22 C 241/2023-18 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by bylo žalované uloženo zaplatit jí 21 484,54 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně a žalovaná dne 18. 10. 2019 uzavřely rámcovou smlouvu [číslo]. Na základě této smlouvy byl žalované aktivován běžný účet č. [bankovní účet]. Dne 21. 12. 2020 účastnící uzavřeli dodatek [číslo] k rámcové smlouvě, jehož podpisem žalovaná požádala o poskytnutí kontokorentu ve výši 20 00 Kč. Žalovaná na dluh neuhradila ničeho. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z předložených listinných důkazů vyplynuly následující skutečnosti: 1/ Žalobkyně uzavřela s žalovanou dne 18. 10. 2019 rámcovou smlouvu [číslo] na základě které byl žalované aktivován bankovní účet č. [bankovní účet] (rámcovou smlouvou ze dne 18. 10. 2019 [číslo]). 2/ Dne 21. 12. 2020 uzavřela žalobkyně se žalovanou dodatek [číslo] k rámcové smlouvě, na základě kterého byl žalované poskytnut kontokorent ve výši 20 000 Kč v souladu s obchodními podmínkami a podmínkami pro používání kontokorentu (rámcovou smlouvou ze dne 18. 10. 2019 [číslo] dodatkem [číslo] k rámcové smlouvě, předsmluvním formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, obchodními podmínkami žalobkyně, podmínkami pro používání kontokorentu). 3/ Před uzavřením smlouvy byla posouzena úvěruschopnost žalované (mimořádný výpis z běžného účtu žalované). 4/ Žalobkyně přistoupila dne 31. 1. 2023 k zesplatnění kontokorentu. Ke dni zesplatnění byla dlužná pohledávka tvořena nesplacenou jistinou kontokorentu ve výši 20 000 Kč a nesplaceným smluvním úrokem z kontokorentu ve výši 943,30 Kč (předžalobní výzvou ze dne 31. 1. 2023 podacího archu, přehledem plateb kontokorentu) 5/ Žalovaná dlužnou částku neuhradila ani přes předžalobní upomínku ze dne 31. 1. 2023, která žalované byla odeslána dne 1. 2. 2023 (předžalobní upomínkou ze dne 31. 1. 2023 včetně podacího archu). 5. Soud posoudil věc po právní stránce následovně: 6. Na projednávanou věc je nutné aplikovat ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též jen„ zákon“). 7. Podle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle § 1903 odst. 1 o. z. dosavadní závazek lze nahradit novým závazkem i tak, že si strany ujednáním upraví práva a povinnosti mezi nimi dosud sporné nebo pochybné. Týká-li se narovnání věcného práva k věci zapsané do veřejného seznamu, nastávají účinky narovnání zápisem do tohoto seznamu. 9. Podle § 1968 o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 10. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnost, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 11. Žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 o. z. a § 2 odst. 1 zákona. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalované na její bankovní účet částku 20 000 Kč. Žalobkyně vystupovala ve smyslu § 420 o. z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaná vystupovala ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu svého povolání, proto jde dle § 1810 o. z. o spotřebitelskou smlouvu. Jde o typickou formulářovou smlouvu, tedy o předem připravený finanční produkt, jehož podmínky nejsou sjednávány individuálně, ale jsou předem dány v obchodních podmínkách, přičemž spotřebitel jakožto slabší smluvní strana nemá šanci je ovlivnit. Je proto chráněn kogentními ustanoveními občanského zákoníku (příp. jiných předpisů) před zneužitím postavení podnikatele. 12. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovateli úvěru před uzavřením smlouvy ukládá posoudit schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, schopnost spotřebitele splácet poskytnutý úvěr má poskytovatel posoudit na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 13. V tomto konkrétním případě žalobkyně v rámci zkoumání úvěruschopnosti vycházela jednak z tvrzení žalované, ale především z lustrace a výpisu z účtu žalované. Soud má za to, že žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované řádně. 14. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení s úhradou peněžitého dluhu, vznikl žalobkyni nárok na neuhrazené smluvní úroky, pojištění a poplatek za poskytnutí úvěru (§ [číslo] o. z) ve výši dle § 122 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru a zaplacení úroku z prodlení (§ 1968 a § 1970 o. z.), výše úroku z prodlení vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 15. Z výše uvedených důvodů soud žalobě v plném rozsahu vyhověl výrokem I. tohoto rozsudku. 16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 060 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 860 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč. 17. Lhůtu k plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř.