16 C 52/2023-25 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobce se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 22. 3. 2023 domáhal, aby soud uložil žalovanému povinnost k zaplacení částky 39 011,99 Kč. Svůj nárok odůvodnil tím, že žalovaný uzavřel s žalobcem dne 22. 7. 2022 rámcovou smlouvu [číslo]. V [anonymizováno] 4 smluvních podmínek, které jsou součástí rámcové smlouvy, si strany sjednaly příslušnost obecného soudu žalobce (prodávajícího) a v [anonymizováno] 3 pro případ prodlení úrok z prodlení ve výši 0,05 % denně za každý den prodlení. Na základě této smlouvy dodal žalobce žalovanému zboží a služby, které žalovanému vyúčtoval fakturou [číslo] vystavenou dne 30. 9. 2022 na částku 15 171,16 Kč, splatnou dne 14. 10. 2022, fakturou [číslo] vystavenou dne 8. 10. 2022 na částku 7 757,69 Kč, splatnou dne 22. 10. 2022 a fakturou [číslo] vystavenou dne 15. 10. 2022 na částku 16 083,14 Kč, splatnou dne 29. 10. 2022. Zápisem z jednání ze dne 25. 11. 2022 žalovaný uznal závazek ve výši 39 011,99 Kč, který vznikl odebráním a neuhrazením stavebního materiálu nebo služeb. Žalovaný dluh ani z části neuhradil. Žalobce vystavil žalovanému dne 3. 1. 2023 penalizační fakturu [číslo] na částku 1 427 Kč, splatnou dne 4. 1. 2023. Žalovaný dluh neuhradil i přes výzvu ze dne 3. 1. 2023. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Protože ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání neměli námitek, když žalobce i žalovaný ve stanovené lhůtě nereagovali na výzvu soudu k vyjádření s doložkou dle § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), postupoval soud podle § 115a o. s. ř. a věc rozhodl bez nařízení jednání. 4. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Žalovaný uzavřel s žalobcem dne 22. 7. 2022 rámcovou smlouvu [číslo] (rámcová smlouva [číslo] ze dne 22. 7. 2022 s [anonymizováno] smluvními podmínkami). Na základě této smlouvy dodal žalobce žalovanému zboží a služby, které žalovanému vyfakturoval, žalovaný dluh ani z části neuhradil (faktura [číslo] vystavená dne 30. 9. 2022 na částku 15 171,16 Kč, splatná dne 14. 10. 2022, faktura [číslo] vystavená dne 8. 10. 2022 na částku 7 757,69 Kč, splatná dne 22. 10. 2022, faktura [číslo] vystavená dne 15. 10. 2022 na částku 16 083,14 Kč, splatná dne 29. 10. 2022). Žalovaný uznal závazek ve výši 39 011,99 Kč, který vznikl odebráním a neuhrazením stavebního materiálu nebo služeb (zápis z jednání – dohoda o úhradě dluhu ze dne 25. 11. 2022). Žalobce žalovanému vyfakturoval kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 1 427 Kč (faktura [číslo] ze dne 3. 1. 2023 na částku 1 427 Kč, splatná dne 4. 1. 2023). Žalovaný dluh neuhradil i přes výzvu žalobce ze dne 3. 1. 2023 (předžalobní výzva ze dne 3. 1. 2023 s doručenkou). 5. Shora uvedené listinné důkazy považuje soud za věrohodné, plně prokazují zjištěný skutkový stav shora uvedený, soud nemá důvodu pochybovat o skutečnostech z nich zjištěných. Žalovaný žádné důkazy soudu nepředložil. Soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze ze shora uvedených důkazů navržených žalobcem. 6. Podle ustanovení § 2053 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o. z.), uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Podle ust. § 2079 o. z. kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. Žalobce dle rámcové smlouvy uzavřené s žalovaným dodával zboží za sjednaných podmínek a žalovaný je odebral a měl za ně zaplatit. Vzhledem k tomu, že žalovaný je s platbou v prodlení, byl vedle zaplacení dlužné jistiny uznán povinným i uhradit smluvené úroky z prodlení ve výši 0,05 % denně uvedené v bodě V odst. 3 rámcové smlouvy dle § 1970 o.z. a zákonný úrok z prodlení, který vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a soud o něm rozhodl vázán návrhem žalobce (§ 153 odst. 2 o. s. ř. a contrario). 7. Vzhledem k tomu, že se žalobci předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat svá tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 8. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a přiznal zcela úspěšnému žalobci plnou náhradu nákladů řízení. Náklady potřebné k účelnému uplatňování práva žalobce proti žalovanému představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 1 951 Kč dle zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, náklady zastoupení žalobce advokátem ve výši 2x 2 700 Kč (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé) dle § 7 a § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, náhrada paušálních výdajů ve výši 2x 300 Kč dle § 13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, a ve smyslu § 137 odst. 3 o. s. ř. též částka ve výši 1 260 Kč odpovídající 21 % dani z přidané hodnoty, kterou je zástupce žalobce povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., tj. náklady v celkové výši 9 211 Kč s DPH. 9. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. a náhrada nákladů řízení byla přiznána na zákonné platební místo, tj. k rukám zástupce žalobce ve smyslu ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.