34 C 393/2022-26 — Obvodní soud pro Prahu 10

Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne 29. 9. 2022 domáhala zaplacení částky uvedené v záhlaví s odůvodněním, že žalovaná dne 7. 9. 2021 uzavřela se [právnická osoba] [anonymizována tři slova], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), prostřednictvím žádosti o klasický úvěr [číslo] její akceptací bankou smlouvu o úvěru, na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr [číslo] ve výši 30 980 Kč a žalovaná se zavázala splácet poskytnutý úvěr spolu se smluvním úrokem ve výši 9,47 % p.a. v pravidelných 36 měsíčních splátkách ve výši 992 Kč. Žalovaná však nesplácela úvěr řádně a včas, právní předchůdkyně žalobkyně tak na základě smluvních podmínek přistoupila k zesplatnění úvěru ke dni 31. 5. 2022. Žalovaná částka sestává z nesplacené jistiny úvěru ve výši 30 232,58 Kč, poplatků za upomínku a na náhradu nákladů spojených s vymáháním splatného závazku ve výši 900 Kč a pokut ve výši 262,98 Kč, přičemž žalobkyně dále požaduje kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 1 271,63 Kč, úrok ve výši 9,47 % ročně z částky 31 395,56 Kč od 1. 6. 2022 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení. Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovanou od právní předchůdkyně žalobkyně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 6. 2022. Žalovaná na svůj dluh neuhradila ničeho ani po zaslání předžalobní upomínky žalobkyně. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Z žalobkyní předložených listinných důkazů soud zjistil tento skutkový stav: Právní předchůdkyně žalobkyně se dle smlouvy zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky a žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky právní předchůdkyni žalobkyně vrátit, zaplatit úroky, poplatky a plnit sjednané povinnosti s tím, že smlouva byla uzavřena na dobu určitou. Žalovaná se ve smlouvě zavázala úvěr spolu se smluvním úrokem ve výši 9,47 % ročně splatit v pravidelných 36 měsíčních splátkách ve výši 992 Kč (žádostí/smlouvou o klasickém úvěru [číslo] výpisem, produktovými podmínkami, ceníkem produktů a služeb). Žalované byl právní předchůdkyní žalobkyně poskytnut úvěr ve výši 30 980 Kč za účelem nákupu výpočetní techniky (smlouvou o klasickém úvěru, výpisem k č. úvěru [číslo]). Žalovaná neplnila svůj závazek vůči právní předchůdkyni žalobkyni, když nesplácela poskytnutý úvěr řádně a včas, proto právní předchůdkyně žalobkyně prohlásila úvěr poskytnutý dle smlouvy za okamžitě splatný ke dni 31. 5. 2022, o čemž vyrozuměla žalovanou dopisem ze dne 26. 4. 2022 (odstoupením od úvěrové smlouvy [číslo]). Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15. 6. 2022 pohledávku na žalobkyni a o této skutečnosti informovala žalovanou (smlouvou o postoupení pohledávek mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní ze dne 15. 6. 2022 s přílohou [číslo] oznámením o postoupení pohledávky ze dne 24. 6. 2022 včetně poštovního podacího archu ze dne 22. 6. 2022). Žalobkyně žalovanou před podáním žaloby předžalobní upomínkou ze dne 8. 7. 2022 vyzvala prostřednictvím svého právního zástupce k úhradě dlužné částky (výzvou k úhradě dluhu ze dne 8. 7. 2022 včetně podacího archu). Soud nemá důvodu pochybovat o uvedených skutečnostech, tím spíše za situace, kdy žalovaná soudu žádné důkazy nepředložila, žalobou uplatněný nárok nesporovala a uhrazení dlužné částky netvrdila. Po právní stránce soud posoudil věc následovně: Na projednávanou věc je nutné aplikovat ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též jen„ zákon“). Podle § 2395 a násl. o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle § 122 odst. 1 písm. a) věty před středníkem zákona, věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele. Podle § 1968 o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnost, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 o. z. a § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, na základě které žalobkyně žalované poskytla finanční prostředky ve výši 30 980 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr řádně a včas splácet dle podmínek sjednaných ve smlouvě. Žalobkyně vystupoval ve smyslu § 420 o. z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaná vystupovala ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu svého povolání, proto jde dle § 1810 o. z. o spotřebitelskou smlouvu. Žalovaná dlužnou částku nesplácela řádně a včas, proto žalobkyně úvěrovou smlouvu v souladu se smluvními podmínkami ukončila, a tím došlo k zesplatnění celé úvěrové pohledávky ke dni 31. 5. 2022. Dlužná částka ve výši 31 395,56 Kč sestává z nesplacené jistiny úvěru ve výši 30 232,58 Kč, poplatků za upomínku a na náhradu nákladů spojených s vymáháním splatného závazku ve výši 900 Kč a pokut ve výši 262,98 Kč, přičemž v řízení nebylo prokázáno, že by žalovaná uhradila více, než tvrdí žalobkyně. Soud proto žalobkyni výrokem I tuto částku přiznal spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 271,63 Kč od 7. 9. 2021 do 31. 5. 2022 a s úrokem ve výši 9,47 % ročně z částky 31 395,56 Kč od 1. 6. 2022 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 31 395,56 Kč od 1. 6. 2022 do zaplacení. Výše úroku z prodlení vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 434 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 256 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 31 395,56 Kč sestávající z částky 500 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 500 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 500 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč. S ohledem na ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud tyto náklady k rukám právního zástupce žalobkyně a lhůtu k plnění stanovil v souladu ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.