12 C 372/2022-34 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 3. 12. 2022 domáhala zaplacení částky 47 623 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 1. 12. 2019 smlouvu o nájmu nebytových prostor, na základě které byl žalovaný povinen platit žalobkyni nájemné a zálohy na služby celkem ve výši 5 906 Kč měsíčně, které bylo s účinností ke dni 1. 2. 2021 zvýšeno na 6 110 Kč měsíčně a následně s účinností ke dni 1. 3. 2021 sníženo na 6 008 Kč měsíčně. Splatnost nájemného byla stanovena k 20. dni příslušného měsíce. Žalovaný do dnešního dne nezaplatil nájemné za 7 měsíců (duben, květen, červen, červenec, srpen, září a říjen 2021), přičemž žalobkyně eviduje za měsíc duben 2021 nedoplatek ve výši 4 389 Kč, za měsíc květen 2021 nedoplatek ve výši 1 008 Kč a za měsíce červen – říjen 2021 nedoplatky vždy ve výši 6 008 Kč. S ohledem na prodlení žalovaného se žalobkyně také domáhá zákonného úroku z prodlení, a to vždy od 26. dne v příslušném měsíci do úplného zaplacení. Žalovaný se dostal do prodlení také s úhradou nedoplatku z vyúčtování za rok 2020 ve výši 2 473 Kč splatného dne 30. 6. 2021 a s úhradou nedoplatku z vyúčtování za rok 2021 ve výši 9 713 Kč splatného dne 30. 6. 2022. Žalobkyně se domáhá zákonného úroku z prodlení i z těchto částek, a to ode dne následujícího po dni splatnosti do úplného zaplacení. Žalovaný na svůj shora uvedený dluh k dnešnímu dni ničeho neuhradil, a to i přes zasílané upomínky ze strany žalobkyně a předžalobní upomínkou právní zástupkyně žalobkyně. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Soud z hlediska skutkového stavu věci dospěl k závěru, že žalovaný uzavřel se žalobkyní dne 1. 12. 2019 smlouvu o nájmu nebytových prostor (dále jen„ smlouva“), na základě které žalobkyně přenechala žalovanému k užívání nebytový prostor [číslo] v suterénu domu na adrese [adresa žalobkyně], zapsaném na listu vlastnictví [číslo] [katastrální uzemí], obec Praha, a to dvě místnosti na levé straně suterénu o celkové ploše 48,20 m2 (článek I. a článek II. bod 1 smlouvy) a to na dobu neurčitou od 1. 12. 2019 (článek IV. bod 1 smlouvy). Žalovaný se na oplátku zavázal platit na nájemné a zálohy na služby částku 5 906 Kč měsíčně (70 872 Kč ročně), a to nejpozději k 20. dni každého kalendářního měsíce na účet žalobkyně (článek III. bod 1 a 4 smlouvy). Žalovaný se rovněž zavázal, pro případ prodlení s úhradou nájemného, uhradit žalobkyni zákonný úrok prodlení (článek III. bod 5. smlouvy). Žalobkyně byla dle smlouvy oprávněna každoročně upravit výši nájemného v souladu s mírou inflace vyjádřenou přírůstkem průměrného indexu spotřebitelských cen za uplynulý rok proti průměru roku předešlého vyhlášenou Českým statistickým úřadem (článek III. bod 6. smlouvy). Žalobkyně takto nejprve zvýšila měsíční nájemné a zálohy na služby na částku 6 110 Kč s účinností od 1. 2. 2021, avšak poté tuto výši snížila na částku 6 008 Kč měsíčně, a to s účinností od 1. 3. 2021 (předpis záloh účinný od 1. 2. 2021, předpis záloh účinný od 1. 3. 2021). Žalobkyně dále vyúčtovala žalovanému nedoplatek na platbách na služby, a to ve výši 2 473 Kč splatný dne 30. 6. 2021 a ve výši 9 713 Kč splatný dne 30. 6. 2022 (vyúčtování ze dne 22. 4. 2021 a ze dne 21. 4. 2022). 5. Žalovaný se však dostal do prodlení s úhradou obou shora uvedených nedoplatků, a dále s úhradou nájemného a záloh na služby, a to za měsíce duben, květen, červen, červenec, srpen, září a říjen 2021, kdy dlužná částka za měsíc duben 2021 činila 4 389 Kč, za měsíc květen 2021 1 008 Kč a za měsíce červen – říjen 2021 vždy 6 008 Kč. Žalobkyně žalovaného opětovně vyzývala k úhradě dluhu a to i předžalobní upomínkou prostřednictvím své právní zástupkyně (upomínky ze dne 9. 8. 2021, ze dne 10. 8. 2021, ze dne 10. 11. 2021, ze dne 14. 2. 2022, ze dne 11. 8. 2022, předžalobní upomínka ze dne 1. 12. 2021) 6. Shora uvedené listinné důkazy vedené důkazy považuje soud dle ust. § 132 o. s. ř. za věrohodné, tyto důkazy hodnotil jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přičemž má za to, že provedené důkazy plně prokazují zjištěný skutkový stav a soud nemá důvodu pochybovat o skutečnostech z nich zjištěných. Žalovaný žádné důkazy soudu nepředložil a žádným způsobem se k žalobě nevyjádřil. Soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze ze shora uvedených důkazů navržených žalobkyní, neboť další dokazování by již bylo v rozporu se zásadou rychlosti a hospodárnosti řízení. 7. Po provedeném dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Žalobce uzavřel s žalovaným dne 1. 12. 2019 smlouvu o nájmu nebytového prostoru, a to na dobu neurčitou. Žalobce přenechal žalovanému, na základě této smlouvy, předmět nájmu a žalovaný se zavázal žalobkyni platit nájemné ve výši 5 906 Kč, resp. 6 110 Kč a nakonec 6 008 Kč měsíčně, a to nejpozději k 20. kalendářnímu dni v měsíci na účet žalobce. Pro případ prodlení s úhradou nájemného se žalovaný rovněž zavázal zaplatit zákonný úrok z prodlení. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou nedoplatků za služby za rok 2020 a za rok 2021, a dále s úhradou nájemného za měsíce duben – říjen 2021. Žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě žalované částky, ale doposud nebylo uhrazeno ničeho. 8. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: 9. Mezi účastníky byla uzavřena smlouva o nájmu dle ust. § 2201 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“). Žalobce se uvedenou smlouvou zavázal, jako pronajímatel, přenechat žalovanému, jako nájemci, věc (v tomto případě bytovou jednotku) k dočasnému užívání a žalovaný se zavázal za to žalobyni platit nájemné. 10. Žalobce se dle článku III. bodu 1., 2., 4. a 6. smlouvy zavázal platit žalobkyni nájemné včetně záloh na služby ve výši 5 906 Kč, které bylo následně zvýšeno na 6 110 Kč a nakonec sníženo na 6 008 Kč měsíčně, a to nejpozději k 20. kalendářnímu dni v měsíci na účet žalobce. Žalovaný se dle článku III. bodu 3. smlouvy také zavázal k úhradě skutečných nákladů na služby dle vyúčtování žalobkyně. Žalovaný se však dostal do prodlení s úhradou shora uvedených nedoplatků a nájemného, celkově ve výši 47 623 Kč. Soud tak žalobkyni tuto částku ve výroku I. přiznal. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 14 433,60 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 382 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 47 623 Kč sestávající z částky 3 020 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí právního zastoupení, předžalobní upomínka, sepis a podání žaloby) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 9 960 Kč ve výši 2 091,60 Kč.