9 C 361/2021-95 — Obvodní soud pro Prahu 10

Žalobkyně se jako neprovdaná matka nezletilé [jméno] [příjmení] narozené dne [datum] domáhala, aby soud stanovil žalovanému, jejími otci, povinnost přispívat na její výživu částkou ve výši 8 000 Kč měsíčně za období od 1.2.2021 do 5.11.2021, přičemž dluh na výživném za toto období je povinen zaplatit do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Účastníci řízení ukončili společnou domácnost k 31.1.2021, kdy se žalobkyně od žalovaného odstěhovala. Průměrný čistý měsíční příjem žalobkyně v období před porodem činil 84 614 Kč, po ukončení společné domácnosti se žalovaným žalobkyně dosahuje z dohody o pracovní činnosti uzavřené se společností [právnická osoba] příjmu 26 324 Kč, pobírá rodičovský příspěvek 10 000 Kč měsíčně. Smyslem a účelem příspěvku na výživu neprovdané matky je poskytnutí příspěvku na její výživu a úhradu jejích potřeb, proto nejsou její příjmy důvodem pro odmítnutí jejího nároku na výživné na neprovdanou matku. Za vodné a stočné hradí 400 Kč měsíčně, za teplo 1 200 Kč měsíčně, za teplou vodu 510 Kč měsíčně, za osvětlení společných prostor 10 Kč měsíčně a do fondu oprav 858 Kč měsíčně. K tomu platí zálohy za plyn a elektřinu 1000 Kč měsíčně a 200 Kč měsíčně. Na pozemek v [obec], který si zakoupila a na kterém si chce postavit dům, čerpala 100% hypoteční úvěr a hradí na něj 5120 a 4 461 Kč měsíčně. Platí si životní pojistku ve výši 1 201 Kč měsíčně a 570 Kč měsíčně. Žalovaný je zaměstnán u [jméno] & [právnická osoba] na pozici [anonymizována tři slova] controlling manager s průměrným měsíčním příjmem 87 000 Kč a má další vyživovací povinnost k nezletilé [příjmení] [příjmení]. Přes předžalobní výzvu žalovaný žalobkyni na výživné nepřispívá ničeho. Žalovaný namítal, že jeho příjmy za rok 2020 jsou nižší než příjmy žalobkyně (695 000 Kč žalovaného a 814 000 Kč žalobkyně). Odůvodněné potřeby matky jsou jejím příjmem pokryty. V roce 2021 si žalobkyně pořídila pozemek v k.ú. [obec]. Popíral, že by byl vyzván k dobrovolnému splnění povinnosti. Podáním ze dne 21. 1. 2022 vzala žalobkyně žalobu co do stanovení vyživovací povinnosti v rozsahu 2 000 Kč měsíčně nad 6 000 Kč měsíčně zpět. Proto soud podle § 96 o.s.ř. řízení v tomto rozsahu zastavil. Mezi stranami sporu nebylo sporu o tom a rodný list prokazuje, že žalobkyně je matkou [jméno] [příjmení] narozené [datum], jejímž otcem je žalovaný. Účastníci řízení ukončili k 31.1.2021 vedení společné domácnosti. Z rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 15.11.2021 sp.zn. [číslo jednací] se podává, že soud schválil dohodu účastníků řízení, na základě které byla nezletilá [jméno] svěřena do péče žalobkyně a žalovaný se zavázal platit na její výživu počínaje 1.2.2021 7 700 Kč měsíčně. Z potvrzení o příjmu za období od 1/2019 do 12/2019, 1/ 2020 – 12/ 2020, 1/ 2021 – 12/ 2021 se podává, že průměrný čistý měsíční příjem žalobkyně z pracovního poměru činil v roce 2019 49 601 Kč, v roce 2020 19 304 Kč a v roce 2021 26 860 Kč. Z daňového přiznání za rok 2020 se podává, že příjmy žalované z nájmu činily v roce 2020 92 400 Kč a příjmy z prodeje pozemku 2 700 000 Kč. Žalovaný učinil nesporným, že příjem ve výši 92 400 Kč je příjem za nájem bytu v [obec], do něhož se žalobkyně nastěhovala, proto tento příjem již v roce 2021 neměla. Z oznámení o přiznání dávky státní sociální podpory se podává, že od 30.6.2020 žalobkyně pobírá rodičovský příspěvek ve výši 10 000 Kč. Strany učinily nesporným, že žalobkyně bydlí v [obec] v bytě 2+1, za služby platí cca 5 000 Kč měsíčně, tomu odpovídá i evidenční list z 1.3.2021 a 1.9.2021, dle kterého za služby spojené s užíváním bytu od března 2021 hradila 3 824 Kč, od září 2021 3 203 Kč; výpisy z účtu, dle kterých uhradila ČEZu v období od 26.4.2021 do 11.10.2021 6 322,79 Kč, tedy 903 Kč měsíčně. Dle pojistné smlouvy vznikla žalobkyni povinnost hradit od 21.10.2021 na životní pojištění a pojištění úvěru 570 Kč a dle pojistné smlouvy uzavřené s [právnická osoba] k 27.1.2020 1 201 Kč měsíčně. Dle pojistné smlouvy na č.l. 71 žalobkyně hradí od 21.10.2021 pojistné ve výši 570 Kč, pojištěna je smrt a na úvěr smrt či invalidita I. stupně. Dle úvěrové smlouvy stavebního spoření z 12.3.2021 ve spojení s všeobecnými obchodními podmínkami stavebního spoření žalobkyně hradila 5120 Kč měsíčně a z měziúvěru trvajícího 213 měsíců [číslo], 70 Kč měsíčně. Výši splátek hypotéky potvrzují pohyby na účtu na č.l. 49, dle kterých žalobkyně od září 2021 splácela 4 461 Kč a 5120 Kč měsíčně. Z potvrzení o příjmu za období od 2/ 2021 do 11/ 2021 se podává, že průměrný čistý měsíční příjem žalovaného z pracovního poměru činil v tomto období 71 702 Kč. Mezi stranami bylo nesporné, že v rozhodném období žalovaný bydlel sám v bytě 2+kk a hradil nájemné ve výši 13 500 Kč a služby 3500 Kč. Za 5 000 Kč měsíčně si půjčoval auto a platil pohonné hmoty ve výši 5 000 Kč měsíčně. Vlastnil byt 4+kk, za který hradil hypotéku. Platil výživné na dceru narozenou z manželství s [jméno] [příjmení] [jméno] [příjmení] ve výši 5 000 Kč měsíčně a na její matku ve výši 4 000 Kč měsíčně. Žalovaný uváděl, že vlastní 2/3 rodinného domu, v němž bydlí jeho otec, který mu za užívání domu nic neplatí. Výzvou z 25.10.2021 žalobkyně žalovaného vyzvala, aby jí uhradil příspěvek na její výživu za období od 1.2.2021 do 5.11.2021 ve výši 5 000 Kč měsíčně (výzva). Výzva byla uložena na adrese [adresa] (sledování zásilky, podací stvrzenka, fotokopie obálky), kterou žalovaný uváděl jako svoji adresu v opatrovnickém řízení. Soud v řízení provedl všechny relevantní účastníky navržené důkazy, protože byl skutkový stav zjištěn dostatečně, další dokazování neprováděl. Z jiných než shora uvedených důkazů nezjistil soud nic podstatného. Podle ustanovení § 920 z.č.89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen o.z.) je otec dítěte, za kterého není matka provdána, povinen poskytnout jí výživu po dobu dvou let od narození dítěte, jakož i na úhradu nákladů spojených s těhotenstvím a slehnutím. Poskytnutím výživy má zákon na mysli takové plnění, který zabezpečí matce přiměřenou výživu, tak aby byly uspokojovány všechny její odůvodněné potřeby. Výše příspěvku však nesmí přesáhnout matčiny výdělkové schopnosti před těhotenstvím a slehnutím. Podle § 922 o.z. lze výživné pro neprovdanou matku přiznat i nazpět. Podle ustanovení § 913 o.z. při určení výživného soud přihlédne k odůvodněným potřebám oprávněného, jakož i schopnostem, možnostem a majetkovým poměrům povinného. Při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného zkoumá soud, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Výživné nelze přiznat, jestliže by to bylo v rozporu s dobrými mravy. Po zhodnocení shora uvedeného skutkového stavu dospěl soud k přesvědčení, že návrh žalobkyně je důvodný. Žalovaný je otcem nezletilé, která se žalobkyni narodila dne 5.11.2019. Příjem žalobkyně činil na rodičovském příspěvku 10 000 Kč, příjem z dohody o provedení práce 26 860 Kč měsíčně. Nelze přihlížet ke skutečnosti, že matka měla v předcházejícím roce také příjmy z nájmu, když v roce 2021 tento příjem získat nemohla, neboť v původně pronajímaném bytě bydlela. Nelze ani přihlížet k tomu, že měla, také v minulém roce, příjem z prodeje pozemku, neboť šlo o jednorázový příjem nevztahující se k tomuto období. Skutečnost, že zakoupila na hypotéku jiný pozemek za účelem stavby rodinného domu, nesvědčí o jejích nadstandardních příjmech, pouze o její snaze zabezpečit vhodné bydlení pro sebe i nezletilou dceru účastníků řízení. K výdajům představujícím odůvodněné potřeby matky, na něž by měl žalovaný přispívat, jej však počítat nelze, neboť žalobkyně měla v rozhodném období zajištěno bydlení odpovídající potřebám svým a nezletilé dcery v batolecím věku. Výdaje na bydlení činí cca 5 000 Kč měsíčně. Výdaj vynakládaný na životní pojištění považuje soud s ohledem na skutečnost, že žalobkyně je samoživitelka, za odůvodněný. Příjem žalovaného činil asi 71 702 Kč měsíčně čistého, z toho žalovaný plnil dvě vyživovací povinnosti po 5 000 Kč k manželce a dceři z manželství narozené a vyživovací povinnost k nezletilé [jméno] ve výši 7 700 Kč měsíčně, jeho výdaje na živobytí jsou uvedeny shora. Částka ve výši 6 000 Kč měsíčně neumožní žalobkyni mít stejnou úroveň, jakou by měla jako manželka žalovaného, a spolu s poskytovanými sociálními dávkami neodpovídá příjmu dosahovanému před těhotenstvím a slehnutím, avšak umožní jí své odůvodněné potřeby uspokojit. Skutečnost, že žalobkyně při vynaložení nadstandardního úsilí dosahuje příjmů i v období, kdy na ni péče o dítě klade maximální časové nároky, nelze klást žalobkyni k tíži. I bez hrazení hypotéky by částka ve výši 17 700 Kč (rodičovský příspěvek + výživné) i s ohledem na výši nákladů na bydlení postačovala jen k zajištění zcela základních potřeb matky a dcery, otec matce na její výživu nepřispíval. Za této situace byl pro matku alespoň malý přivýdělek nutný. Výklad zákona, který by trestal toto nadstandardní úsilí matky o zle