22 C 235/2022-24 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne 13. 6. 2022 domáhala vůči žalovanému, aby mu soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni 44 921,09 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o poskytnutí úvěru ze dne 19. 3. 2018 (dále jen„ smlouva“), na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky s úvěrovým limitem až 40 000 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. V řízení z listinných důkazů vyplynulo, že dne 19. 3. 2018 žalobkyně s žalovaným uzavřeli smlouvu o poskytnutí úvěru na účtu č. [bankovní účet] (dále jen„ kartový úvěr“), na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr až do sjednaného limitu 40 000 Kč (žádostí o zřízení kartového účtu a karty ze dne 19. 3. 2018, smlouvou o úvěru ze dne 19. 3. 2018 a standardními informacemi o spotřebitelském úvěru ze dne 19. 3. 2018 spolu se záznamem o předání). 5. Žalobkyně ověřila úvěruschopnost žalovaného prostřednictvím výpisů z bankovního účtu, na základě kterých zkontrolovala měsíční příjem žalovaného ve výši 39 248 Kč. Žalovaný měl v době žádosti sjednaný kontokorentní úvěr se splátkou 83 Kč měsíčně, spotřební úvěr se splátkou 8 160 Kč měsíčně a leasingový úvěr se splátkou 6 053 Kč měsíčně. Zbylé výdaje žalobkyně stanovila podle svého interního ekonomického modelu na 7 355 Kč (výpisy z účtu vedených u [právnická osoba] na jméno žalovaného č. [bankovní účet] za období od 1. 12. 2017 do 31. 3. 2018). 6. Žalovaný byl oprávněn poskytnutý úvěr na svém účtu průběžně čerpat, zejména při platbě kreditní kartou u obchodníků nebo na internetu, popř. formou výběru hotovosti. Za úvěr se žalovaný zavázal platit úrok stanovený pevnou částkou určenou v závislosti na výši vyčerpaného a nesplaceného úvěru; výše RPSN dosahovala 31,55 % Cena za správu a vedení kartového účtu byla sjednána ve výši 50 Kč měsíčně. Žalovaný poprvé čerpal kontokorent dne 2. 5. 2018 částkou 556 Kč (smlouvou o úvěru ze dne 19. 3. 2018, výpisem z účtu č. [bankovní účet] za období od 11. 4. 2018 do 10. 5. 2018). 7. Žalovaný porušil povinnost plynoucí ze smlouvy, když se dostal do prodlení se splácením úvěru. Žalovaný byl výzvou ze dne 10. 7. 2021 vyzván k úhradě částky po splatnosti ve výši 2 375 Kč, výzvou ze dne 9. 8. 2021 k úhradě částky po splatnosti ve výši 5 161 Kč a výzvou ze dne 6. 9. 2021 k úhradě částky po splatnosti ve výši 9 376 Kč (výzvou k úhradě dlužné částky ze dne 10. 7. 2021, 9. 8. 2021 a 6. 9. 2021). Vzhledem k tomu, že žalovaný dlužnou částku neuhradil, převedla žalobkyně ke dni 11. 10. 2021 dlužnou částku z kartového účtu na evidenční účet pro splácení pohledávky č. [bankovní účet]. Ke dni 12. 10. 2021 činila dlužná částka 44 921,09 Kč skládající se z jistiny ve výši 41 616,72 Kč a úroků a zákonných úroků z prodlení ve výši 3 304,37 Kč (poslední výzvou před podáním žaloby ze dne 12. 10. 2021, sestavou ZUV_231). 8. Žalobkyně požadovala od 12. 10. 2021 smluvní úrok ve výši 8,5 % ročně a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z dlužné jistiny do zaplacení (sestavou ZUV_231). Žalovaný dluh neuhradil navzdory zaslané předžalobní upomínce (výzvou k zaplacení ze dne 23. 5. 2022 včetně dodejky). 9. Soud nemá důvod pochybovat o uvedených skutečnostech, tím spíše za situace, kdy žalovaný soudu žádné důkazy nepředložil, žalobou uplatněný nárok nesporoval a uhrazení dlužné částky netvrdil. 10. Po právní stránce soud posoudil věc následovně: 11. Na projednávanou věc je nutné aplikovat ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon“). 12. Podle § 2395 a násl. o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 13. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 14. Podle § 1968 o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 15. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnost, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 16. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 o. z. a § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému možnost čerpat finanční prostředky až do sjednaného limitu ve výši 40 000 Kč. Žalobkyně vystupovala ve smyslu § 420 o. z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaný vystupoval ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu svého povolání, proto jde dle § 1810 o. z. o spotřebitelskou smlouvu. 17. Dle soudu žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, jak jí ukládá § 86 a § 87 zákona, neboť posoudila příjmovou i výdajovou stránku úvěruschopnosti žalovaného a tyto údaje ověřila pohyby na jeho účtu čtyři měsíce před uzavřením smlouvy. Rovněž úroková sazba ve výši 8,5 % ročně byla stanovena přiměřeným způsobem. Smlouva o spotřebitelském úvěru tedy byla uzavřena platně a žalovaný byl povinen v souladu s jejím ujednáním vrátit žalobkyni čerpané finanční prostředky spolu se smluvním úrokem a souvisejícími poplatky. 18. Žalovaný porušil smluvní povinnost, když na kartovém účtu žalobkyně evidovala částky po splatnosti. S ohledem na prodlení byl kartový účet ke dni 11. 10. 2021 uzavřen a pohledávka převedena na evidenční účet. Ode dne následujícího má žalobkyně nárok na úhradu smluvního úroku ve výši 8,5 % ročně z dlužné jistiny a zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny do zaplacení. Výše úroku z prodlení vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 398 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 798 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky (předžalobní upomínka, sepis a podání žaloby). 20. Lhůtu k plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř.