22 C 137/2023-23 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 35 125 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] (dále jen„ smlouva“) ze dne 7. 10. 2022. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti: 5. Žalobkyně se žalovanou uzavřela prostředky komunikace na dálku dne 7. 10. 2022 smlouvou o úvěru, na jejímž základě se zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 30 000 Kč, a to 27 500 Kč na bankovní účet žalované a 2 500 Kč na bankovní účet zprostředkovatele úvěru, a žalovaná se zavázala tento úvěr splatit do 20. 11. 2024 v pravidelných 25 měsíčních splátkách ve výši 1 600 Kč Součástí smlouvy byly úvěrové podmínky žalobkyně (smlouvou o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 7. 10. 2022 včetně formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, úvěrovými podmínkami žalobkyně, e-mailem ze dne 7. 10. 2022 potvrzujícím schválení smlouvy, potvrzením ČSOB o přijetí vertifikační platby z účtu žalované). 6. Žalobkyně dne 10. 10. 2022 odeslala na účet žalované částku 27 500 Kč. Téhož dne odeslala na účet [jméno] [příjmení] částku 2 500 Kč (potvrzením ČSOB o provedení transakce). 7. Před uzavřením smlouvy byla posouzena úvěruschopnost žalované. Příjem žalované byl 20 000 Kč, výdaje za bydlení 5 000 Kč a splátka úvěru 1 730 Kč. Žalobkyně provedla lustraci žalované v [příjmení] a insolvenčním rejstříku. Žalovaná doložila výplatní pásky za červenec a srpen 2022 a prohlášení [jméno] [příjmení], přítele žalované (tabulkou – Posouzení úvěruschopnosti zákazníka, výplatní páskou žalované za měsíc červenec a srpen 2022, prohlášením ze dne 7. 10. 2022). 8. Žalovaná na dluh uhradila toliko 1 Kč jakožto verifikační platbu. Žalobkyně dne 25. 11. 2022 a dne 26. 12. 2022 vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky. Žalovaná však na výzvy nereagovala (upomínkou ze dne 25. 11. 2022 a 26. 12. 2022). 9. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky (předžalobní výzvou ze dne 25. 1. 2023 včetně podacího lístku ze dne 25. 1. 2023). 10. Po právní stránce soud posoudil věc následovně: 11. Na projednávanou věc je nutné aplikovat ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též jen„ zákon“). 12. Podle § 2395 a násl. o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 13. Podle § 86 odst. 1 zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru (…) posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 14. Podle § 86 odst. 2 zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 15. Podle § 87 odst. 1 zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 16. Podle § 1968 o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 17. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnost, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 18. Žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalované 30 000 Kč a žalovaná se tuto částku zavázala vrátit spolu s příslušenstvím v měsíčních splátkách do 20. 11. 2024. Žalobkyně vystupovala ve smyslu § 420 o. z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaná vystupovala ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu svého povolání, proto jde dle § 1810 o. z. o spotřebitelskou smlouvu. Jde o typickou formulářovou smlouvu, tedy o předem připravený finanční produkt, jehož podmínky nejsou sjednávány individuálně, ale jsou předem dány v obchodních podmínkách, přičemž spotřebitel jakožto slabší smluvní strana nemá šanci je ovlivnit. Je proto chráněn kogentními ustanoveními občanského zákoníku (příp. jiných předpisů) před zneužitím postavení podnikatele. 19. Jednou ze základních povinností poskytovatele spotřebitelských úvěrů je v souladu s § 86 odst. 1 a 2 zákona s náležitou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet úvěr. Toto posouzení se má primárně zakládat na informacích získaných od spotřebitele, subsidiárně je možné použít informace z jiných zdrojů, typicky z lustrace spotřebitele v příslušných databázích. Je přitom třeba dbát na to, aby byly dostatečným způsobem zjištěny nejen příjmy spotřebitele, ale rovněž jeho výdaje, a to včetně celkové dluhové zátěže. 20. V řešené věci soud dospěl k závěru, že žalobkyně této své povinnosti nedostála, neboť žalobkyně poskytla žalované úvěr, i když z jejího zkoumání nevyplynulo, že by zde nebyly důvodné pochybnosti o schopnosti žalované spotřebitelský úvěr splácet, když žalobkyně nikterak neprověřovala výdajovou složku žalované, které uváděla pouze výdaje za bydlení ve výši 5 000 Kč, a dále jejich validita nebyla žalobkyní nikterak zkoumána. Zkoumání výdajové složky žalované nelze nahradit normativním způsobem, když je zde vyžadován individuální přístup. Z toho důvodu soud shledal smlouvu v souladu s § 86 a 87 zákona neplatnou. 21. S ohledem na absolutní neplatnost posuzované smlouvy má žalobkyně nárok pouze na vydání bezdůvodného obohacení ve výši dosud nesplacené jistiny úvěru, tj. 27 499 Kč (27 500 – 1 Kč). Co se úroku z prodlení týče, jelikož je neplatná smlouva o úvěru jako celek, je neplatné i ujednání o splatnosti úvěru, pročež není použitelné pro posouzení otázky splatnosti nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Nárok na vydání bezdůvodného obohacení tak mohl být splatný nejdříve uplynutím lhůty k plnění stanovené v první prokazatelně doručené výzvě k plnění. Žalobkyně vyzývala žalovanou k úhradě dluhu v předžalobní výzvě ze dne 25. 1. 2023, jež byla žalované dne 25. 1. 2023 odeslána na její korespondenční adresu uvedenou ve smlouvě. Zásilka byla doručena žalované dne 27. 1. 2023, přičemž do prodlení se dostala – dle znění výzvy – po uplynutí 10 dnů ode dne doručení výzvy, tj. od 7. 2. 2023. Žalobkyně má proto nárok na zákonný úrok z prodlení od tohoto data a v tomto rozsahu jí ho soud výrokem I. rozsudku přiznal. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl výrokem II. tohoto rozsudku z důvodu popsaných výše. 22. V usnesení ze dne 26. 7. 2006, sp. zn. 7 Cmo 507/2005, Vrchní soud v Olomouci dovodil, že při rozhodování o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř. je nutné považovat za předmět řízení nejen žalovanou jistinu, ale též její příslušenství. 23. O náhradě nákladů řízení proto soud rozhodl výrokem III. tohoto rozsudku podle § 142 odst. 1 a 2 tak, že přiznal úspěšné žalobkyni vůči žalované právo na náhradu nákladů v rozsahu 37,14 % jejich výše. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 406 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b odst. 1 bodu 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 35 125 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, návrh ve věci samé), včetně tří paušálních náhrad hotových výdajů po 100 Kč dle