 7 635,03 Kč sestávající z částky 1 500 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 5 400 Kč ve výši 1 134 Kč. Lhůtu k plnění stanovil soud ve výroku I. a II. v souladu s ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. Pro úplnost soud uvádí, že jelikož předmětem řízení bylo peněžité plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč (bagatelní spor, § 157 odst. 4 o. s. ř. v návaznosti na § 202 odst. 2 o. s. ř.), soud se omezil při svém zdůvodnění rozhodnutí pouze na závěr o skutkovém stavu a právní posouzení.