8 C 216/2022-18 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou, doručenou soudu dne 7. 6. 2022, domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 1 890 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že byla dne 9. 10. 2020 uzavřena mezi žalovaným jako klientem a žalobkyní jako poskytovatelem smlouva o poskytování služeb, jejímž předmětem bylo poskytování služeb ve prospěch žalovaného v rámci programu zaměstnaneckých výhod – na základě této smlouvy poskytovala žalobkyně žalovanému, resp. jím přihlášeným zaměstnancům nepeněžní zaměstnanecký benefit„ Program [anonymizováno]“, kdy každému přihlášenému zaměstnanci (příp. jeho doprovodné osobě či dítěti) byla poskytnuta karta [anonymizováno] opravňující jejího držitele k jednomu bezplatnému vstupu do partnerského zařízení věřitele (sportovní, relaxační zařízení nasmlouvané žalobkyní). Na základě poskytnutých služeb byla žalovanému vystavena faktura [číslo] to dne 16. 12. 2020 se splatností 30. 12. 2020 znějící na částku 1 890 Kč. Žalovaným však na tuto fakturu nebylo ničeho uhrazeno, a to ani po zaslání předžalobní upomínky. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Soud na základě listinných důkazů, které měl k dispozici, učinil následující závěr o skutkovém stavu. Účastníci uzavřeli dne 9. 10. 2020 smlouvu o poskytování služeb, na jejímž základě poskytovala žalobkyně žalovanému, resp. jeho zaměstnancům nepeněžní zaměstnanecký benefit„ Program [anonymizováno]“ opravňující k bezplatnému vstupu do partnerského zařízení, žalovaný byl povinen za poskytnutí těchto služeb platit žalobkyni odměnu. Za poskytování služeb byla žalovanému vystavena faktura [číslo] se splatností 30. 12. 2020 znějící na částku 1 890 Kč. Tato faktura zůstala žalovaným neuhrazena, a to i po zaslání předžalobní upomínky. 5. Po právní stránce soud uvedená skutková zjištění posoudil takto: Žalobkyně a žalovaný mezi sebou uzavřeli smlouvu o poskytování služeb dle ust. § 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytovat žalovanému, resp. jeho zaměstnancům zaměstnanecký benefit a žalovaný se zavázal platit žalobkyni odměnu. Žalovaný nezaplatil žalobkyni odměnu v částce 1 890 Kč, porušil tak svou povinnost vyplývající ze smlouvy a žalobkyně má právo tuto odměnu požadovat. 6. Žalovaný odměnu řádně a včas nezaplatil, tudíž se dostal dle ust. § 1968 o. z. do prodlení se zaplacením peněžitého plnění a podle ust. § 1970 o. z., vzniklo žalobkyni právo požadovat po žalovaném vedle dlužného pojistného i zaplacení úroku z prodlení. Výše úroku z prodlení vychází z ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013. 7. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 890 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 200 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. K ponížení oproti návrhu došlo dle § 14b a.t., neboť soud shledal, že se jedná o tzv. formulářovou žalobu, když žalobu tohoto znění žalobkyně jistě uplatňuje i v řadě dalších věcí. 9. S ohledem na ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. přiznal soud tyto náklady k rukám právního zástupce žalobkyně a lhůtu k plnění stanovil v souladu s ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.