46 C 127/2023-20 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne 10. 12. 2022 domáhala na žalovaném zaplacení 11 415 Kč s příslušenstvím s tím, že žalovaný neměl od 14. 5. 2019 do 31. 10. 2019 k [anonymizována dvě slova] se zdvihovým objemem válců motoru nad [číslo] cm3 sjednané [anonymizována dvě slova]. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Protože ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání neměli námitek, když žalobkyně s rozhodnutím věci bez jednání souhlasila již v žalobě a žalovaný ve stanovené lhůtě nereagoval na výzvu soudu k vyjádření s doložkou dle § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), postupoval soud podle § 115a o.s.ř. a věc rozhodl bez nařízení jednání. 4. Soud dospěl k následujícímu skutkovému závěru: Žalovaný byl žalobkyní dopisem ze dne 30. 1. 2020 vyzván k úhradě částky ve výši 11 115 Kč, neboť žalovaný v období od 14. 5. 2019 do 31. 10. 2019 neměl sjednané [anonymizována dvě slova] z [anonymizována dvě slova] k [anonymizováno] [registrační značka], jehož byl vlastníkem/provozovatelem, a to ve lhůtě 30 dnů od doručení předmětné výzvy ([anonymizováno] k úhradě příspěvku). Předmětná částka se sestávala z příspěvku ve výši 11 115 Kč (tj. za 171 dnů, kdy [anonymizováno] nebylo [anonymizováno], vynásobeno 65 Kč, představující denní sazbu). Žalovaný částku neuhradil, a proto byl upomínán [anonymizováno] ze dne 13. 5. 2020, 8. 8. 2022 a následně [anonymizována dvě slova] ze dne 4. 10. 2022 ([anonymizována dvě slova] upomínka vč. [anonymizováno] o odeslání). Žalovaný opět ničeho neuhradil, a proto byla žalobkyně nucena obrátit se na soud. Žalovaný nárok se tedy skládá z: jistiny 11 115 Kč zvýšené o 300 Kč představujících poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva (tedy celkem 11 415 Kč), zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 11 115 Kč od 17. 3. 2020 do zaplacení a náhrady nákladů řízení v částce 2 252 Kč. 5. Dle 1 odst. 2 písm. a) zákona č. 168/1999 Sb., (dále jen„ zákon“)„ nestanoví-li tento zákon jinak, musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravující podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené.“ 6. Za porušení výše uvedené povinnosti je pak dle § 4 odst. 1 zákona vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit [anonymizováno] (žalobkyni) příspěvek za každý den porušení povinnosti. Tato osoba je povinná k zaplacení příspěvku [anonymizováno] (žalobkyni) náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek (§ 4 odst. 4 zákona). Výše denní sazby příspěvku u osobního automobilu činí 65 Kč dle § 2 odst. 1 písm. h) vyhlášky č. 205/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů a výše nákladů mimosoudního uplatnění práva na příspěvek činí v souladu s výše uvedenou vyhláškou 300 Kč dle § 2a vyhlášky. 7. Na základě výše uvedeného tak dospěl soud k právnímu závěru, že žalovaný coby vlastník/provozovatel předmětného [anonymizována dvě slova] byl povinen sjednat v souladu s § 1 odst. 2 písm. a) zákona, pojištění odpovědnosti, a to za celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]. Vzhledem k tomu, že žalovaný tuto povinnost nesplnil, kdy [anonymizováno] nebylo za období od 14. 5. 2019 do 31. 10. 2019 pojištěno, vzniklo žalobkyni právo na příspěvek do [anonymizováno] fondu [anonymizováno] v souladu s § 4 odst. 1 zákona, kdy jeho výše je dána počtem dnů, po které vozidlo nebylo pojištěno (tj. v tomto případě 171 dnů). Výše denní sazby tak vyplývá z vyhlášky, která činí 65 Kč. Žalobkyni tak vznikl nárok na příspěvek ve výši 11 115 Kč, tj. 171 dnů x 65 Kč. Dále v souvislosti s tím žalobkyni vzniklo právo na náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva v souladu s § 2a vyhlášky ve výši 300 Kč. 8. Jelikož dlužná částka nebyla žalovaným uhrazena ve lhůtě splatnosti, soud shledal žalobu důvodnou a vyhověl jí jak co do žalované částky, tak i co do úroku z prodlení z této částky uplatněného v souladu s § 513, § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), dle nichž jsou příslušenstvím pohledávky též úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním, přičemž věřitel má právo požadovat vedle plnění i úroky z prodlení ve výši specifikované nařízením vlády. Žalobkyně uplatnila úroky z prodlení v souladu s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 11 415 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. 10. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.