59 C 88/2023-20 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 33 174 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazené odměny za právní služby poskytnuté žalovanému na základě smlouvy o právní službě [číslo] ze dne [datum]. Žalovaný se zavázal zaplatit smluvní odměnu v hodinové sazbě 4 000 Kč u společníka a partnera, v sazbě 3 000 Kč u trvale spolupracujícího advokáta a 2 000 Kč u advokátního koncipienta a rovněž promeškaný čas v hodinové sazbě 1 500 Kč. Žalobkyně vyúčtovala právní služby fakturami [číslo] ze dne [datum] na částku 35 493 Kč, kdy částka 23 393 Kč byla splatná dne [datum] (částka 12 100 Kč byla uhrazena složenou zálohou) a [číslo] ze dne [datum] na částku 9 781 Kč. Žalovaný na shora uvedené faktury neuhradil ničeho, ani na základě dodatečných upomínek. 2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav. Na základě smlouvy o právní službě [číslo] ze dne [datum] poskytla žalobkyně žalovanému právní služby, které následně vyúčtovala fakturami [číslo] ze dne [datum] se splatností dne [datum] a [číslo] ze dne [datum] se splatností [datum], jejichž součástí byl i seznam činností, které byly poskytnuty (smlouva o právní službě [číslo] ze dne [datum], faktury [číslo] ze dne [datum] a [číslo] ze dne [datum]). Žalovaný na shora uvedené faktury neuhradil ničeho, ani na základě dodatečné upomínky (předžalobní výzva ze dne [datum], včetně dodejky). 4. Po právní stránce soud věc posoudil podle § 2430 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), neboť žalobkyně na základě smlouvy o právní službě obstarala záležitosti žalovaného spočívající v činnostech, které byly součástí vystavených vyúčtování, za což se žalovaný zavázal uhradit žalobkyni odměnu, to však neučinil. Vyúčtování byla žalovanému zaslána e-mailem, ten však ničeho neuhradil. Vzhledem k prodlení s plněním peněžitého dluhu (§ 1968 a § 1970 o. z.) byla žalovanému rovněž uložena povinnost zaplatit žalobkyni úroky z prodlení v zákonné výši v souladu s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ode dne následujícího po splatnosti jednotlivých faktur. Soud tedy dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je důvodný a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku. 5. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 11 346,80 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 328 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 33 174 Kč sestávající z částky 2 460 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 8 280 Kč ve výši 1 738,80 Kč.