35 C 75/2022-67 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Jelikož předmětem tohoto řízení bylo peněžité plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč (přičemž se nepřihlíží k příslušenství pohledávky), soud se ve smyslu § 157 odst. 4 o. s. ř. omezil při odůvodnění rozhodnutí pouze na předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a právní posouzení věci. 2. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu příspěvku nepojištěného vozidla osobního automobilu, [registrační značka], [VIN kód], jehož je žalovaný vlastníkem nebo provozovatelem. Žalovaná částka v sobě zahrnuje příspěvek vypočtený denní sazbou 47 Kč (82 dní, kdy bylo auto nepojištěno (celkem 3 854 Kč) a poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani přes výzvy žalobkyně. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Soud ve věci rozhodoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti žalobkyně i žalovaného. Oba byli k prvnímu jednání konanému dne 2. 2. 2023 řádně předvoláni, žalobkyně se omluvila a souhlasila s jednáním ve své nepřítomnosti, žalovaný se bez omluvy nedostavil. Soud tak vycházel podle § 120 odst. 2 věty druhé o. s. ř. z listinných důkazů předložených žalobkyní, které byly u jednání provedeny. 5. Na základě provedeného dokazování učinil soud tento závěr o skutkovém stavu ve věci samé: [anonymizována dvě slova] [obec] [anonymizováno], [datum narození], byl v období od 25. 9. 2019 do 15. 12. 2019 zapsán v registru silničních vozidel jako vlastník vozidla [registrační značka], [VIN kód] (automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad [anonymizována dvě slova] cm³ do [anonymizována dvě slova] cm³), číslo technického průkazu vozidla [anonymizováno] (výpisem z evidence registru silničních vozidel). Žalobkyně ve své databázi evidovala jako vlastníka a provozovatele shora uvedeného vozidla žalovaného, a to od 25. 9. 2019 (výpisem z databáze žalobkyně). [anonymizována dvě slova] [obec] [anonymizováno] a žalovaný podepsali 14. 9. 2019 listinu označenou jako„ kupní smlouva o prodeji motorového vozidla“, jejímž předmětem bylo shora uvedené vozidlo a ve které nebyla sjednána cena za prodej uvedeného vozidla (neúplným zněním kupní smlouvy ze dne 14. 9. 2019). 6. Soud ve věci neprováděl další navržené důkazy (výzva k úhradě ze dne 30. 4. 2020, výpis České pošty ze sledování zásilky [anonymizováno], upomínku ze dne 6. 8. 2020, upomínku ze dne 16. 9. 2020, předžalobní výzvu ze dne 8. 2. 2022 včetně podacího archu z téhož dne a sledování zásilky [anonymizováno]), neboť provedení těchto důkazů by nemohlo zvrátit závěr o nedůvodnosti žaloby. 7. Soud věc po právní stránce posoudil podle § 1 odst. 2 písm. a) a § 4 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla (dále též jen„ zákon“), ve spojení se zákonem č. 89/2012 Sb., občanským zákoníkem (dále jen„ o. z.“). 8. Žalobkyně neprokázala, že by žalovaný byl v uvedeném období vlastníkem či provozovatelem vozidla. Z registru vozidel tato skutečnost neplyne. Na základě předložených listinných důkazů nemohl soud dospět k jednoznačnému závěru, že žalovaný a [jméno] [příjmení] [příjmení], [datum narození], uzavřeli již dne 14. 9. 2019 kupní smlouvu ohledně vozidla. Žalobkyně předložila soudu kopii dokumentu nadepsaného„ Kupní smlouva o prodeji motorového vozidla“. Tento dokument je však neúplný, neboť kopie neobsahuje úplnou stranu 1 a vůbec neobsahuje stranu 2. Z přiložené strany 3 nelze dovodit, zda se jedná o součást smlouvy nebo zda jde pouze zkopírovanou část smlouvy jiné. Z tohoto dokumentu tedy závěr o uzavření kupní smlouvy učinit nelze. 9. Navíc z čl. VI. plyne, že smluvní strany projevily vůli ujednat si kupní cenu, která má být konkretizována v (chybějícím) čl. IV. Kupní cena tedy představovala podstatnou náležitost smlouvy, resp. její ujednání bylo podmínkou pro to, aby se kupní smlouva stala perfektním / hotovým právním jednáním. Nebo jinak vyjádřeno, smluvní strany projevily vůli uzavřít typovou smlouvu (smlouvu kupní), neujednaly si však všechny náležitosti pro takovou smlouvu podstatné. Z předloženého dokumentu totiž kupní cenu vyčíst nelze, přičemž v takovém případě platí, že právní jednání není hotové / perfektní, pročež vůbec není, je jen zdánlivé. Vzhledem k tomu, že předložená smlouva nepředstavuje hotové / perfektní právní jednání, soud k ní podle § 551 a § 554 o. z., nepřihlížel. Konečně soud uvádí, že ve smlouvě je ujednáno, že vlastnické právo přechází na kupujícího (žalovaného) až zaplacením kupní ceny (§ 2132 o. z.), smluvní strany si tedy podmínily nastoupení účinků smlouvy plněním žalovaného. Žalobkyně přitom soudu žádný doklad o tom, že žalovaný cenu za koupi vozidla uhradil, nepředložila. 10. Odstranit pochyby soudu ohledně nedostatků předložené kupní smlouvy by mohl jiný žalobkyní navržený důkazní prostředek. Protože se žalobkyně nedostavila k jednání, aniž by včas požádala z důležitého důvodu o jeho odročení, znemožnila soudu, aby jí poskytl poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř. o riziku neunesení důkazního břemene. Toto poučení přitom soud poskytuje pouze u jednání. Soud není povinen poskytovat poučení žalobkyni písemně, obzvlášť ne tehdy, je-li zastoupena advokátkou. 11. Žalobkyně ve své omluvě z jednání uvedla, že v případě hrozícího neúspěchu ve věci žádá o odročení jednání. Přitom však přehlíží, že nemůže-li soud poskytnout účastníku poučení podle § 118a o. s. ř. proto, že se nedostavil k jednání, není soud povinen jen z tohoto důvodu jednání odročovat (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009). Současně platí, že k podmíněnému podání (tj. podmíněné žádosti o odročení) se podle § 41a odst. 2 o. s. ř. nepřihlíží. 12. Vzhledem k výše uvedenému žalobkyně neunesla důkazní břemeno ve vztahu k uplatněnému nároku, proto soud žalobu v tomto výrokem I. tohoto rozsudku zamítl. 13. O nákladech řízení soud rozhodl výrokem II. tohoto rozsudku tak, že právo na jejich náhradu nemá žádný z účastníků řízení. Je tomu tak proto, že zcela úspěšnému žalovanému s ohledem na jeho procesní pasivitu žádné náklady řízení nevznikly.