12 C 184/2023-16 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 15 543 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli 9. 3. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 20 000 Kč Smlouva byla uzavřena za použití prostředků komunikace na dálku. Žalovaný čerpal úvěr jednak platbami za zboží a služby na vybraných e-shopech, jednak bezhotovostními platbami za zboží a služby a výběry hotovosti z bankomatů prostřednictvím [příjmení] [příjmení] karty. Žalovaný se zavázal vyčerpané finanční prostředky splatit vždy do 20. dne měsíce následujícího po měsíci, v němž došlo k jejich vyčerpání. Žalovaný neplnil své povinnosti řádně a včas, a jelikož i přes výzvy uvedený nedoplatek neuhradil, neuhrazená částka se stala splatnou dne 20. 9. 2022 a žalobkyně odstoupila od smlouvy. Dlužná částka ve výši 15 543 Kč se skládá pouze z vyčerpaných finančních prostředků v uvedené výši. Žalovaný dluh nesplnil ani přes zaslanou předžalobní upomínku. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z listinných důkazů učinil soud o skutkovém stavu tento závěr: 1/ Žalovaný uzavřel s žalobkyní dne 9. 3. 2021 Smlouvu o spotřebitelském úvěru pomocí prostředků komunikace na dálku. Součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky žalobkyně, ceník a podmínky pro používání mallpay karty. 2/ Před uzavřením smlouvy žalobkyně zkoumala majetkové poměry žalovaného. Konkrétně ověřovala jeho příjmy a provedla jeho lustraci v nebankovním registru klientských informací a bankovním registru klientských informací. 3/ Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 20 000 Kč. K čerpání úvěru docházelo platbami za zboží a služby na vybraných e-shopech a bezhotovostními platbami za zboží a služby a výběry hotovosti z bankomatů prostřednictvím [příjmení] [příjmení] karty. 4/ Žalovaný nehradil splátku řádně a včas, když se dostal do prodlení s úhradou vyčerpaných finančních prostředků ve výši 19 984 Kč. Žalobkyně následně pozastavila poskytování veškerých služeb, úvěr zesplatnila a zároveň od smlouvy odstoupila. Žalobkyně se zároveň domáhala po žalovaném úhrady částky 23 302 Kč představující shora uvedenou výši vyčerpaných finančních prostředků a sankce za prodlení a náklady spojené s vymáháním ve výši 3 318 Kč. Žalovaný k dnešnímu dni svůj dluh uhradil pouze částečně, a to do výše 7 759 Kč, přičemž zbývající dlužná částka ve výši 15 543 Kč se skládá z neuhrazených vyčerpaných finančních prostředků. 5/ Žalobkyně před podáním žaloby opakovaně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, avšak bezvýsledně. 5. Soud věc po právní stránce posoudil následovně. Žalobkyně a žalovaný platně uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon“), na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěrový rámec ve výši 20 000 Kč. Žalovaný porušil svou povinnost splácet čerpané prostředky řádně a včas, neboť neuhradil částku ve výši 19 984 Kč. Následně mu žalobkyně vyúčtovala rovněž sankce za prodlení a náklady spojené s vymáháním v celkové výši 3 318 Kč, na což žalobce plnil pouze částečně, když uhradil 7 759 Kč. Tím mu vznikl dluh ve výši 15 543 Kč skládající se z vyčerpaných finančních prostředků. 6. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 7. Ačkoliv se žalobkyně domnívá, že jí má být přiznána plná náhrada nákladů řízení, soud došel k závěru, že v tomto případě jsou splněny podmínky pro přiznání náhrady nákladů řízení v rozsahu podle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. Žaloba je podána na ustáleném vzoru, ve kterém žalobkyně pouze mění osobu žalovaného a několik málo dalších údajů, čímž se celý proces stává z velké části pouze automatizovanou administrativní záležitostí, nevyžadující složité právní posouzení ani zásadní individualizaci skutkových a právních tvrzení. Z úřední činnosti je navíc soudu známo, že žalobkyně je tímto právním zástupcem zastoupena ve větším množství velmi podobných řízení vedených u Obvodního soudu pro Prahu 10. Soud proto přiznal náhradu nákladů řízení v rozsahu § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 15 543 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, sepis a podání žaloby) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. K ponížení oproti návrhu došlo dle § 14b a.t., neboť soud shledal, že se jedná o tzv. formulářovou žalobu, když žalobu tohoto znění žalobkyně uplatňuje i v dalších věcech. 9. S ohledem na ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. přiznal soud tyto náklady k rukám zástupce žalobkyně a lhůtu k plnění stanovil v souladu s ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř. 10. Stručné odůvodnění tohoto rozsudku vychází z § 157 odst. 4 o. s. ř., podle něhož v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.