17 C 44/2023-18 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 28. 7. 2022 domáhala, aby soud uložil povinnost žalovaným zaplatit žalobkyni částku 3 564 Kč s příslušenstvím s tím, že plněním jednoho ze žalovaných zaniká v rozsahu tohoto plnění povinnost druhého žalovaného. Žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně se žalovanou 1. a žalovaným 2. uzavřela dne 22. 6. 2017 smlouvu o poskytnutí obchodní adresy, na jejímž základě žalobkyně poskytovala a nadále poskytuje žalované 1. v nebytovém prostoru na adrese [adresa žalované a žalobkyně], sídlo, a to pro účely zápisu do obchodního rejstříku, přičemž žalovaná 1. se zavázala za poskytnuté služby hradit žalobkyni částku ve výši 99 Kč měsíčně splatnou vždy předem jednou ročně na základě žalobkyní vystavené faktury. Žalovaný 2. přistoupil jako ručitel ke všem závazkům žalované 1., čímž se zavázal uhradit veškeré peněžité závazky žalované 1. vzniklé na základě uvedené smlouvy o poskytnutí obchodní adresy, v případě, že je žalovaná 1. ve lhůtě splatnosti neuhradí. Smlouvu o poskytnutí obchodní adresy strany uzavřely na dobu určitou s automatickou prolongací. V průběhu trvání smlouvy o poskytnutí obchodní adresy žalobkyně vystavila žalované 1. fakturu [číslo] na částku 1 188 Kč se splatností dne 15. 6. 2020 za poskytnutí registrovaného sídla v období od 22. 6. 2020 do 21. 6. 2021. Dále žalobkyně vystavila žalované 1. fakturu [číslo] na částku 1 188 Kč se splatností dne 15. 6. 2021 za poskytnutí registrovaného sídla v období od 22. 6. 2021 do 21. 6. 2022. Dále žalobkyně vystavila žalované 1. fakturu [číslo] na částku 1 188 Kč se splatností dne 15. 6. 2022 za poskytnutí registrovaného sídla v období od 22. 6. 2022 do 21. 6. 2023. Žalovaná 1. neuhradila na základě vystavených faktur nic, přičemž faktury jí byly doručovány na kontaktní e-mailovou adresu uvedenou ve smlouvě o poskytnutí obchodní adresy. Následně žalobkyně vyzvala žalovaného 2. jako ručitele k úhradě dlužných částek, ale ani on nic neuhradil. Žalobkyně e-mailem vyzvala dne 16. 7. 2022 a dne 21. 7. 2022 oba žalované k uhrazení nezaplacených uvedených faktur. Žalovaní na výzvy nereagovali a nic neuhradili. 2. Žalovaná 1. ani žalovaný 2. se k žalobě nevyjádřili. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu („o. s. ř.“), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Soud dospěl k následující skutkovému závěru: 5. Žalobkyně a žalovaná 1. uzavřely dne 22. 6. 2017 smlouvu o poskytnutí obchodní adresy, prostřednictvím které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované 1. služby spočívající v poskytnutí sídla pro účely jejího zápisu do obchodního rejstříku na adrese [adresa žalované a žalobkyně], a žalovaná se zavázala za tyto služby žalobkyni platit odměnu ve výši 99 Kč měsíčně, splatnou jednou ročně na základě žalobkyní vystavené faktury s tím, že první platba je splatná do 14 dnů od podpisu smlouvy. Smlouva o poskytnutí obchodní adresy byla uzavřena na jeden rok s automatickým prodloužením o další rok v případě, že žalovaná 1. nejpozději jeden měsíc před uplynutím doby trvání předmětné smlouvy žalobkyni písemně neoznámí, že na dalším prodloužení smlouvy již nemá zájem. V bodě 4.3. a 4.4. smlouvy o poskytnutí obchodní adresy se smluvní strany dohodly na způsobu doručování veškerých písemností na uvedené kontaktní adresy. Pro případ prodlení žalované 1. s úhradou odměny si smluvní strany v bodě 4.7. smlouvy o poskytnutí obchodní adresy sjednaly povinnost žalované 1. zaplatit žalobkyni smluvní úrok z prodlení ve výši 0,1 % z celkové dlužné částky za každý den prodlení s jejím zaplacením a v bodě 4.8. smlouvy o poskytnutí obchodní adresy smluvní strany ujednaly ručení žalovaného 2., jako jednatele žalované 1. Žalobkyně za sjednané služby poskytnutí sídla za období od 22. 6. 2020 do 21. 6. 2021 vystavila žalované 1. fakturu [číslo] na částku 1 188 Kč, splatnou dne 15. 6. 2020. Za poskytnutí sídla v období od 22. 6. 2021 do 21. 6. 2022 vystavila žalobkyně žalované 1. fakturu [číslo] na částku 1 188 Kč, splatnou dne 15. 6. 2021. Za poskytnutí sídla od 22. 6. 2022 do 21. 6. 2023 vystavila žalobkyně žalované 1. fakturu [číslo] na částku 1 188 Kč, splatnou dne 15. 6. 2022. Žalovaná 1. ani žalovaný 2. na uvedené faktury nic neuhradili, a to ani přes e-mailovou předžalobní výzvu žalobkyně. 6. Soud věc po právní stránce posoudil jako nepojmenovanou smlouvu podle § 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (“o.z.“). Předmětem smlouvy byl závazek žalobkyně poskytnout žalované 1. ve sjednaném rozsahu smlouvou specifikované služby a závazek žalované 1. za tyto služby zaplatit žalobkyni sjednanou odměnu, a to ročně podle vyúčtování žalobkyně. Žalobkyně žalované 1. služby ve sjednaném rozsahu ve výše specifikovaném období poskytla, jak vyplývá z výpisu z obchodního rejstříku žalované 1. Žalovaná 1. naopak svou povinnost nesplnila, když za uvedená období sjednanou odměnu, vyúčtovanou výše citovanými fakturami, neuhradila. Protože primární dlužník nesplnil svůj závazek vyplývající ze smlouvy řádně a včas, vyzvala žalobkyně ke splnění ručitelského závazku ve smyslu § 2018 o. z. a k úhradě dluhu za primárního dlužníka žalovaného 2. 7. Vzhledem k tomu, že žalovaná 1. a žalovaný 2. porušili své smluvní povinnosti, když se dostali do prodlení s úhradou odměny za poskytnuté služby, soud žalovaným rovněž uložil povinnost zaplatit žalobkyni smluvní úrok z prodlení podle § 1970 o. z. Jelikož vyšší smluvní úrok z prodlení plní prakticky totožnou funkci jako smluvní pokuta, zabýval se soud ujednáním v bodě 4.7. smlouvy o poskytnutí obchodní adresy z pohledu § 2048 o. z. a shledal jej platným. Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu plyne, že smluvní úrok, resp. smluvní pokuta, do výše 0,5 % denně z dlužné částky není v rozporu s dobrými mravy. 8. Soud žalobkyni rovněž přiznal částku 3 600 Kč jako náklady spojené s uplatněním pohledávky ve smyslu § 513 o. z. ve spojení s § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to po 1 200 Kč za každou ze tří uplatněných pohledávek. 9. S ohledem na výše uvedené soud v celém rozsahu žalobě vyhověl. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů (výzva k plnění a návrh ve věci samé) podle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky, neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč.