22 C 204/2022-23 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 20 000 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru [číslo] (dále jen„ smlouva“) uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), a žalovaným dne 9. 8. 2021 a dále povinnost zaplatit žalobkyni 3 080 Kč z titulu smluvní pokuty dle ujednání uvedené smlouvy. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Usnesením ze dne 2. 11. 2022, č. j. [číslo jednací], soud rozhodl o částečném zpětvzetí žaloby ze dne 10. 10. 2022 a řízení zastavil co do částky 4 510 Kč přestavující kapitalizovaný úrok a co do částky 3 080 Kč představující smluvní pokutu. 4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 5. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti: 6. Právní předchůdkyně žalobkyně se žalovaným uzavřela prostředky komunikace na dálku dne 9. 8. 2021 smlouvu o úvěru, na jejímž základě se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč na bankovní účet žalovaného a žalovaný se zavázal tento úvěr splatit do 5. 9. 2021 spolu se smluvním úrokem ve výši 4 360 Kč (smlouvou o úvěru [číslo] ze dne 9. 8. 2021, potvrzením [obec] spořitelny o přijetí verifikační platby z účtu žalovaného). 7. Právní předchůdkyně žalobkyně dne 9. 8. 2021 odeslala na účet žalovaného částku 20 000 Kč (potvrzení [anonymizováno] o poskytnutí úvěru). 8. Právní předchůdkyně žalobkyně dne 19. 9. 2021 vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 24 670 skládající se z jistiny ve výši 20 000 Kč, smluvního úroku ve výši 4 360 Kč, smluvní pokuty ve výši 260 Kč a poplatku za upomínku ve výši 50 Kč. Výzvu zopakovala dne 28. 9. 2021 a následně zaslala žalovanému předžalobní upomínku. Žalovaný na výzvy nereagoval (upomínkou ze dne 19. 9. 2021, opakovanou výzvou k úhradě ze dne 28. 9. 2021, předžalobní upomínkou ze dne 6. 10. 2021). 9. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 8. 12. 2021 převedla [právnická osoba], na žalobkyni soubor pohledávek včetně pohledávky za žalovaným (smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 8. 12. 2021 včetně přílohy). Postoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 11. 2. 2022 (oznámením o postoupení pohledávek právní předchůdkyní žalobkyně ze dne 11. 2. 2022 včetně podacího archu ze dne 14. 2. 2022, oznámením o postoupení pohledávek ze strany žalobkyně ze dne 11. 2. 2022). 10. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky (předžalobní výzvou ze dne 2. 6. 2022 včetně podacího archu ze dne 6. 6. 2022). 11. Po právní stránce soud posoudil věc následovně: 12. Na projednávanou věc je nutné aplikovat ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též jen„ zákon“). 13. Podle § 2395 a násl. o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 14. Podle § 86 odst. 1 zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru (…) posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 15. Podle § 86 odst. 2 zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 16. Podle § 87 odst. 1 zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 17. Podle § 1968 o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 18. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnost, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 19. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému 20 000 Kč a žalovaný se tuto částku zavázal vrátit spolu s příslušenstvím do 5. 9. 2021. Právní předchůdkyně žalobkyně vystupovala ve smyslu § 420 o. z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaný vystupoval ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu svého povolání, proto jde dle § 1810 o. z. o spotřebitelskou smlouvu. Jde o typickou formulářovou smlouvu, tedy o předem připravený finanční produkt, jehož podmínky nejsou sjednávány individuálně, ale jsou předem dány v obchodních podmínkách, přičemž spotřebitel jakožto slabší smluvní strana nemá šanci je ovlivnit. Je proto chráněn kogentními ustanoveními občanského zákoníku (příp. jiných předpisů) před zneužitím postavení podnikatele. 20. Jednou ze základních povinností poskytovatele spotřebitelských úvěrů je v souladu s § 86 odst. 1 a 2 zákona s náležitou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet úvěr. Toto posouzení se má primárně zakládat na informacích získaných od spotřebitele, subsidiárně je možné použít informace z jiných zdrojů, typicky z lustrace spotřebitele v příslušných databázích. Je přitom třeba dbát na to, aby byly dostatečným způsobem zjištěny nejen příjmy spotřebitele, ale rovněž jeho výdaje, a to včetně celkové dluhové zátěže. 21. V řešené věci soud dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně této své povinnosti nedostála, neboť žalobkyně řádné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného netvrdila ani nedoložila, z toho důvodu soud shledal smlouvu v souladu s § 86 a 87 zákona neplatnou. Pro úplnost pak lze uvést, že k neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez námitky žalovaného, neboť důkazní břemeno ohledně posouzení úvěruschopnosti spotřebitele spočívá na poskytovateli úvěru, a tedy k neplatnosti smlouvy je soud povinen přihlédnout i bez návrhu (srov. rozsudek SD EU ve věci C [číslo] a C [číslo], či nález Ústavního soudu sp. zn. [ústavní nález]). 22. S ohledem na absolutní neplatnost posuzované smlouvy má žalobkyně, na kterou její právní předchůdkyně své nároky ze smlouvy postoupila ve smyslu § 1879 a násl. o. z., nárok pouze na vydání bezdůvodného obohacení ve výši dosud nesplacené jistiny úvěru, tj. 20 000 Kč. Co se úroku z prodlení týče, jelikož je neplatná smlouva o úvěru jako celek, je neplatné i ujednání o splatnosti úvěru, pročež není použitelné pro posouzení otázky splatnosti nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Nárok na vydání bezdůvodného obohacení tak mohl být splatný nejdříve uplynutím lhůty k plnění stanovené v první prokazatelně doručené výzvě k plnění. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu v předžalobní výzvě ze dne 2. 6. 2022, jež byla žalovanému dne 6. 6. 2022 odeslána na jeho korespondenční adresu uvedenou ve smlouvě. Do prodlení se žalovaný dostal – dle znění výzvy – uplynutím data 14. 6. 2022, tj. od 15. 6. 2022. Žalobkyně má proto nárok na zákonný úrok z prodlení od tohoto data a v tomto rozsahu jí ho soud výrokem I. rozsudku přiznal. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl výrokem II. tohoto rozsudku z důvodu popsaných výše. 23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 a 2 a § 146 odst. 2 věty první o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení. Soud však zohlednil, že žalovaný byl úspěšný co do částky 973,26 Kč a řízení bylo zastaveno co do částky 7 590 Kč, přičemž částečné zastavení řízení zavinila žalobkyně svým zpětvzetím žaloby (k němuž nedošlo z důvodu na straně žalovanéh