22 C 163/2022-50 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by bylo žalovanému uloženo zaplatit jí 88 900 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně a žalovaný dne 16. 4. 2019 uzavřeli smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo]. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému finanční prostředky do výše úvěrového limitu až 50 000 Kč. Žalovaný však svůj dluh neuhradil. Žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 16. 8. 2021 dohodu o narovnání a o splátkovém kalendáři, na jejímž základě požaduje po žalovaném částku 88 900 Kč včetně zákonného úroku z prodlení. 2. Žalobkyně podáním ze dne 28. 8. 2022 doplnila, že úvěruschopnost žalovaného, resp. schopnost žalovaného splácet sjednané pravidelné splátky úvěru, byla posuzována z údajů, které žalovaný uvedl v žádosti o úvěr, konkrétně hrubý příjem ve výši 39 000 Kč, čistý příjem ve výši 30 000 Kč, náklady na obživu ve výši 3 000 Kč, náklady na bydlení ve vlastním bytě ve výši 5 000 Kč a ostatní příjmy ve výši 2 000 Kč. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 5. Z předložených listinných důkazů vyplynuly následující skutečnosti: 1/ Žalobkyně jako podnikatelka (výpisem z obchodního rejstříku žalobkyně) uzavřela s žalovaným dne 16. 4. 2019 smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] (smlouvou o revolvingovém úvěru [číslo]). 2/ Žalovaný v žádosti o poskytnutí úvěru tvrdil, že jeho příjem činí 39 000 Kč hrubého měsíčně a bydlí v pronájmu, náklady na bydlení činí 5 000 Kč, jeho celkové náklady činí 10 000 Kč (žádostí o poskytnutí úvěru). Hrubá mzda žalovaného v lednu a únoru 2019 činila 39 000 Kč (výplatními páskami žalovaného za leden a únor 2019 – zaměstnavatel [příjmení] 22 s. r. o.). 3/ Žalobkyně poskytla žalovanému dne 17. 4. 2019 částku ve výši 5 000 Kč, dne 20. 5. 2019 částku ve výši 3 000 Kč, dne 27. 5. 2019 částku ve výši 2 000 Kč, dne 10. 7. 2019 částku ve výši 2 000 Kč, dne 30. 7. 2019 částku ve výši 2 000 Kč, dne 9. 12. 2019 částku ve výši 11 000 Kč, dne 14. 5. 2020 částku ve výši 13 000 Kč, dne 28. 7. 2020 částku ve výši 7 000 Kč, dne 17. 9. 2020 částku ve výši 10 000 Kč, dne 19. 10. 2020 částku ve výši 6 000 Kč, dne 2. 11. 2020 částku ve výši 7 000 Kč a částku ve výši 15 000 Kč. Žalobkyně poskytla žalovanému celkem 83 000 Kč (výpisy z bankovního účtu žalobkyně u [právnická osoba]). 4/ Žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 16. 8. 2021 dohodu o narovnání a o splátkovém kalendář ohledně částky 88 900 Kč s odůvodněním, že žalobkyně poskytla žalovanému částku v celkové výši 83 000 Kč, přičemž celková dlužná částka ke dni uzavření výše uvedené dohody činila 88 913 Kč. Tuto částku se žalovaný zavázal uhradit prostřednictvím splátek ve výši 4 445 Kč měsíčně (dohodou o narovnání a o splátkovém kalendáři ze dne 16. 8. 2021). 5/ Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s platbou měsíčních splátek za měsíc září, říjen a listopad 2021, vyzvala ho žalobkyně k úhradě dlužných splátek v celkové výši 13 335 Kč ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení této výzvy (výzvou k úhradě – zesplatnění ze dne 6. 12. 2021). 6/ Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani přes předžalobní upomínku ze dne 8. 2. 2022, která žalovanému byla odeslána dne 9. 2. 2022 (předžalobní upomínkou ze dne 8. 2. 2022 včetně podacího archu). 6. Soud posoudil věc po právní stránce následovně: 7. Na projednávanou věc je nutné aplikovat ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též jen„ zákon“). 8. Podle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Podle § 1903 odst. 1 o. z. dosavadní závazek lze nahradit novým závazkem i tak, že si strany ujednáním upraví práva a povinnosti mezi nimi dosud sporné nebo pochybné. Týká-li se narovnání věcného práva k věci zapsané do veřejného seznamu, nastávají účinky narovnání zápisem do tohoto seznamu. 10. Podle § 1968 o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 11. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnost, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 12. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 o. z. a § 2 odst. 1 zákona. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému na jeho bankovní účet částku 83 000 Kč. Žalobkyně vystupovala ve smyslu § 420 o. z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaný vystupoval ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu svého povolání, proto jde dle § 1810 o. z. o spotřebitelskou smlouvu. Jde o typickou formulářovou smlouvu, tedy o předem připravený finanční produkt, jehož podmínky nejsou sjednávány individuálně, ale jsou předem dány v obchodních podmínkách, přičemž spotřebitel jakožto slabší smluvní strana nemá šanci je ovlivnit. Je proto chráněn kogentními ustanoveními občanského zákoníku (příp. jiných předpisů) před zneužitím postavení podnikatele. 13. Žalobkyně a žalovaný následně uzavřeli dohodu o narovnání ve smyslu § 1903 a násl. o. z., jejímž prostřednictvím nahradili svůj původní závazek ze smlouvy o revolvingovém úvěru. Soud souhlasí s žalobkyní, že právním důvodem nároku se tak stala dohoda o narovnání (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2018, sp. zn. [spisová značka]), i přesto však platí, že při uzavírání dohody o narovnání, jejíž jednou stranou je spotřebitel, jsou účastníci limitováni příslušnými ustanoveními na ochranu spotřebitele. Je tomu tak proto, že v opačném případě by byl spotřebitel v důsledku dohody o narovnání zbaven svých práv, čímž by se dohoda o narovnání stala snadným nástrojem k obcházení ochrany, kterou právní řád garantuje spotřebitelům. 14. V řešeném případě však soud dospěl k závěru, že právní postavení žalovaného se uzavřením dohody o narovnání nezhoršilo. Žalobkyně na základě původní smlouvy o revolvingovém úvěru poskytla žalovanému celkem 83 000 Kč a žalovaný se na základě dohody o narovnání zavázal uhradit tuto částku spolu s poplatkem za čerpání úvěru a úrokem dle podmínek sjednaných ve smlouvě pouze ve výši 5 913 Kč. Žalobkyně nadto umožnila žalovanému uhradit dlužnou částku pomocí splátek ve výši 4 445 Kč měsíčně. Soud dále zohlednil skutečnost, že původní smlouva o revolvingovém úvěru splňovala nároky na ni kladené zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy zejména žalobkyně při jejím uzavření řádně posoudila schopnost žalovaného splácet úvěr ve smyslu § 86 a § 87 tohoto zákona. Za tím účelem si od žalovaného vyžádala nezbytné údaje, jejichž pravdivost ověřila prostřednictvím výplatních pásek žalovaného. 15. Žalovaný však svůj dluh řádně nesplácel, neboť neuhradil splátky za měsíce září, říjen a listopad 2021. Žalobkyně proto zaslala žalovanému výzvu ze dne 7. 12. 2021, v níž ho upozornila, že dluh se stane jako celek splatným do 30 dnů od doručení výzvy, pokud žalovaný dlužné splátky neuhradí. Žalovaný tak neučinil, dlužná částka ve výši 88 900 Kč se proto stala splatnou ke dni 19. 1. 2022. Žalovaný se dostal do prodlení se zaplacením peněžitého dluhu, žalobkyni tak podle § 1970 o. z. vzniklo právo požadovat po žalovaném i zaplacení úroku z prodlení. Výše úroku z prodlení vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 16. Z výše uvedených důvodů soud žalobě v plném rozsahu vyhověl výrokem I. tohoto rozsudku. 17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 18 741,50 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 556 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 88 900 Kč sestávající z částky 4 660 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, žaloba) a z částky 2 330 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. (j