22 C 123/2023-30 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 28 943 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] (dále jen„ smlouva“) ze dne 16. 6. 2022. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud ve věci nařídil jednání na den 2. 11. 2023, přičemž žalobkyně se z jednání předem omluvila a souhlasila, aby bylo jednáno v její nepřítomnosti. Žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, ačkoliv byl k němu řádně předvolán. Soud proto jednal v nepřítomnosti účastníků ve smyslu § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). 4. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti: 5. Žalobkyně se žalovaným uzavřela prostředky komunikace na dálku dne 16. 6. 2022 smlouvou o úvěru, na jejímž základě se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč, a to na bankovní účet žalovaného, a žalovaný se zavázal tento úvěr splatit do 20. 10. 2025 v pravidelných 40 měsíčních splátkách ve výši 1 050 Kč Součástí smlouvy byly úvěrové podmínky žalobkyně (smlouvou o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 16. 6. 2022 včetně formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, úvěrovými podmínkami žalobkyně). 6. Žalobkyně dne 28. 6. 2022 odeslala na účet žalovaného částku 30 000 Kč (potvrzením ČSOB o provedení transakce). 7. Před uzavřením smlouvy byla posouzena úvěruschopnost žalovaného. Příjem žalovaného byl 35 000 Kč a výdaje za bydlení 3 500 Kč (dle čestného prohlášení žalovaného 3 000 Kč). Žalobkyně provedla lustraci žalovaného v insolvenčním rejstříku a v centrální evidenci exekucí. Žalovaný nemá žádné závazky. Žalovaný doložil výplatní pásky za duben a červen 2022 (tabulkou – Posouzení úvěruschopnosti zákazníka, výplatní páskou žalovaného za měsíc duben a červen 2022, prohlášením rodiče ze dne 21. 6. 2022, 2x čestným prohlášením žalovaného ze dne 16. 6. 2022). 8. Žalovaný na dluh uhradil toliko 2 100 Kč (2x 1 050 Kč). Žalobkyně vyzvala žalovaného dne 25. 10. 2022 k úhradě dlužné částky. Žalovaný však na výzvu nereagoval (bonitou smlouvy, tabulkou umoření, upomínkou ze dne 25. 10. 2022). 9. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ve lhůtě 10 dnů od doručení (předžalobní výzvou/zesplatněním ze dne 25. 11. 2022 včetně podacího lístku ze dne 25. 11. 2022). 10. Po právní stránce soud posoudil věc následovně: 11. Na projednávanou věc je nutné aplikovat ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též jen„ zákon“). 12. Podle § 2395 a násl. o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 13. Podle § 86 odst. 1 zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru (…) posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 14. Podle § 86 odst. 2 zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 15. Podle § 87 odst. 1 zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 16. Podle § 1968 o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 17. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnost, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 18. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému 30 000 Kč a žalovaný se tuto částku zavázal vrátit spolu s příslušenstvím v měsíčních splátkách do 20. 10. 2025. Žalobkyně vystupovala ve smyslu § 420 o. z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaný vystupoval ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu svého povolání, proto jde dle § 1810 o. z. o spotřebitelskou smlouvu. Jde o typickou formulářovou smlouvu, tedy o předem připravený finanční produkt, jehož podmínky nejsou sjednávány individuálně, ale jsou předem dány v obchodních podmínkách, přičemž spotřebitel jakožto slabší smluvní strana nemá šanci je ovlivnit. Je proto chráněn kogentními ustanoveními občanského zákoníku (příp. jiných předpisů) před zneužitím postavení podnikatele. 19. Jednou ze základních povinností poskytovatele spotřebitelských úvěrů je v souladu s § 86 odst. 1 a 2 zákona s náležitou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet úvěr. Toto posouzení se má primárně zakládat na informacích získaných od spotřebitele, subsidiárně je možné použít informace z jiných zdrojů, typicky z lustrace spotřebitele v příslušných databázích. Je přitom třeba dbát na to, aby byly dostatečným způsobem zjištěny nejen příjmy spotřebitele, ale rovněž jeho výdaje, a to včetně celkové dluhové zátěže. 20. V řešené věci soud dospěl k závěru, že žalobkyně této své povinnosti nedostála, neboť žalobkyně poskytla žalovanému úvěr, i když z jejího zkoumání nevyplynulo, že by zde nebyly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet, když žalobkyně nikterak neprověřovala výdajovou složku žalovaného, kde žalovaný uváděl pouze výdaje za bydlení ve výši 3 000 Kč, a dále jejich validita nebyla žalobkyní nikterak zkoumána. Zkoumání výdajové složky žalovaného nelze nahradit normativním způsoben, když je zde vyžadován individuální přístup. Z toho důvodu soud shledal smlouvu v souladu s § 86 a 87 zákona neplatnou. 21. S ohledem na absolutní neplatnost posuzované smlouvy má žalobkyně nárok pouze na vydání bezdůvodného obohacení ve výši dosud nesplacené jistiny úvěru, tj. 27 900 Kč (30 000 – 2 100 Kč). Co se úroku z prodlení týče, jelikož je neplatná smlouva o úvěru jako celek, je neplatné i ujednání o splatnosti úvěru, pročež není použitelné pro posouzení otázky splatnosti nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Nárok na vydání bezdůvodného obohacení tak mohl být splatný nejdříve uplynutím lhůty k plnění stanovené v první prokazatelně doručené výzvě k plnění. Žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě dluhu v předžalobní výzvě ze dne 25. 11. 2022, jež byla žalovanému dne 25. 11. 2022 odeslána na jeho korespondenční adresu uvedenou ve smlouvě. Zásilka byla doručena žalovanému dle fikce doručení třetí den po odeslání, tj. 30. 11. 2022, přičemž do prodlení se dostal – dle znění výzvy – po uplynutí 10 dnů ode dne doručení výzvy, tj. od 12. 12. 2022. Žalobkyně má proto nárok na zákonný úrok z prodlení od tohoto data a v tomto rozsahu jí ho soud přiznal. Ve zbytku soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. 22. V usnesení ze dne 26. 7. 2006, sp. zn. [spisová značka], Vrchní soud v Olomouci dovodil, že při rozhodování o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř. je nutné považovat za předmět řízení nejen žalovanou jistinu, ale též její příslušenství. 23. O náhradě nákladů řízení proto soud rozhodl výrokem III. tohoto rozsudku podle § 142 odst. 1 a 2 tak, že přiznal úspěšné žalobkyni vůči žalovanému právo na náhradu nákladů v rozsahu 40 % jejich výše. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 348 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b odst. 1 bodu 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 33 696 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, návrh ve věci samé), včetně tří paušálních náhrad hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrady za daň z přidané hodnoty dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč (celkem tedy 1 348 Kč + 1 500 Kč + 300 Kč + 378 Kč). Celková výše nákladů řízení před krácením činí 3 526 Kč