17 C 242/2023-22 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému soud uložil povinnost vyklidit a předat byt [číslo] v budově [adresa], zapsaný na [list vlastnictví] v k.ú. [část obce]. Žalobu odůvodnila tím, že vlastníkem uvedené nemovitosti je hlavní město Praha a žalobkyně na základě pověření vykonává správu nemovitosti. Žalobkyně uzavřela se žalovaným smlouvu o nájmu bytu [číslo] 2021 ze dne 6. 10. 2021. Žalobkyně dne 29. 6. 2022 žalovanému vypověděla nájem bytu bez výpovědní doby podle § 2291 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, („o.z.“), a to pro zvlášť závažné porušení povinností spočívající v prodlení s hrazením nájemného a záloh na služby za dobu 3 měsíců. Nájemní vztah skončil doručením výpovědi ze dne 30. 8. 2022. Žalovaný však byt nevyklidil a stále jej užívá. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, („o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Soud na základě provedeného dokazování dospěl k následujícím skutkovým zjištěním: 5. [příjmení] pozemku parc. [číslo] jehož součástí je dům [adresa], zapsaném na [list vlastnictví] v k.ú. [část obce] je hlavní město Praha, která správu nemovitosti svěřila žalobkyni (prokázáno výpisem z katastru nemovitostí). Žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o nájmu bytu na dobu určitou od 11. 10. 2021 do 31. 10. 2023, a to konkrétně na byt [číslo] v 2. nadzemním podlaží uvedeného domu. Splatnost nájemného a záloh na služby byla dohodnuta měsíčně vždy do posledního dne daného měsíce. Nájemné bylo sjednáno ve výši 150 Kč/m2 měsíčně (prokázáno smlouvou o nájmu bytu [číslo] 2021). Právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného předžalobní výzvou ze dne 31. 5. 2022 k úhradě částky 94 106 Kč představující nezaplacené nájemné a zálohy na služby za období od září 2021 do dubna 2022 (prokázáno předžalobní výzvou z 31. 5. 2022 včetně dodejky). Ke dni 9. 6. 2022 činil dluh žalovaného na nájemném a zálohách na služby částku 107 554 Kč, přičemž se jednalo o nájemné a zálohy na služby za období od září 2021 do května 2022 (prokázáno kontem uživatele). Následně dne 29. 6. 2022 žalobkyně žalovanému vypověděla nájem výše specifikovaného bytu bez výpovědní doby pro zvlášť závažné porušení povinností vyplývajících z nájemního vztahu, když žalovaný byl v prodlení s placením nájemného a záloh na služby za dobu déle než 3 měsíců. Součástí výpovědi byla výzva k předání bytu nejpozději do jednoho měsíce od doručení výpovědi. Žalobkyně dále žalovaného poučila o možnosti vznést proti výpovědi námitky a podat žalobu na přezkoumání oprávněnosti výpovědi do dvou měsíců od jejího doručení. Žalovaný výpověď převzal osobně dne 30. 8. 2022, což stvrdil svým podpisem na výpovědi (prokázáno výpovědí nájmu bytu z 29. 6. 2022). 6. Po právní stránce posoudil soud věc následovně: 7. Účastníci uzavřeli nájemní smlouvu podle § 2201 a násl. o.z., na základě které se žalovaný stal nájemníkem uvedeného bytu. Žalovaný však neuhradil nájemné po dobu tří měsíců, čímž porušil svou povinnost zvlášť závažným způsobem podle § 2291 o.z. a žalobkyni vzniklo právo vypovědět nájem bez výpovědní doby a požadovat, aby bez zbytečného odkladu odevzdal předmět nájmu. Žalobkyně dala žalovanému výpověď z nájmu bytu, kterou žalovaný osobně převzal dne 30. 8. 2022, přičemž nájem doručením výpovědi skončil. Žalovanému tak odpadl právní důvod užívání bytu. Podle § 2292 o.z. je byt odevzdán, obdrží-li pronajímatel klíče a nic mu nebrání v přístupu do bytu a v jeho užívání. Tak se však nestalo, neboť i přes výzvy k vyklizení bytu a jeho předání žalovaný byt stále užívá. [příjmení], pro kterého žalobkyně byt spravuje přitom svědčí právo na vyklizení bytu dle § 1040 o.z. 8. S ohledem na shora uvedené soud žalobě vyhověl a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. 9. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 zákona o.s.ř., neboť neshledal důvody pro její prodloužení. 10. Právo na náhradu nákladů řízení má podle § 142 odst. 1 o.s.ř. ten účastník, který měl ve věci plný úspěch. Ve věci měla plný úspěch žalobkyně. Soud při rozhodování vycházel z ustálené judikatury Ústavního soudu, viz nález Ústavního soudu [ústavní nález] ze dne 9. 10. 2008, [ústavní nález] ze dne 13. 8. 2012, [ústavní nález] ze dne 23. 11. 2010 a [ústavní nález] ze dne 13. 3. 2014:„ [anonymizováno] statutárních měst a jejich městských částí lze presumovat existenci dostatečného materiálního a personálního vybavení a zabezpečení k tomu, aby byla schopna kvalifikovaně hájit svá rozhodnutí, práva a zájmy, aniž by musela využívat právní pomoci advokátů. Nebude-li jimi v příslušném řízení prokázán opak, nejsou náklady na zastoupení advokátem nákladem účelně vynaloženým. Z ustanovení § 38 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), plyne obci přímá povinnost pečovat o zachování a rozvoj svého majetku a chránit jej před neoprávněnými zásahy. [příjmení] o majetek a výkon vlastnického práva k němu není ponecháno obci na volné úvaze, jako je tomu u jiných vlastníků. Kvalifikovaná starost o majetek obce je naplněním jednoho z veřejných zájmů, k jehož zabezpečení si obec musí vytvořit materiální a personální předpoklady, a to v rozsahu a kvalitě, která je přímo úměrná množství (hodnotě) a charakteru (svěřeného) majetku.“ Z uvedeného je zřejmé, že městská část má právo nechat se v řízení zastoupit právním zástupcem-advokátem, avšak náklady za tyto právní služby nemohou jít k tíži žalovaného, i když žalovaný nebyl ve sporu úspěšný. Předmětem tohoto sporu bylo vyklizení bytu. Žalobkyně byla v řízení zastoupena advokátem, avšak s ohledem na shora specifikovaná rozhodnutí Ústavního soudu, přiznal soud žalobkyni náhradu nákladů řízení za zaplacený soudní poplatek v částce 5 000 Kč a dále jen paušální náhradu nákladů za 1 úkon právní služby (podání žaloby) ve výši 300 Kč dle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 o.s.ř., jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.