8 C 249/2020-62 — Obvodní soud pro Prahu 10

Žalobkyně se žalobou došlou dne [datum], domáhala stanovení povinnosti žalované zaplatit jí částku 8 000 Kč s úrokem z prodlení. K odůvodnění žaloby uvedla, že její právní předchůdkyně, společnost [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), se žalovanou uzavřela smlouvu Původní věřitel uzavřel s žalovaném dne [datum] smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr ve výši 6000Kč, který měl být splacen nejpozději dne [datum]. Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Původní věřitel poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky [webová adresa], na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, které jsou uvedeny v části B tohoto návrhu, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Tímto žalovaný zahájil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu dle Smlouvy o úvěru v části obchodních podmínek čl. III. pro spotřebitelský úvěr. Po dokončení registrace na webových stránkách [webová adresa] zaslal žalovaný původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy ve znění odpovídajícím dokumentu – Smlouva o úvěru s navrhovanou výší úvěru 6000 Kč a splatností dne 2017 [číslo]. Úvěr byl poskytnut z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného [bankovní účet]. Původní věřitel identifikoval platbu úvěru uvedením variabilního symbolu, který byl určen jako rodné číslo žalovaného. Žalovaný se dle Smlouvy o úvěru [číslo] jejíž text odsouhlasil, zavázal uhradit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 0 Kč splatný v den splatnosti úvěru, tedy dne [datum]. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že jde o návrh formulářové smlouvy, ve které je na straně zapůjčitele uvedena právní předchůdkyně žalobkyně, a na straně vydlužitele žalovaná, jež je identifikována jménem a příjmením [celé jméno žalované] [datum narození], [rodné číslo] adresou [adresa žalované], telefonním [číslo] e-mailovou adresou. Dle tohoto návrhu smlouvy se právní předchůdkyně žalobkyně měla zavázat žalované poskytnout peněžitou zápůjčku ve formě krátkodobého bezúčelového nezajištěného spotřebitelského úvěru a žalovaná se pak měla zavázat zápůjčku s příslušeným poplatkem do termínu splatnosti právní předchůdkyni žalobkyně vrátit. Celková výše zápůjčky činí 6 000 Kč, datum poskytnutí zůstává nevyplněno, poplatek za zápůjčku 0 Kč, doba trvání zápůjčky 30 dní, zápůjční úroková sazba 0 %, termín splatností [datum], celková částka k úhradě 6 000 Kč, RPSN 0 % Smlouva není podepsána ani jednou smluvní stranou, datum [datum] (Smlouvou o spotřebitelském úvěru). Tytéž informace ohledně popisu základních vlastností spotřebitelského úvěr vyplývají z Formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Formulář taktéž není podepsán ani jednou smluvní stranou, datum [datum] (Formulářem). Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1včetně přílohy [číslo]„ Seznam pohledávek, soud zjistil, že pohledávka za žalovanou, byla postoupena na žalobkyni (Smlouvou o postoupení pohledávek včetně přílohy [číslo]). Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem (Oznámením o postoupení pohledávky, podacím lístkem). Žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou (Předžalobní upomínkou). Ze žádosti o součinnost ze dne [datum] se podává, že soud požádal [právnická osoba] o sdělení, kdo byl majitelem bankovního účtu [číslo] (Žádostí o součinnost). Z odpovědi [právnická osoba] se podává, že majitelem osobního účtu shora uvedené č. je [celé jméno žalované] [datum narození]. V řízení byla prokázána existence návrhu formulářové smlouvy o spotřebitelském úvěru, jakož i formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, nebylo však prokázáno, že s nimi žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, žalovanou skutečně seznámila a tedy ani to, že k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou skutečně došlo, když smlouva o úvěru je uzavřena s osobou odlišnou od žalované po připuštění změny žaloby v datu narození žalované. Tím, že se žalobkyně nedostavila k jednání, znemožnila soudu, aby jí poskytl poučení podle ustanovení § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), když soud projednal věc v její nepřítomnosti v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle ustanovení § 118a proto, že se nedostavil k jednání, nebyl oprávněn a povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a nebyl ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání. (usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 3665/2009). Soud připomíná, že dle ustanovení § 120 o. s. ř. může soud doplnit dokazování i bez návrhu účastníků řízení. Tato výjimečná možnost nikoli povinnost však nemá nahrazovat nedostatek procesní aktivity účastníků řízení. Řízení je zásadně ústní a je na jeho účastnících nikoli na soudu, aby se o svá práva starali (vigilantibus iura). V řízení byly provedeny všechny účastníky navržené důkazy, které byly pro rozhodnutí soudu podstatné. Z důkazů shora neuvedených nebylo zjištěno pro věc nic podstatného. Smlouvou o úvěru podle ustanovení § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání úvěr a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytované peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Jelikož úvěr poskytla právní předchůdkyně žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaná nejednala v rámci své podnikatelské činnosti, šlo podle ustanovení § 2 zák. č. 257/2016 Sb., o smlouvu o spotřebitelském úvěru. V daném případě žalobkyně neprokázala, že její právní předchůdkyně se žalovanou smlouvu o úvěru uzavřela tj. žalované nesvědčí pasivní legitimace ve věci. Pro úplnost soud dodává, že, i pokud by měl za prokázané, že smlouva o spotřebitelském úvěru uzavřena byla, musel by smlouvu o úvěru považovat dle III. ÚS 4129/2019 za neplatnou, neboť žalobkyně neprokázala, že její právní předchůdkyně posuzovala schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr. Z těchto důvodů soud o nároku žalobkyně rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku a žalobu zamítl. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalovaná byla v řízení zcela úspěšná, žádné náklady jí však nevznikly.