9 C 379/2021-34 — Obvodní soud pro Prahu 10

Žalobce se žalobou došlou dne 6.9.2021, domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost jemu zaplatit částku v celkové výši 5 235 Kč s příslušenstvím. Žalobce žalobu odůvodnil tím, že je právnickou osobou, která je příjemcem příspěvku placeného vlastníkem popř. provozovatelem motorového vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla v rozporu se zákonem č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla. Žalovaná, coby vlastník osobního automobilu se zdvihovým objemem válců motoru nad [číslo] cm³ do [číslo] cm³, [registrační značka], neměla od 18.8.2020 do 30.11.2020, k tomuto vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti, ačkoliv pro ni tato povinnost vyplývala z ust. § 1 odst. 2 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, čímž žalobci dle ust. § 4 odst. 1 citovaného zákona vznikl nárok na zaplacení 5 235 Kč (příspěvek 4 935 Kč a náklady na vymáhání 300 Kč) splatných ke dni 6.4.2021 (splatnost příspěvku nastala nejméně 30 dnů od doručení výzvy k úhradě). Výzva byla žalované doručena dne 25.1.2021. Žalovaná k žalobě uvedla pouze, že vozidlo nevlastnila. Z jednání nařízeného na den 23.2.2022 se žalovaná omluvila„ z vážných důvodů“ a požádala o odročení jednání, netvrdila však, o jaké konkrétní důvody jde, ani je nedoložila. Samotné tvrzení žalované, že důvody pro odročení jednání jsou vážné, neumožnilo soudu posoudit, zda jde o důvody důležité ve smyslu § 101 odst. 3 o..s.ř., proto omluvu žalované nepovažoval za důvodnou a rozhodl v její nepřítomnosti. Žalovaná je počínaje dnem 17.8.2020 vlastníkem vozidla tovární značky [příjmení] typu [anonymizováno], [registrační značka] (výpisem z registru silničních vozidel ze dne 5.1.2022). Samotné tvrzení žalované, že není vlastníkem vozidla, nebylo způsobilé správnost zápisu v evidenci vyvrátit, neboť nebylo podpořeno žádným důkazním prostředkem. Výzvou ze dne 21.1.2021, doručenou žalované dne 25.1.2021 žalobce žalovanou vyzval k úhradě příspěvku do garančního fondu ČKP ve výši 4 935 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 300 Kč do 60 dnů od jejího doručení s odůvodněním, že žalovaná neměla v období od 18.8.2020 do 30.11.2020, tj. celkem 105 dní sjednáno pojištění k osobnímu automobilu s objemem válců nad [číslo] cm³ do [číslo] cm³ (výzvou ze dne 21.1.2021, printscreenem sledování zásilky PoštaOnline). Přes písemnou předžalobní upomínku ze dne 29.4.2021 uloženou na poště k vyzvednutí dne 31.5.2021 (upomínkou ze dne 29.4.2021 včetně doručenky s datem uložení zásilky dne 31.5.2021) a II. upomínkou ze dne 27.5.2021 (II.upomínka) žalovaná dlužnou částku do dnešního dne neuhradila. Na základě tohoto skutkového stavu, dospěl soud k závěru, že žalovaná v rozhodném období od 18.8.2020 do 30.11.2020 (tj. celkem 105 dní), jako vlastník a provozovatel osobního automobilu tovární značky [příjmení], typu [anonymizováno], [registrační značka], porušila povinnost pro ni vyplývající z § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., když k tomuto vozidlu neměla sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, čímž žalobkyni dle § 4 odst. 1 téhož zákona vznikl nárok na zaplacení příspěvku do garančního fondu žalobce ve výši 4 935 Kč (výše příspěvku byla vypočtena jako součin výše denní sazby dle § 2 odst. 1 písm. h) vyhlášky č. 205/1999 Sb., tedy částky 47 Kč a počtu dní kdy k žalovaná k vozidlu neměla sjednáno pojištění, tedy celkem 105). Uplatněním pohledávky výzvou z 21.1.2021 žalobkyni vznikl také nárok dle § 4 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb., ve spojení s § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. nárok na zaplacení částky 300 Kč jako nákladů spojených s uplatněním pohledávky. Žalobci byl dále v souladu s § 1968 a § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), přiznán zákonný úrok z prodlení ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013, tj. 8,25 % ročně, ode dne 7.4.2021 v souladu s návrhem žalobce, když žalovaná se dostala do prodlení uplynutím lhůty stanovené v upomínce z 21.1.2021 O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 667 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 5 235 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci a z částky 1 500 Kč za jeden úkon uvedený v § 11 odst. 1 a. t. realizovaný po podání návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 2 700 Kč ve výši 567 Kč, kterou je zástupce žalobce povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. S ohledem na ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud tyto náklady k rukám právního zástupce žalobce a lhůtu k plnění stanovil v souladu s ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.