8 C 325/2022-22 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 4 918 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně v souladu s ustanovením § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, uzavřela se žalovanou dne 23. 12. 2019 úvěrovou smlouvu. Žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 5 000 Kč (úvěr byl zaslán na účet žalované dne 23. 12. 2019) a žalovaná se zavázala k úhradě celé dlužné částky a poplatku za poskytnutí ve výši 165 Kč. Sjednány byly i další volitelné služby, a to poplatek za expres výplatu ve výši 199 Kč, poplatek za tzv. bezpečnou splátku ve výši 99 Kč, poplatek za SMS servis ve výši 49 Kč. Úvěr byl sjednán na 24 měsíců a byl splatný ve 24 měsíčních splátkách. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou dlužné částky. V následujících dnech byly žalované účtovány účelně vynaložené náklady, a to dne 30. 3. 2020 ve výši 100 Kč, dne 23. 11. 2020 ve výši 130 Kč, dne 7. 7. 2021 ve výši 130 Kč, dne 30. 8. 2021 ve výši 100 Kč, dne 4. 10. 2021 ve výši 130 Kč, dne 19. 11. 2021 ve výši 100 Kč a dne 22. 11. 2021 ve výši 130 Kč. Ve smlouvě byla sjednána rovněž smluvní pokuta ve výši 500 Kč při prodlení s úhradou aktuálně platné splátky; v případě, že by dlužná splátka byla nižší, je účtována smluvní pokuta ve výši nesplacené splátky. Žalobkyně eviduje za žalovanou pohledávku skládající se z neuhrazené jistiny ve výši 2 909 Kč, poplatku za bezpečnou splátku ve výši 396 Kč, poplatků za SMS servis ve výši 196 Kč, účelně vynaložených nákladů ve výši 460 Kč a smluvních pokut ve výši 957 Kč. Úrok z prodlení byl v období od 14. 1. 2022 do 7. 3. 2022 kapitalizován na částku 58,91 Kč a v dalším období, tj. od 8. 3. 2022 je požadován v zákonné procentní výši. Dlužná částka nebyla uhrazena ani po zaslání předžalobní upomínky. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Soud z hlediska skutkového stavu věci (na základě předložených listinných důkazů) dospěl k závěru, že dne 23. 12. 2019 došlo mezi žalobkyní a žalovanou k uzavření smlouvy o poskytnutí úvěru ve výši 5 000 Kč (úvěr byl žalované poskytnut téhož dne na její účet), který se žalovaná zavázala uhradit ve 24 měsíčních splátkách současně s poplatkem za poskytnutí ve výši 165 Kč. Žalovaná požádala rovněž o další volitelné služby. Pro případ prodlení byla stanovena smluvní pokuta ve výši 500 Kč za nezaplacenou splátku; pokud by byla splátka nižší, pak ve výši nesplacené splátky. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou. Pohledávka žalobkyně se skládá z neuhrazené jistiny ve výši 2 909 Kč, poplatku za bezpečnou splátku ve výši 396 Kč, poplatků za SMS servis ve výši 196 Kč, účelně vynaložených nákladů ve výši 460 Kč a smluvních pokut ve výši 957 Kč a z příslušenství, které bylo částečně kapitalizováno. Dluh nebyl splněn ani po zaslání předžalobní upomínky. 5. Po právní stránce soud uvedená skutková zjištění posoudil takto: V daném případě byla mezi žalobkyní a žalovanou platně uzavřena smlouva o úvěru, v souladu ustanoveními § 2395 až 2400 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), podle něhož platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ust. § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li si strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 6. Pokud žalovaná dlužnou částku nezaplatila, dostala se následující den do prodlení se zaplacením ve smyslu § 1968 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“). Podle ustanovení § 1970 o.z. a ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. tak vzniklo žalobkyni právo požadovat po žalované vedle dlužné částky i zaplacení zákonného úroku z prodlení. 7. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 4 918 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 200 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. 9. S ohledem na ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. přiznal soud tyto náklady k rukám právního zástupce žalobkyně a lhůtu k plnění stanovil v souladu s ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.