12 C 38/2023-27 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 25. 1. 2023 domáhala vůči žalovanému, aby mu soud uložil povinnost vyklidit byt [číslo] o jednom pokoji s příslušenstvím, nacházející se v 5. podlaží domu [adresa], ulice [ulice] v [obec a číslo], [katastrální uzemí], a vyklizený jej žalobci odevzdat do 15 dnů od právní moci rozsudku. Nájem byl s žalovaným sjednán nájemní smlouvou ze dne 27. 12. 2018 na dobru určitou 2 roky, přičemž byl následně prodloužen o další 2 roky do 27. 12. 2022, avšak žalovaný se dopustil hrubého porušení uvedené nájemní smlouvy, když neuhradil nájemné a náklady na služby za období delší než 3 měsíce. Žalobkyně tak nájemní smlouvu již neprodloužila o další 2 roky a dne 29. 12. 2022 vyzvala žalovaného k vyklizení a předání bytu. Žalovaný však byt nevyklidil a žalobkyni zpět nepředal, kdy zároveň žalobkyni dluží úhrady za nájemné a zálohy na související služby. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen„ o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Soud z hlediska skutkového stavu věci dospěl k závěru, že žalobkyně je vlastníkem budovy [adresa] na pozemku parc. [číslo] o výměře 626 m2, druh pozemku zastavěná plocha a nádvoří, zapsáno na [list vlastnictví] pro k.ú. [část obce], obec Praha (výpisem z katastru nemovitostí). Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 27. 12. 2018 smlouvu o nájmu bytu na dobu určitou, jejímž předmětem bylo užívání bytu [číslo] o velikosti 1+0 v 5. podlaží domu [adresa], ulice [ulice], k.ú. [část obce], žalovaným. Žalobkyně a žalovaný si ve smlouvě sjednali, že měsíční nájemné spolu se zálohami na služby je žalovaný povinen platit nejpozději do posledního dne kalendářního měsíce, za který se nájemné platí. Žalobkyně a žalovaný si ve smlouvě dále sjednali trvání nájmu na dobu určitou 2 roky s tím, že pokud nájemce pokračuje v užívání bytu po dobu alespoň 3 měsíců po uplynutí sjednané doby nájmu a pronajímatel ho písemně nevyzve v této době, aby byt opustil, je nájem znovu ujednán na tutéž dobu (smlouvou o nájmu bytu č. [spisová značka] [číslo] ze dne 27. 12. 2018). Uvedená smlouva byla prodloužena o další 2 roky, tj. do 27. 12. 2022, přičemž s ohledem na prodlení žalovaného s úhradou nájemného a nákladů na služby za období delší než 3 měsíce žalobkyně smlouvu již o další 2 roky neprodlužovala, vyzvala žalovaného k vyklizení a odevzdání předmětného bytu po uplynutí výpovědní doby (výzvou k úhradě ze dne 13. 9. 2022 s doručenkou, výzvou k vyklizení bytu ze dne 29. 12. 2022 s doručenkou). 5. Soud tak po provedeném dokazování dospěl k závěru, že pro právní posouzení věci je rozhodné, že žalobkyně je vlastníkem nemovitosti, v níž se nachází byt, který byl dán do nájmu (užívání) žalovanému nájemní smlouvou. Žalovaný nezaplatil žalobkyni řádně a včas nájemné a zálohy na služby za období duben 2022 až srpen 2022 včetně. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužného nájemného dne 13. 9. 2022 s tím, že pokud neuhradí dlužné nájemné, nedojde k prodloužení předmětné nájemní smlouvy. Nebylo však prokázáno, že by žalovaný dlužné nájemné ve stanovené lhůtě uhradil. Nájem byl sjednán do 27. 12. 2022, přičemž žalobkyně dne 29. 12. 2022 vyzvala žalovaného k vyklizení bytu. V řízení nebyla tvrzena ani prokázána existence skutečností, které by nasvědčovaly, že je výkon práva žalobkyně zjevným zneužitím práva. 6. Pokud jde o hmotněprávní posouzení věci, podle § 2285 zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen „o.z.“) platí, že pokračuje-li nájemce v užívání bytu po dobu alespoň tří měsíců po dni, kdy měl nájem bytu skončit, a pronajímatel nevyzve v této době nájemce, aby byt opustil, je nájem znovu ujednán na tutéž dobu, na jakou byl ujednán dříve, nejvýše ale na dobu dvou let. Výzva k opuštění bytu dále vyžaduje písemnou formu. Podle § 2292 o.z. odevzdá nájemce pronajímateli byt v den, kdy nájem končí. 7. V řízení bylo dále prokázáno, že nájem předmětného bytu skončil ke dni 27. 12. 2022. Žalobkyně žalovaného ve stanovené lhůtě vyzvala k opuštění bytu, přičemž tato výzva byla učiněna v písemné formě a má všechny náležitosti platného jednostranného právního jednání. Dnem, kdy nájem skončil, vznikla žalovanému povinnost (§ 2292 o. z.) odevzdat byt žalobkyni. Užíváním předmětu nájmu je i jeho nevyklizení po skončení doby nájmu (srovnej rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2012, sp. zn. 32 Cdo 2471/2010, ze dne 22. 4. 2015, sp. zn. 26 Cdo 4018/2014 a rozsudek sp. zn. 26 Cdo 2059/2018, ze dne 5. 6. 2019). Vyklizení bytu v sobě zahrnuje též odevzdání věci majiteli tak, aby k ní měl volný přístup a mohl s ní dále disponovat - např. odevzdáním klíčů - nestačí ji pouze opustit (srovnej rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2008, sp. zn. 33 Odo 49/2006, ze dne 11. 1. 2012, sp. zn. 26 Cdo 3560/2010, ze dne 12. 12. 2016, sp. zn. 26 Cdo 4354/2016). Odevzdání bytu pronajímateli upravuje § 2292 věta druhá a třetí o. z. (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 2. 2018, sp. zn. 26 Cdo 2105/2017); nájemce má pronajímateli odevzdat klíče, přičemž věta třetí stanoví vyvratitelnou domněnku odevzdání bytu pronajímateli po skončení nájmu ke dni, kdy ho nájemce opustil způsobem, jímž dal jednoznačně najevo, že zanechává užívání bytu s úmyslem se tam již nevrátit (aniž by mu odevzdal klíče). V den, kdy nájem skončil, žalovaný byt nevyklidil, žalobkyni nepředal a ani byt neopustil takovým způsobem, že žalobkyni muselo být bez jakýchkoli pochybností zřejmé, že v něm již nebydlí (a uplatnila by se tak domněnka odevzdání bytu stanovená v § 2292 věta třetí o. z.). Z těchto důvodů soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. 8. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 5 300 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 5 000 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 300 Kč za jeden úkon (sepis a podání žaloby) dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky. 10. Lhůta k plnění byla v obou případech stanovena v délce 3 dnů od právní moci rozsudku podle ustanovení § 160 odst. 1 věta 1 o.s.ř.