12 C 361/2022-18 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou, doručenou zdejšímu soudu dne 22. 7. 2022, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 3 862,43 spolu se zákonným úrokem ve výši 11,75 % ročně z této částky od 12. 1. 2022 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná porušila smlouvu o sdružených službách dodávky a odběru zemního plynu [číslo] uzavřenou žalobkyní jako provozovatelem distribuční soustavy a žalovanou jako zákazníkem, pro odběrné místo na adrese [adresa] (byt [číslo] patro 2). Za spotřebovaný zemní plyn a související služby za období od 20. 10. 2021 do 12. 12. 2021 vystavila žalobkyně žalované dne 21. 12. 2011 fakturu znějící na částku 3 862,43 Kč (s uvedením měřidla [číslo] spotřeby 2,584 MWh). Na vystavené vyúčtování žalovaná neuhradila ničeho ani přes výzvu žalobkyně. 2. Žalovaná se k podané žalobě žádným způsobem nevyjádřila, ačkoliv mu byla žaloba doručena do vlastních rukou prostřednictvím veřejné datové sítě dle § 46 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu („o. s. ř.“), dne 20. 1. 2023 byla dodána do datové schránky žalované a téhož dne byla doručena fikcí postupem dle § 17 odst. 4 zákona č. 300/2008 Sb. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o.s.ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Účastníci řízení uzavřeli dne 26. 10. 2021 smlouvu o sdružených službách dodávky a odběru zemního plynu [číslo]. Uvedenou smlouvou se žalobkyně zavázala dodávat a zajistit přenos plynu, distribuci plynu a systémové služby do odběrného místa na adrese na adrese [adresa] (byt [číslo] patro 2), a žalovaná se zavázala uhradit řádně a včas žalobkyni cenu plynu a související služby (smlouvou o sdružených službách dodávky zemního plynu – zákazník [číslo] dodatkem ke smlouvě, smlouvou o připojení k distribuční soustavě kategorie maloodběratel – domácnost [číslo] obchodními podmínkami dodávky zemního plynu). Žalobkyně žalované vystavila za období od 20. 10. 2021 do 12. 12. 2021 vyúčtování s rozpisem spotřeby, ceny (za služby distribuční soustavy, činnosti operátora trhu, ostatní služby dodávky, daň) s datem splatnosti 11. 1. 2022 na částku 3 862,43 Kč, na níž žalovaná neuhradila ničeho (fakturou [číslo]). Žalovaná na vystavenou fakturu neuhradila ničeho ani přes předžalobní upomínku (předžalobní upomínkou ze dne 12. 5. 2022, kopií dodejky). 5. Shora uvedené listinné důkazy považuje soud za věrohodné, plně prokazující tvrzení žalobkyně v žalobě, soud nemá důvodu pochybovat o skutečnostech z nich zjištěných. Žalovaná žádné důkazy soudu nepředložila. Soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze ze shora uvedených důkazů navržených žalobkyní. 6. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu dospěl soud k závěru, že mezi účastníky řízení byla platně uzavřena smlouva o sdružených dodávkách plynu ve smyslu ustanovení § 72 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích (dále jen„ energetický zákon“) ve spojení s § 2079 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Žalovaná nesplnila svoji povinnost včas a řádně uhradit cenu dodávky plynu a s tím spojených služeb, k čemuž se zmíněnou smlouvou zavázala. Žalobkyni tak vzniklo vedle práva na zaplacení ceny za dodaný plyn a s tím spojené služby právo požadovat po žalovaném také zaplacení zákonného úroku z prodlení podle § 1970 o. z., ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a to ode dne následujícího po dni splatnosti shora uvedené faktury. 7. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat svá tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč, neboť návrh na vydání elektronického platebního rozkazu byl podán na ustáleném vzoru prostřednictvím aplikace k tomu určené a řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b odst. 1 písm. c) bod 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu („a. t.“) z tarifní hodnoty ve výši 5 135 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, jednoduchá výzva k plnění a návrh ve věci samé) realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 300 Kč ve výši 189 Kč. 9. Pro úplnost soud uvádí, že jelikož předmětem řízení bylo peněžité plnění (bez příslušenství – úroků z prodlení) nepřevyšující částku 10 000 Kč (bagatelní spor, § 157 odst. 4 o. s. ř. v návaznosti na § 202 odst. 2 o. s. ř.), soud se omezil při svém zdůvodnění rozhodnutí pouze na závěr o skutkovém stavu a právní posouzení věci.