34 C 81/2023-17 — Obvodní soud pro Prahu 10

Žalobkyně se žalobou podanou u [název soudu] dne [datum] domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 20 000 Kč s příslušenstvím, a to z titulu neuhrazeného úvěru poskytnutého žalovanému právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], na základě smlouvy o podnikatelském úvěru [číslo] ze dne [datum]. Žalovaný neuhradil z tohoto titulu ničeho. Právní předchůdkyně žalobkyni pohledávku postoupila na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. V řízení bylo listinnými důkazy prokázáno, že společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřela s žalovaným smlouvu, na jejímž základě poskytla [právnická osoba] žalovanému dne [datum] finanční prostředky ve výši 20 000 Kč na bankovní účet č. [bankovní účet], které se žalovaný zavázal vrátit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 370 Kč se splatností každý 4. den v měsíci, poskytnutý úvěr tak měl být splacen nejpozději dne [datum] (smlouvou o podnikatelském úvěru [číslo] potvrzením o provedení tuzemské odchozí úhrady). Žalovaný zaslal společnosti [právnická osoba] částku 1 Kč z bankovního účtu č. [bankovní účet] představující registrační poplatek (informací o příchozí platbě, úvěrovou smlouvou, [anonymizováno]). [právnická osoba] postoupila pohledávku na žalobkyni dne [datum] (smlouvou o postoupení pohledávky ze dne [datum] včetně seznamu postupovaných pohledávek a oznámením o postoupení pohledávky žalovanému). Žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky do 3 dnů ode dne doručení dopisem ze dne [datum] (výzvou k úhradě před podáním žaloby včetně podacího lístku). Po právní stránce soud posoudil věc následovně: Podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle § 1968 o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnost, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč Smlouva o úvěru byla uzavřena platně a žalovaný byl povinen v souladu s jejími ujednáními vrátit žalobkyni poskytnuté peněžité prostředky ve sjednaném termínu. Žalovaný porušil své povinnosti ze smlouvy, když neplatil řádně a včas sjednané splátky, na poskytnutý úvěr neuhradil ničeho. Žalobkyni tak vznikl nárok na zaplacení neuhrazené jistiny i příslušenství. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena na žalobkyni v souladu s ustanovením § 1879 a násl. o.z. Vzhledem k tomu, že je žalovaný v prodlení s plněním peněžitého dluhu (§ 1968 o. z.), má žalobkyně rovněž nárok na úrok z prodlení dle § 1970 ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 20 000 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 300 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Při rozhodování o nákladech řízení se soud zabýval otázkou, zda v předmětné věci je na místě aplikace § 14b vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů, tj. zda řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech. V dané věci se žalobkyně domáhá úhrady dlužné částky z titulu uzavřené smlouvy o úvěru, kdy v těchto žalobách většina náležitostí podání zůstává stejná a dochází v zásadě pouze ke změně označení žalovaného a detailů týkajících se např. výše půjčené částky a její splatnosti. V předmětné věci byl využit shodný vzor návrhu, podávaného žalobkyní zastoupenou jejím právním zástupcem, v obdobných případech v řízeních u zdejšího soudu, které se od sebe odlišují pouze označením žalovaného a okolnostmi skutku spočívajícího v tom, že žalovaný uzavřel smlouvu o úvěru, kdy předmětem smlouvy bylo poskytnutí peněžních prostředků, které následně žalovaný žalobkyni nevrátil. Jak vylíčení základu skutku (s pouhými shora uvedenými odlišnostmi), tak použitá právní argumentace (jednoduchá s ohledem na povahu nároku) tudíž vychází z jednoho stejného vzoru. Podání takového návrhu je tedy spíše svou povahou administrativním úkonem než úkonem právní služby a je dle názoru soudu na místě aplikace § 14b vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů. S ohledem na ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud tyto náklady k rukám právního zástupce žalobkyně a lhůtu k plnění stanovil v souladu s ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.