8 C 324/2022-15 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu), doručenou zdejšímu soudu dne 19. 7. 2022, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit jí žalovanou částku s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tak, že žalovaná se stala držitelem televizního přijímače, čímž jí ze zákona vznikla povinnost přihlásit se jako poplatník televizního poplatku, což žalovaná splnila dne 1. 8. 2019. Žalovaná nedostála své zákonné poplatkové povinnosti dle zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, když nezaplatila televizní poplatky v celkové výši 3 510 Kč za měsíce únor 2020, březen 2020, duben 2020, květen 2020, červen 2020, červenec 2020, srpen 2020, září 2020, říjen 2020, listopad 2020, prosinec 2020, leden 2021, únor 2021, březen 2021, duben 2021, květen 2021, červen 2021, červenec 2021, srpen 2021, září 2021, říjen 2021, listopad 2021, prosinec 2021, leden 2022, únor 2022, březen 2022 po 135 Kč za měsíc. Ačkoliv žalobkyně žalovanou k uhrazení dlužné částky písemně vyzvala, žalovaná ani v dodatečné lhůtě ničeho nezaplatila. Žalobkyně dále požadovala zaplatit kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 442,09 Kč, a to od prvého dne prodlení s každou jednotlivou platbou televizního poplatku do dne vyhotovení žaloby, tedy k datu 19. 7. 2022 a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 63 Kč vyplývající z rámcové dohody o poskytování služeb ze dne 22. 4. 2022 uzavřené mezi žalobkyní a společností [právnická osoba] 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Soud z hlediska skutkového stavu věci (na základě předložených listinných důkazů) dospěl k závěru, že žalovaná žalobkyni neuhradila televizní poplatky v souhrnné výši 3 510 Kč za měsíce únor 2020, březen 2020, duben 2020, květen 2020, červen 2020, červenec 2020, srpen 2020, září 2020, říjen 2020, listopad 2020, prosinec 2020, leden 2021, únor 2021, březen 2021, duben 2021, květen 2021, červen 2021, červenec 2021, srpen 2021, září 2021, říjen 2021, listopad 2021, prosinec 2021, leden 2022, únor 2022, březen 2022 po 135 Kč za měsíc, ač se jednalo o zákonnou povinnost vyplývající z toho, že je žalovaná držitelem televizního přijímače. Žalovaná dlužnou částku neuhradila ani přes předžalobní upomínku žalobkyně. 5. Po hmotněprávní stránce se jedná o nárok žalobkyně na základě ustanovení § 3 odst. 4, § 6, § 7 odst. 1, 2 a § 10 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích. Podle výše citovaných paragrafů osoba, která vlastní televizní přijímač, se stává poplatníkem televizního poplatku, když tento poplatek je poplatník povinen zaplatit provozovateli vysílání nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. V případě, že poplatník nezaplatí televizní poplatek ani na základě výzvy provozovatele, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu. Pokud žalovaná dlužnou částku nezaplatila, dostala se vždy následující den do prodlení se zaplacením ve smyslu § 1968 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“). Podle ustanovení § 1970 o.z. a ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. tak vzniklo žalobkyni právo požadovat po žalované vedle dlužné částky i zaplacení zákonného úroku z prodlení. Soud žalobkyni přiznal i náklady spojené s uplatněním pohledávky v částce 63 Kč. 6. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 126 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 3 510 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 600 Kč ve výši 126 Kč. 8. Lhůta k plnění byla v obou případech stanovena v délce 3 dnů od právní moci rozsudku podle ustanovení § 160 odst. 1 věta 1 o.s.ř. a dle ustanovení § 149 odst.1 o.s.ř. byla povinnost žalované k náhradě nákladů řízení stanovena k rukám zástupce žalobkyně.