34 C 2/2023-21 — Obvodní soud pro Prahu 10

Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 30. 11. 2022 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku ve výši 17 713 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že žalobkyně s žalovanou uzavřela dne 20. 3. 2022 úvěrovou smlouvu, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované bezúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se v předmětné smlouvě zavázala poskytnutý úvěr spolu s poplatkem za poskytnutí řádně a včas splatit, a to do 30 dnů od poskytnutí, přičemž za poskytnutí se rozumí den, kdy byla schválená výše úvěru odeslána na účet žalované. Žalovaná si následně prodloužila splatnost úvěru o 30 dní tzv. korunovým odkladem a dále o dalších 30 dní tzv. desetiprocentním odkladem, a to v souladu s ustanovením smlouvy. Žalovaná na poskytnutý úvěr uhradila celkem částku 2 237 Kč, přičemž součástí plateb jsou i platby zaslané za účelem prodloužení splatnosti. Žalovaná porušila svůj závazek úvěr řádně a včas splatit, dostala se do prodlení s úhradou dlužné částky, načež byla žalobkyní informována o výši dluhu a vyzvána k jeho úhradě. Na svůj dluh v celkové výši 17 713 Kč žalovaná neuhradila ničeho, ani po zaslání předžalobní upomínky. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 29. 12. 2022 uvedla, že z důvodu tíživé situace a předchozí pracovní neschopnosti prosí o nastavení minimálního splátkového kalendáře nebo odklad termínu splatnosti na léto 2023. Žalobkyně ve svém vyjádření ze dne 18. 1. 2023 uvedla, že je ochotna přistoupit na splátkový kalendář, kdy bude dlužná částka společně s příslušenstvím a náklady řízení uhrazená nejpozději za 24 měsíců. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. V řízení z listinných důkazů vyplynulo, že žalovaná uzavřela se žalobkyní dne 20. 3. 2022 smlouvu, na základě které byla žalovaná oprávněna čerpat finanční prostředky ve výši 15 000 Kč a které se žalovaná zavázala splatit spolu s poplatkem za poskytnutí ve výši 495 Kč do 30 dnů od poskytnutí, když poskytnutím se rozumí den, kdy byla schválená výše úvěru odeslána na účet žalované (úvěrovou smlouvou, [anonymizováno] žádosti [číslo]). [anonymizováno] byla stanovena na 48,3 % (úvěrovou smlouvou, [anonymizováno] žádosti [číslo]). Jelikož žalovaná porušila svůj závazek vrátit poskytnuté finanční prostředky řádně a včas, vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě celého dluhu. Žalovaná na poskytnutý úvěr uhradila částku v celkové výši 2 237 Kč. Žalobkyně požaduje částku 17 713 Kč, sestávající z neuhrazené jistiny ve výši 14 999 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 495 Kč, poplatku za prodloužení splatnosti korunovým odkladem v celkové výši 734 Kč, poplatku za prodloužení splatnosti desetiprocentním odkladem v celkové výši 735 Kč, účelně vynaložených nákladů v celkové výši 300 Kč a smluvních pokut ve výši 450 Kč (výpisem čerpání, splátek a úhrad). Žalobkyně zaslala žalované dne 17. 10. 2022 předžalobní výzvu, žalovaná však na předmětnou pohledávku již ničeho dalšího neuhradila (předžalobní výzvou s podacím archem). Soud nemá důvodu pochybovat o uvedených skutečnostech, tím spíše za situace, kdy žalovaná soudu žádné důkazy nepředložila, žalobou uplatněný nárok nesporovala a uhrazení dlužné částky netvrdila. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: Na projednávanou věc je nutné aplikovat ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též jen„ zákon“). Podle § 2395 a násl. o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle § 122 odst. 1 písm. a) věty před středníkem zákona, věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele. Podle § 1968 o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnost, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 o. z. a § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, na základě které byla žalovaná oprávněna čerpat úvěr ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr řádně a včas splatit dle podmínek sjednaných ve smlouvě. Žalobkyně vystupovala ve smyslu § 420 o. z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaná vystupovala ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu svého povolání, proto jde dle § 1810 o. z. o spotřebitelskou smlouvu. Žalovaná dlužnou částku nesplatila řádně a včas, dlužná částka činí 17 713 Kč, přičemž v řízení nebylo prokázáno, že by žalovaná uhradila více, než tvrdí žalobkyně. Soud proto žalobkyni výrokem I tuto částku přiznal spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 116,46 Kč a zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 17 713 Kč od 1. 12. 2022 do zaplacení. Výše úroku z prodlení vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. S ohledem na vyjádření žalobkyně a žalované uložil soud žalované plnění ve splátkách. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 17 713 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. (převzetí a příprava právního zastoupení, předžalobní výzva a sepis žaloby) a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč, kterou je zástupce žalobkyně povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. S ohledem na ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud tyto náklady k rukám právního zástupce žalobkyně.