22 C 147/2022-32 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 16 000 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru [číslo] (dále jen„ smlouva“) uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), a žalovanou dne 9. 4. 2021 a dále povinnost zaplatit žalobkyni 1 888 Kč z titulu smluvní pokuty dle ujednání uvedené smlouvy. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Usnesením ze dne 15. 8. 2022, č. j. [číslo jednací], soud rozhodl o částečném zpětvzetí žaloby ze dne 7. 8. 2020 a řízení zastavil co do částky 150 Kč přestavující kapitalizovaný úrok a co do částky 1 888 Kč představující smluvní pokutu. 4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 5. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti: 6. Právní předchůdkyně žalobkyně se žalovanou uzavřela prostředky komunikace na dálku dne 9. 4. 2021 smlouvu o úvěru, na jejímž základě se zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 16 000 Kč na bankovní účet žalované a žalovaná se zavázala tento úvěr splatit do 8. 6. 2021 (smlouvou o úvěru [číslo] ze dne 9. 4. 2021, potvrzení ČSOB o přijetí vertifikační platby z účtu žalované). 7. Právní předchůdkyně žalobkyně dne 9. 4. 2021 odeslala na účet žalované částku 16 000 Kč (potvrzení [obec] spořitelny o poskytnutí úvěru). 8. Právní předchůdkyně žalobkyně dne 22. 6. 2021 vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky ve výši 16 258 skládající se z jistiny ve výši 16 000 Kč, smluvní pokuty ve výši 208 Kč a poplatku za upomínku ve výši 50 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně dne 1. 7. 2021 opakovaně vyzvala žalovanou k úhradě částky 16 452 Kč skládající se z jistiny ve výši 16 000 Kč, smluvní pokuty ve výši 352 Kč a poplatků za upomínky ve výši 16 452 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně rovněž vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky dne 9. 7. 2021. Žalovaná však výzvy nereagovala (upomínkou ze dne 22. 6. 2021, opakovanou výzvou k úhradě ze dne 1. 7. 2021, předžalobní upomínkou ze dne 9. 7. 2021). 9. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 3. 2021 převedla [právnická osoba], na žalobkyni soubor pohledávek včetně pohledávky za žalovanou (smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 3. 2021 včetně přílohy). Postoupení bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 15. 11. 2021 (oznámením o postoupení pohledávek právní předchůdkyní žalobkyně ze dne 15. 11. 2021, oznámením o postoupení pohledávek ze strany žalobkyně ze dne 15. 11. 2021 včetně podacího archu ze dne 16. 11. 2021). 10. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky (předžalobní výzvou ze dne 9. 3. 2022 včetně podacího archu ze dne 11. 3. 2022). 11. Po právní stránce soud posoudil věc následovně: 12. Na projednávanou věc je nutné aplikovat ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též jen„ zákon“). 13. Podle § 2395 a násl. o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 14. Podle § 86 odst. 1 zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru (…) posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 15. Podle § 86 odst. 2 zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 16. Podle § 87 odst. 1 zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 17. Podle § 1968 o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 18. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnost, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 19. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované 16 000 Kč a žalovaná se tuto částku zavázala vrátit spolu s příslušenstvím do 8. 6. 2021. Právní předchůdkyně žalobkyně vystupovala ve smyslu § 420 o. z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaná vystupovala ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu svého povolání, proto jde dle § 1810 o. z. o spotřebitelskou smlouvu. Jde o typickou formulářovou smlouvu, tedy o předem připravený finanční produkt, jehož podmínky nejsou sjednávány individuálně, ale jsou předem dány v obchodních podmínkách, přičemž spotřebitel jakožto slabší smluvní strana nemá šanci je ovlivnit. Je proto chráněn kogentními ustanoveními občanského zákoníku (příp. jiných předpisů) před zneužitím postavení podnikatele. 20. Jednou ze základních povinností poskytovatele spotřebitelských úvěrů je v souladu s § 86 odst. 1 a 2 zákona s náležitou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet úvěr. Toto posouzení se má primárně zakládat na informacích získaných od spotřebitele, subsidiárně je možné použít informace z jiných zdrojů, typicky z lustrace spotřebitele v příslušných databázích. Je přitom třeba dbát na to, aby byly dostatečným způsobem zjištěny nejen příjmy spotřebitele, ale rovněž jeho výdaje, a to včetně celkové dluhové zátěže. 21. V řešené věci soud dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně této své povinnosti nedostála, neboť žalobkyně řádné zkoumání úvěruschopnosti žalované netvrdila, ani nedoložila, z toho důvodu soud shledal smlouvu v souladu s § 86 a 87 zákona neplatnou. Pro úplnost pak lze uvést, že k neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez námitky žalované, neboť důkazní břemeno ohledně posouzení úvěruschopnosti spotřebitele spočívá na poskytovateli úvěru, a tedy k neplatnosti smlouvy je soud povinen přihlédnout i bez návrhu (srov. rozsudek SD EU ve věci C [číslo] a C [číslo], či nález Ústavního soudu sp. zn. [ústavní nález]). 22. S ohledem na absolutní neplatnost posuzované smlouvy má žalobkyně, na kterou její právní předchůdkyně své nároky ze smlouvy postoupila ve smyslu § 1879 a násl. o. z., nárok pouze na vydání bezdůvodného obohacení ve výši dosud nesplacené jistiny úvěru, tj. 16 000 Kč. Co se úroku z prodlení týče, jelikož je neplatná smlouva o úvěru jako celek, je neplatné i ujednání o splatnosti úvěru, pročež není použitelné pro posouzení otázky splatnosti nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Nárok na vydání bezdůvodného obohacení tak mohl být splatný nejdříve uplynutím lhůty k plnění stanovené v první prokazatelně doručené výzvě k plnění. Žalobkyně vyzývala žalovanou k úhradě dluhu v oznámení o postoupení pohledávky ze dne 15. 11. 2021, jež bylo žalované dne 16. 11. 2021 odesláno na její korespondenční adresu uvedenou ve smlouvě. Podle domněnky doby dojití došla výzva žalované dne 19. 11. 2021, přičemž do prodlení se dostala – dle znění výzvy – uplynutím data 3. 12. 2021, tj. od 4. 12. 2021. Žalobkyně má proto nárok na zákonný úrok z prodlení od tohoto data a v tomto rozsahu jí ho soud výrokem I. rozsudku přiznal. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl výrokem II. tohoto rozsudku z důvodu popsaných výše. 23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 a 2 a § 146 odst. 2 věty první o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, vůči žalované právo na náhradu nákladů řízení. Soud však zohlednil, že řízení by