59 C 185/2023-17 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobce se žalobou ze dne [datum] domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost mu zaplatit částku 50 000 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o zápůjčce. Uvedl, že s žalovaným uzavřel dne [datum] smlouvu o zápůjčce, na základě které žalovanému poskytl částku ve výši 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal uvedenou částku vrátit nejpozději do [datum], avšak neučinil tak ani přes výzvy žalobce. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu („o. s. ř.“), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Soud dospěl k následujícímu skutkovému závěru: 5. Žalobce a žalovaný uzavřeli dne [datum] ústně smlouvu o zápůjčce. Na jejím základě poskytl žalobce žalovanému částku ve výši 50 000 Kč, přičemž žalovaný převzetí částky potvrdil a zavázal se jí uhradit do dne [datum]. Podpisy žalobce a žalovaného byly ověřeny [anonymizováno] v [obec] (prokázáno dlužním úpisem ze dne [datum]). Vzhledem k tomu, že žalovaný částku ve výši 50 000 Kč do dne splatnosti (tj. [datum]) neuhradil, vyzval jej žalobce dne [datum] předžalobní výzvou prostřednictvím svého právního zástupce k úhradě částky 50 000 Kč (prokázáno předžalobní výzvou ze dne [datum] včetně podacího archu). 6. Soud po právní stránce věc posoudil následovně: 7. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, („o.z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 8. Podle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 9. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 10. Soud dospěl k závěru, že žalobce se žalovaným uzavřeli smlouvu o zápůjčce podle § 2390 o.z., když žalobce žalovanému přenechal částku ve výši 50 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutou částku do [datum] vrátit. Žalovaný však vypůjčenou částku žalobci nevrátil do data splatnosti, které si účastníci sjednali na [datum], čímž se žalovaný dostal podle § 1968 o. z. do prodlení se zaplacením peněžitého dluhu a podle § 1970 o. z. vzniklo žalobci právo požadovat po žalovaném i zaplacení úroku z prodlení. Výše úroku z prodlení vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a soud přiznal žalobci úroky z prodlení ode dne následujícího po dni splatnosti. Proto soud žalobě v celém rozsahu vyhověl, jak je uvedeno ve výroku I. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. o.s.ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 14 342 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 4 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, („a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč sestávající z částky 3 100 Kč za každý ze tří úkonů (příprava a převzetí zastoupení, výzva k plnění a podání žaloby) uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 10 200 Kč ve výši 2 142 Kč