17 C 274/2023-31 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by žalované soud uložil povinnost vyklidit a předat byt [číslo] v budově [adresa], zapsaný na [list vlastnictví] v k.ú. [obec]. Žalobu odůvodnila tím, že vlastníkem uvedené nemovitosti je hlavní město Praha a žalobkyně na základě pověření vykonává správu nemovitosti. Žalobkyně uzavřela se žalovanou smlouvu o nájmu bytu č. [rok] [spisová značka] ze dne 20. 10. 2022. Žalobkyně dne 19. 1. 2023 žalované vypověděla nájem bytu bez výpovědní doby podle § 2291 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, („o.z.“), a to pro zvlášť závažné porušení povinností spočívající v prodlení s hrazením nájemného a záloh na služby za dobu 3 měsíců. Nájemní vztah skončil doručením výpovědi ze dne 8. 2. 2023. Žalovaná však přes opakované výzvy a předžalobní upomínku byt nevyklidila a stále jej užívá. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, („o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Soud na základě provedeného dokazování dospěl k následujícím skutkovým zjištěním: 5. [příjmení] pozemku parc. [číslo] jehož součástí je dům [adresa], zapsaném na [list vlastnictví] v k.ú. [obec] je hlavní město Praha, která správu nemovitosti svěřila žalobkyni (prokázáno výpisem z katastru nemovitostí). Žalobkyně uzavřela s žalovanou smlouvu o nájmu bytu na dobu určitou od 29. 9. 2022 do 28. 9. 2023, a to konkrétně na byt [číslo] v 5. podlaží uvedeného domu. Splatnost nájemného a záloh na služby byla dohodnuta měsíčně vždy do posledního dne daného měsíce (prokázáno smlouvou o nájmu bytu na dobu určitou č. [rok] [spisová značka]). Nájemné činilo částku 9 537 Kč měsíčně a zálohy na služby částku 4 339 Kč měsíčně (prokázáno evidenčním listem). Žalobkyně vyzvala žalovanou dne 19. 1. 2023 k zaplacení částky 93 075 Kč, neboť žalovaná nezaplatila nájemné a zálohy na služby za část měsíce prosinec 2021, za měsíc leden 2022, srpen 2022 a říjen 2022 až listopad 2022. Zároveň žalované zaslala výpověď z nájmu bytu bez výpovědní doby pro zvlášť závažné porušení povinností vyplývajících z nájemního vztahu, když žalovaná byla v prodlení s placením nájemného a záloh na náklady na služby za dobu 5 měsíců. Součástí výpovědi byla výzva k předání bytu do jednoho měsíce od doručení výpovědi. Žalobkyně dále žalovanou poučila o možnosti vznést proti výpovědi námitky a podat žalobu na přezkoumání oprávněnosti výpovědi do dvou měsíců od jejího doručení. Zásilka byla vhozena do schránky žalované dne 8. 2. 2023, tímto se tedy dostala do dispozice žalované (prokázáno upomínkou a výpovědí z nájmu bytu z 19. 1. 2023 včetně doručenky). Dne 9. 3. 2023 vyzvala žalobkyně žalovanou k předání bytu, neboť tak žalovaná v určené lhůtě neučinila (prokázáno výzvou k odevzdání bytu z 9. 3. 2023 včetně doručenky). Žalovaná byt stále nevyklidila, a to ani přes předžalobní upomínku (prokázáno předžalobní upomínkou ze dne 12. 7. 2023 včetně doručenky). 6. Po právní stránce posoudil soud věc následovně: 7. Účastníci uzavřeli nájemní smlouvu podle § 2201 a násl. o.z., na základě které se žalovaná stala nájemnicí uvedeného bytu. Žalovaná však neuhradila nájemné po dobu tří měsíců, čímž porušila svou povinnost zvlášť závažným způsobem podle § 2291 o.z. a žalobkyni vzniklo právo vypovědět nájem bez výpovědní doby a požadovat, aby bez zbytečného odkladu odevzdala předmět nájmu. Žalobkyně dala žalované výpověď z nájmu bytu, která se dostala do dispozice žalované dne 8. 2. 2023, přičemž nájem doručením výpovědi skončil. Žalované tak odpadl právní důvod užívání bytu. Podle § 2292 o.z. je byt odevzdán, obdrží-li pronajímatel klíče a nic mu nebrání v přístupu do bytu a v jeho užívání. Tak se však nestalo, neboť i přes opakované výzvy k vyklizení bytu a jeho předání žalovaná byt stále užívá. Vlastníkovi, pro kterého žalobkyně byt spravuje přitom svědčí právo na vyklizení bytu dle § 1040 o.z. 8. S ohledem na shora uvedené soud žalobě vyhověl a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. 9. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 zákona o.s.ř., neboť neshledal důvody pro její prodloužení. 10. Právo na náhradu nákladů řízení má podle § 142 odst. 1 o.s.ř. ten účastník, který měl ve věci plný úspěch. Ve věci měla plný úspěch žalobkyně. Soud při rozhodování vycházel z ustálené judikatury Ústavního soudu, viz nález Ústavního soudu [ústavní nález] ze dne 9. 10. 2008, [ústavní nález] ze dne 13. 8. 2012, [ústavní nález] ze dne 23. 11. 2010 a [ústavní nález] ze dne 13. 3. 2014:„ U statutárních měst a jejich městských částí lze presumovat existenci dostatečného materiálního a personálního vybavení a zabezpečení k tomu, aby byla schopna kvalifikovaně hájit svá rozhodnutí, práva a zájmy, aniž by musela využívat právní pomoci advokátů. Nebude-li jimi v příslušném řízení prokázán opak, nejsou náklady na zastoupení advokátem nákladem účelně vynaloženým. Z ustanovení § 38 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), plyne obci přímá povinnost pečovat o zachování a rozvoj svého majetku a chránit jej před neoprávněnými zásahy. [příjmení] o majetek a výkon vlastnického práva k němu není ponecháno obci na volné úvaze, jako je tomu u jiných vlastníků. Kvalifikovaná starost o majetek obce je naplněním jednoho z veřejných zájmů, k jehož zabezpečení si obec musí vytvořit materiální a personální předpoklady, a to v rozsahu a kvalitě, která je přímo úměrná množství (hodnotě) a charakteru (svěřeného) majetku.“ Z uvedeného je zřejmé, že městská část má právo nechat se v řízení zastoupit právním zástupcem-advokátem, avšak náklady za tyto právní služby nemohou jít k tíži žalované, i když žalovaná nebyla ve sporu úspěšná. Předmětem tohoto sporu bylo vyklizení bytu. Žalobkyně byla v řízení zastoupena advokátem, avšak s ohledem na shora specifikovaná rozhodnutí Ústavního soudu, přiznal soud žalobkyni náhradu nákladů řízení za zaplacený soudní poplatek v částce 5 000 Kč a dále jen paušální náhradu nákladů za 2 úkony právní služby (výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé a podání žaloby) ve výši 600 Kč (2 x 300 Kč) dle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 o.s.ř., jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.