22 C 145/2022-25 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou domáhá vůči žalované, aby jí soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni 15 000 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru, kterou žalovaná uzavřela dne 17. 8. 2018 se společností [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“). 2. Usnesením ze dne 23. 8. 2022, č. j. [číslo jednací], soud řízení z důvodu částečného zpětvzetí žaloby zastavil co do kapitalizovaného úroku ve výši 6 417,49 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 375 Kč. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 5. V řízení z listinných důkazů vyplynulo, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela dne 17. 8. 2018 se žalovanou smlouvu o úvěru, na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalované poskytnout úvěr do úvěrového limitu ve výši 35 000 Kč na dobu neurčitou a žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr splatit v pravidelných měsíčních splátkách spolu s úrokem z poskytnutého úvěru ve výši 8,5 % měsíčně a poplatku za čerpání ve výši 12,5 % z každé čerpané splátky úvěru. Žalované byla dne 17. 8. 2018 vyplacena částka ve výši 10 000 Kč a dne 20. 8. 2018 částka ve výši 5 000 Kč (smlouvou o revolvingovém úvěru ze dne 17. 8. 2018 včetně obchodních podmínek, potvrzením o provedení plateb, loan apllication). 6. Žalovaná se dostala dne 18. 1. 2019 do prodlení se splácením úvěru (měsíčními výpisy). 7. Žalovaná dlužnou částku neuhradila ani přes předžalobní upomínku, kterou jí žalobkyně zaslala dne 6. 5. 2020 (předžalobní upomínka ze dne 6. 5. 2020 včetně podacího lístku). 8. Aktivní legitimace žalobkyně je dána na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 12. 2019 uzavřené mezi společností [právnická osoba] a právní předchůdkyní žalobkyně, resp. na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 12. 2019 uzavřené mezi společností [právnická osoba] a žalobkyní (2x smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 12. 2019) 9. Soud nemá důvod pochybovat o uvedených skutečnostech, tím spíše za situace, kdy žalovaná soudu žádné důkazy nepředložila, žalobou uplatněný nárok nesporovala a uhrazení dlužné částky netvrdila. 10. Na projednávanou věc je nutné aplikovat ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též jen„ zákon“). 11. Podle § 2395 a násl. o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 12. Podle § 86 odst. 1 zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru (…) posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 13. Podle § 86 odst. 2 zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 14. Podle § 87 odst. 1 zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 15. Podle § 1968 o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 16. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnost, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 17. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované 15 000 Kč a žalovaná se tuto částku zavázala vrátit v pravidelných měsíčních splátkách spolu s úrokem z poskytnutého úvěru ve výši 8,5 % měsíčně a poplatku za čerpání ve výši 12,5 % z každé čerpané splátky úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně vystupovala ve smyslu § 420 o. z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaná vystupovala ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu svého povolání, proto jde dle § 1810 o. z. o spotřebitelskou smlouvu. Jde o typickou formulářovou smlouvu, tedy o předem připravený finanční produkt, jehož podmínky nejsou sjednávány individuálně, ale jsou předem dány v obchodních podmínkách, přičemž spotřebitel jakožto slabší smluvní strana nemá šanci je ovlivnit. Je proto chráněn kogentními ustanoveními občanského zákoníku (příp. jiných předpisů) před zneužitím postavení podnikatele. 18. Jednou ze základních povinností poskytovatele spotřebitelských úvěrů je v souladu s § 86 odst. 1 a 2 zákona s náležitou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet úvěr. Toto posouzení se má primárně zakládat na informacích získaných od spotřebitele, subsidiárně je možné použít informace z jiných zdrojů, typicky z lustrace spotřebitele v příslušných databázích. Je přitom třeba dbát na to, aby byly dostatečným způsobem zjištěny nejen příjmy spotřebitele, ale rovněž jeho výdaje, a to včetně celkové dluhové zátěže. 19. V řešené věci soud dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně této své povinnosti nedostála, neboť žalobkyně řádné zkoumání úvěruschopnosti žalované netvrdila, ani nedoložila, z toho důvodu soud shledal smlouvu v souladu s § 86 a 87 zákona neplatnou. Pro úplnost pak lze uvést, že k neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez námitky žalované, neboť důkazní břemeno ohledně posouzení úvěruschopnosti spotřebitele spočívá na poskytovateli úvěru, a tedy k neplatnosti smlouvy je soud povinen přihlédnout i bez návrhu (srov. rozsudek SD EU ve věci C [číslo] a C [číslo], či nález Ústavního soudu sp. zn. [ústavní nález]). 20. S ohledem na absolutní neplatnost posuzované smlouvy má žalobkyně, na kterou její právní předchůdkyně své nároky ze smlouvy postoupila ve smyslu § 1879 a násl. o. z., nárok pouze na vydání bezdůvodného obohacení ve výši dosud nesplacené jistiny úvěru, tj. 15 000 Kč. Co se úroku z prodlení týče, jelikož je neplatná smlouva o úvěru jako celek, je neplatné i ujednání o splatnosti úvěru, pročež není použitelné pro posouzení otázky splatnosti nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Nárok na vydání bezdůvodného obohacení tak mohl být splatný nejdříve uplynutím lhůty k plnění stanovené v první prokazatelně doručené výzvě k plnění. Žalobkyně vyzývala žalovanou k úhradě dluhu v předžalobní výzvě ze dne 6. 5. 2020, jež byla žalované dne 15. 5. 2020 odeslána na její korespondenční adresu uvedenou ve smlouvě. Podle domněnky doby dojití došla výzva žalované dne 20. 5. 2020, přičemž do prodlení se dostala – dle znění výzvy – uplynutím 7 dnů, tj. od 28. 5. 2020. Žalobkyně má proto nárok na zákonný úrok z prodlení od tohoto data a v tomto rozsahu jí ho soud výrokem I. rozsudku přiznal. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl výrokem II. tohoto rozsudku z důvodu popsaných výše. 21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 a 2 a § 146 odst. 2 věty první o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, vůči žalované právo na náhradu nákladů řízení. Soud však zohlednil, že řízení bylo zastaveno co do částky 8 792,49 Kč, přičemž částečné zastavení řízení zavinila žalobkyně svým zpětvzetím žaloby (k němuž nedošlo z důvodu na straně žalované). V souladu s § 146 odst. 2 o. s. ř. je tedy povinna hradit náklady zastavené části řízení. 22. S ohledem na výše řečené má žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení ve výši 587,77 Kč, přičemž tato částka představuje 26,1 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 63,05 % a úspěchu žalované v rozsahu 36,95 %)