34 C 256/2023-22 — Obvodní soud pro Prahu 10

Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 17. 3. 2023 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku ve výši 573 894,56 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO], s žalovaným uzavřela dne 20. 3. 2019 smlouvu o půjčce [číslo] na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému půjčku ve výši 600 000 Kč. Žalovaný se v předmětné smlouvě zavázal poskytnutou půjčku vč. sjednaného pojištění splatit formou 96 pravidelných měsíčních anuitních splátek se splatností 1. splátky ke dni 20. 4. 2019 a každé další splátky vždy do 20. dne následujícího měsíce. Roční úroková sazba byla sjednána ve výši 5,9 % ročně a sazba [anonymizováno] ve výši 6,05 % ročně. Žalovaný na poskytnutou půjčku uhradil celkem částku 84 663,96 Kč. Žalovaný porušil svůj závazek půjčku řádně a včas splatit, dostal se do prodlení s úhradou dlužné částky, načež byl právní předchůdkyní žalobkyně informován o výši dluhu a vyzván k jeho úhradě. Na svůj dluh žalovaný neuhradil ničeho, ani po zaslání předžalobní upomínky. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. V řízení z listinných důkazů vyplynulo, že žalovaný uzavřel se [právnická osoba] bank dne 20. 3. 2019 smlouvu [číslo] na základě které byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 600 000 Kč a které se žalovaný zavázal splatit formou 96 pravidelných měsíčních anuitních splátek se splatností 1. splátky ke dni 20. 4. 2019 a každé další splátky vždy do 20. dne následujícího měsíce. Celková měsíční splátka byla sjednána ve výši 8 756 Kč, přičemž částka ve výši 7 856 Kč představovala anuitní splátku a částka ve výši 900 Kč představovala platbu pojistného (návrhem a akceptací návrhu na uzavření smlouvy o půjčce, čerpáním půjčky – výpisem z běžného účtu, informacemi o spotřebitelském úvěru, [anonymizováno]). Roční úroková sazby byla sjednána ve výši 5,9 % ročně a sazba [anonymizováno] ve výši 6,05 % ročně (akceptací návrhu na uzavření smlouvy o půjčce). Jelikož žalovaný porušil svůj závazek vrátit poskytnuté finanční prostředky řádně a včas, vyzvala [anonymizováno] bank žalovaného k úhradě celého dluhu (oznámením o zesplatnění, výzvou k úhradě závazku). Pro případ prodlení žalovaného si smluvní strany sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení (návrhem a akceptací návrhu na uzavření smlouvy o půjčce). Žalobkyně požaduje částku 573 894,56 Kč, sestávající z neuhrazené jistiny ve výši 515 336,07 Kč a smluvní pokuty ve výši 58 558,49 Kč, přičemž žalobkyně dále požaduje kapitalizovaný úrok ve výši 8 054,04 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 53,64 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 515 336,07 Kč od 23. 12. 2020 do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 434 Kč (oznámením o zesplatnění, výzvou k úhradě závazku). Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 7. 2022 došlo s účinností ke dni 22. 7. 2022 k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni, tato skutečnost byla žalovanému oznámena (smlouvou o postoupení pohledávek vč. přílohy, potvrzením o provedení úplaty za postoupení pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky vč. podacího archu). Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu, žalovaný však na předmětnou pohledávku již ničeho dalšího neuhradil (předžalobní výzvou s podacím archem). Soud nemá důvodu pochybovat o uvedených skutečnostech, tím spíše za situace, kdy žalovaný soudu žádné důkazy nepředložil, žalobou uplatněný nárok nesporoval a uhrazení dlužné částky netvrdil. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: Na projednávanou věc je nutné aplikovat ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též jen„ zákon“). Podle § 2395 a násl. o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle § 122 odst. 1 písm. a) věty před středníkem zákona, věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele. Podle § 1968 o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnost, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 o. z. a § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 600 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr řádně a včas splatit dle podmínek sjednaných ve smlouvě. Žalobkyně vystupovala ve smyslu § 420 o. z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaný vystupovala ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu svého povolání, proto jde dle § 1810 o. z. o spotřebitelskou smlouvu. Žalovaný dlužnou částku nesplatil řádně a včas, dlužná částka činí 573 894,56 Kč, přičemž v řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný uhradil více, než tvrdí žalobkyně. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni v souladu s ust. § 1879 a násl. o.z. S ohledem na výše uvedené soud žalobkyni výrokem I. a II. přiznal žalovanou částku vč. příslušenství. Výše úroku z prodlení vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 56 170,50 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 22 956 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 573 894,56 Kč sestávající z částky 10 620 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 11 odst. 1 a.t. (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé) a jednoho úkonu ve výši 5 310 Kč dle § 11 odst. 2 a.t. (jednoduchá výzva k plnění), včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 27 450 Kč ve výši 5 764,50 Kč, kterou je právní zástupce žalobkyně povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. S ohledem na § 149 odst. 1 o.s.ř. přiznal soud tyto náklady k rukám právního zástupce žalobkyně. Lhůtu k plnění stanovil soud v souladu s ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.