9 C 267/2021-70 — Obvodní soud pro Prahu 10

Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku v celkové výši 11 645 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění žaloby uvedla, že je právnickou osobou, která je příjemcem příspěvku placeného vlastníkem popř. provozovatelem motorového vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla v rozporu se zákonem č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla. Žalovaná, coby vlastník osobního automobilu se zdvihovým objemem válců motoru nad [číslo] cm³ do [číslo] cm³, značky [anonymizována dvě slova], [registrační značka], neměla od 27.3.2020 do 16.11.2020, k tomuto vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti, ačkoliv pro ni tato povinnost vyplývala z ust. § 1 odst. 2 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, čímž žalobci dle ust. § 4 odst. 1 citovaného zákona vznikl nárok na zaplacení 11 645 Kč tj. za období od 27.3.2020 do 12.7.2020 příspěvek 5 076 Kč a náklady na vymáhání 300 Kč se splatností ke dni 17.11.2020 a dále za období od 13.7.2020 do 16.11.2020 příspěvek 5 969 Kč a náklady na vymáhání 300 Kč se splatností dne 23.4.2021. Splatnost příspěvku a nákladů na upomínání nastala 60 dní od doručení výzvy k úhradě, přičemž výzva k zaplacení příspěvku a nákladů na upomínání za prvně zmiňované období byla žalované odeslána dne 3.9.2020 (a doručena dne 4.9.2020), za druhé období pak byla výzva odeslána dne 7.1.2020. Žalovaná k žalobě uvedla, že jí byl automobil dne 6.8.2020 odvezen a do 24.1.2022 se nacházel na odtahovém parkovišti, čili vozidlo bylo nepojízdné. Přítel žalované vozidlo někomu půjčil, o čemž žalovaná nevěděla. Ten auto někam zaparkoval a poté bylo vozidlo na odtahovém parkovišti. Žalovaná je počínaje dnem 9.1.2018 vlastníkem – provozovatelem vozidla tovární značky [anonymizována dvě slova], [registrační značka] (výpisem z registru silničních vozidel ze dne 25.2.2022). Žalobkyně žalovanou dne 3.9.2020 vyzvala k úhradě příspěvku do garančního fondu ČKP ve výši 5 076 Kč s odůvodněním, že žalovaná neměla v období od 27.3.2020 do 12.7. 2020, tj. celkem 108 dní sjednáno pojištění k osobnímu automobilu s objemem válců nad [číslo] cm³ do [číslo] cm³ a dále nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 300 Kč (výzvou ze dne 3.9.2020), to vše do 60 dnů od doručení této výzvy. Tato výzva byla žalované doručena dne 4.9.2020 (sledováním zásilky PoštaOnline ze dne 4.9.2020). Žalobkyně žalovanou o úhradu upomenula dopisem ze dne 31.12.2020 a dále dopisem ze dne 4.2.2021, který byl žalované doručen dne 22.2.2021 (upomínkou ze dne 31.12.2020, upomínkou ze dne 4.2.2021 včetně sledování zásilky PoštaOnline ze dne 22.2.2021). Žalobkyně žalovanou dále dne 7.1.2021 vyzvala k úhradě příspěvku do garančního fondu ČKP za následné nepojištěné období ve výši 5 969 Kč (za období od 13.7.2020 do 16.11.2020, tj. celkem 127 dní ke stejnému osobnímu automobilu) a dále nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 300 Kč s tím, že tyto nebude požadovat, dojde-li k úhradě příspěvku ve stanovené lhůtě 60 dnů od doručení výzvy (výzvou ze dne 7.1.2021). Tato výzva byla žalované doručena dne 11.1.2021 (sledováním zásilky PoštaOnline ze dne 11.11.2021). Žalobkyně žalovanou upomenula o úhradu příspěvku a nákladů spojených uplatněním pohledávky upomínkou ze dne 15.4.2021, která byla žalované doručena dne 20.4.2021 (upomínkou ze dne 20.4.2021 včetně sledování zásilky PoštaOnline ze dne 20.4.2021). V řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. [spisová značka] bylo prokázáno, že vozidlo žalované bylo dne 6.8.2020 odtaženo a v období od 6.8.2020 do 18.11.2020 bylo umístěno na vyhrazeném parkovišti Správy služeb hlavního města Prahy (rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 28.7.2021, č. j. [číslo jednací], právní moc dne 28.8.2021). Žalobkyně žalovanou před podáním žaloby prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala k úhradě dlužných částek předžalobní upomínkou ze dne 16.3.2021 a ze dne 22.6.2021 (předžalobní upomínkou ze dne 16.3.2021 a ze dne 22.6.2021). Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil ničeho pro rozhodnutí ve věci podstatného. Soud vzal za prokázané, že žalovaná byla počínaje dnem 9.1.2018 nejméně do dne 25.2.2022 (tj. den vyhotovení výpisu z registru silničních vozidel) vlastníkem – provozovatelem osobního automobilu s objemem válců nad [číslo] cm³ do [číslo] cm³, tovární značky [anonymizována dvě slova], [registrační značka], přičemž v období od 27.3.2020 do 16.11.2020, tj. celkem 235 dní, porušila povinnost pro ni vyplývající z § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., když k tomuto vozidlu neměla sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, čímž žalobkyni dle § 4 odst. 1 téhož zákona vznikl nárok na zaplacení příspěvku do garančního fondu žalobce ve výši 11 045 Kč (výše příspěvku byla vypočtena jako součin výše denní sazby dle § 2 odst. 1 písm. h) vyhlášky č. 205/1999 Sb., tedy částky 47 Kč a počtu dní kdy k žalovaná k vozidlu neměla sjednáno pojištění, tedy celkem 235) a dále 2x nárok dle § 4 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb., ve spojení s § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. na zaplacení částky 300 Kč (tj. celkem 600 Kč) jako nákladů spojených s uplatněním pohledávky. Skutečnost, že vozidlo žalované bylo odtaženo a v období od 6.8.2020 do 18.11.2020 zaparkováno na vyhrazeném parkovišti, nemá na povinnost žalované vyplývající z § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., žádný vliv. Zaparkování vozidla na parkovišti Správy služeb hlavního města Prahy, kde vozidlo stálo a bylo„ nepojízdné“ totiž nelze zaměňovat s vyřazením vozidla z provozu, které je výsledkem návrhového správního řízení a dnem vyřazení vozidla z provozu ve smyslu § 12 odst. 1 písm. c) zákona č. 168/1999 Sb. zaniká pojištění odpovědnosti, resp. také povinnost mít k vozidlu pojištění sjednáno. Námitka žalované je proto nedůvodná. Žalobkyni byl dále v souladu s § 1968 a § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), přiznán zákonný úrok z prodlení ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., tj. 8,25% ročně z částky 5 376 Kč od 18.11.2020 (v souladu s návrhem žalobkyně, když žalovaná se dostala do prodlení uplynutím lhůty stanovené v upomínce ze dne 3.9.2020) a dále v téže výši z částky 6 269 Kč od 24.4.2021 (v souladu s návrhem žalobkyně, když žalovaná se dostala do prodlení uplynutím lhůty stanovené v upomínce ze dne 7.1.2021). O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 452 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 11 645 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 300 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč, kterou je zástupce žalobkyně povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. S ohledem na ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud tyto náklady k rukám právního zástupce žalobkyně a lhůtu k plnění stanovil v souladu s ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.