22 C 256/2023-32 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 29 430 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 2. 12. 2022 (dále jen„ smlouva“). 2. Žalovaná uvedla, že dne 2. 12. 2022 uzavřela smlouvu o úvěru v celkové částce 21 600 Kč s jednorázovou výší splátky ve výši 27 000 Kč s tím, že žalobkyni uhradila 500 Kč. Žalovaná poukázala na výši RPSN a nedostatečné posouzení úvěruschopnosti žalované. Zároveň žádala o možnost splácet dluh ve splátkách po 500 Kč měsíčně, neboť v současnosti je hlášena na úřadu práce, její jediný příjem plyne z invalidního a sirotčího důchodu vypláceného pro dceru. Náklady na bydlení má ve výši 16 500 Kč a dále platí 700 Kč měsíčně za vodné. 3. Žalobkyně se k návrhu žalované na úhradu dluhu ve splátkách nevyjádřila. 4. Usnesením zdejšího soudu ze dne 13. 11. 2023, č. j. [číslo jednací], bylo řízení zastaveno co do částky 1 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 1 000 Kč od 2. 1. 2023 do zaplacení, neboť žalobkyně vzala žalobu v tomto rozsahu zpět. 5. Soud ve věci rozhodoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti žalobkyně. Žalobkyně se z jednání nařízeného dne 5. 12. 2023 omluvila a souhlasila s jednáním ve své nepřítomnosti. Soud tak vycházel podle § 120 odst. 2 věty druhé o. s. ř. z listinných důkazů předložených žalobkyní, které byly u jednání provedeny. 6. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti: 7. Žalobkyně se žalovanou uzavřela prostředky komunikace na dálku dne 2. 12. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr až do výše 21 600 Kč s možností postupného čerpání, a žalovaná se zavázala tento úvěr splatit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 71 100 Kč. Jednorázová částka splátky činila 27 000 Kč Součástí smlouvy byly úvěrové podmínky žalobkyně (smlouvou o spotřebitelském úvěru včetně formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, všeobecnými obchodními podmínkami žalobkyně, sazebníkem, souhlasem se zpracováním osobních údajů). 8. Žalobkyně před ověřením smlouvy prověřila totožnost žalované (občanským průkazem žalované, autorizací ověření totožnosti). 9. Žalobkyně dne 2. 12. 2022 odeslala na účet žalované částku 21 600 Kč (přehledem bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli, přehledem platby). 10. Před uzavřením smlouvy byla posouzena úvěruschopnost žalované. [příjmení] měsíční příjem žalované byl 42 000 Kč, výše ověřeného čistého měsíčního příjmu byla 16 408 Kč. Výdaje činily 3 000 Kč a vypočítané minimální výdaje 10 490 Kč. Žalovaná doložila svůj příjem výpisem z bankovního účtu za období od července 2021 do července 2022 (principy posuzování úvěruschopnosti, výpisem o posouzení úvěruschopnosti, identifikovanými příjmy). 11. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky (předžalobní výzvou ze dne 14. 7. 2023 včetně podacího lístku). 12. Po právní stránce soud posoudil věc následovně: 13. Na projednávanou věc je nutné aplikovat ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též jen„ zákon“). 14. Podle § 2395 a násl. o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 15. Podle § 86 odst. 1 zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru (…) posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 16. Podle § 86 odst. 2 zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 17. Podle § 87 odst. 1 zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 18. Žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované 21 600 Kč a žalovaná se tuto částku zavázala vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru do 1. 1. 2024. Žalobkyně vystupovala ve smyslu § 420 o. z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaná vystupovala ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu svého povolání, proto jde dle § 1810 o. z. o spotřebitelskou smlouvu. Jde o typickou formulářovou smlouvu, tedy o předem připravený finanční produkt, jehož podmínky nejsou sjednávány individuálně, ale jsou předem dány v obchodních podmínkách, přičemž spotřebitel jakožto slabší smluvní strana nemá šanci je ovlivnit. Je proto chráněn kogentními ustanoveními občanského zákoníku (příp. jiných předpisů) před zneužitím postavení podnikatele. 19. Jednou ze základních povinností poskytovatele spotřebitelských úvěrů je v souladu s § 86 odst. 1 a 2 zákona s náležitou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet úvěr. Toto posouzení se má primárně zakládat na informacích získaných od spotřebitele, subsidiárně je možné použít informace z jiných zdrojů, typicky z lustrace spotřebitele v příslušných databázích. Je přitom třeba dbát na to, aby byly dostatečným způsobem zjištěny nejen příjmy spotřebitele, ale rovněž jeho výdaje, a to včetně celkové dluhové zátěže. 20. V řešené věci soud dospěl k závěru, že žalobkyně této své povinnosti nedostála, neboť žalobkyně poskytla žalované úvěr, i když z jejího zkoumání nevyplynulo, že by zde nebyly důvodné pochybnosti o schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr. Žalobkyně měla k dispozici pouze výpis z účtu žalované za období července 2021 až července 2022, tedy nebyly zjišťovány příjmy a výdaje za období od srpna do prosince 2022. Toto období bylo přitom z hlediska úvěruschopnosti žalované rozhodující, neboť bezprostředně předcházelo poskytnutí spotřebitelského úvěru. Žalobkyně rovněž nedostatečně prověřovala výdajovou složku žalované a určila její výdaje ve výši 10 490 Kč, ačkoliv není zřejmé, jakým způsobem k této částce dospěla. Nadto z výpisu z účtu plyne, že žalovaná má více půjček a své provozní náklady kryje právě prostřednictvím krátkodobých půjček od nebankovních institucí, případně od fyzických osob. Rovněž nebylo zhodnoceno, zda a z jakých prostředků žalovaná tyto půjčky splácí. Soud připomíná, že zkoumání výdajové složky nelze nahradit normativním způsobem, ale je zde naopak vyžadován individuální přístup. Z výše uvedených důvodu soud shledal smlouvu v souladu s § 86 a 87 zákona neplatnou. Nad rámec uvedeného soud zdůrazňuje, že poplatek za poskytnutí úvěru byl ve smlouvě i ve formuláři obsahujícím informace o spotřebitelském úvěru uveden zcela zmatečně, neboť dle těchto listin činí 71 100 Kč. Byť takto vysoký poplatek žalobkyně po žalované zřejmě nepožaduje, jedná se o zavádějící informaci, která se příčí ustanovením zákona ohledně informační povinnosti poskytovatele spotřebitelských úvěru (srov. § 90 a násl. zákona). 21. S ohledem na absolutní neplatnost posuzované smlouvy má žalobkyně nárok pouze na vydání bezdůvodného obohacení ve výši dosud nesplacené jistiny úvěru, tj. 20 600 Kč (21 600 – 1 000 Kč). Co se úroku z prodlení týče, jelikož je neplatná smlouva o úvěru jako celek, je neplatné i ujednání o splatnosti úvěru, pročež není použitelné pro posouzení otázky splatnosti nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Nárok na vydání bezdůvodného obohacení tak mohl být splatný nejdříve uplynutím lhůty k plnění stanovené v první prokazatelně doručené výzvě k plnění. Žalobkyně vyzývala žalovanou k úhradě dluhu v předžalobní výzvě ze dne 14. 7. 2023, jež byla žalované dne 14. 7. 2023 odeslána na její korespondenční adresu uvedenou ve smlouvě. Zásilka byla doručena žalované třetí pracovní den, tj. dne 19. 7. 2023, přičemž do prodlení se dostala – dle znění výzvy – po uplynutí 3 dnů ode dne doručení výzvy, tj. od 25. 7. 2023. Žalobkyně má proto nárok na zákonný úrok z prodlení od tohoto data a v tomto rozsahu jí ho soud výrokem I. rozsudku přiznal. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl výrokem II. tohoto rozsudku z důvodu popsaných výše. 22. V usnesení ze dne 26. 7. 2