6 C 1/2023-19 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozhodnutí představující dlužný televizní poplatek za období únor 2020 až červen 2022 s příslušenstvím. Žalobkyně žalobu odůvodnila tak, že žalovaná se stal držitelem televizního přijímače, čímž jí ze zákona vznikla povinnost přihlásit se jako poplatník televizního poplatku, což žalovaná nesplnila a byla tak zařazena do evidence plátců ze zákona v dubnu 2019. Žalobkyně písemně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky, žalovaná ničeho nezaplatila ani v dodatečné lhůtě. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Žalovaná je státním příslušníkem Ukrajiny s bydlištěm v České republice. Pravomoc českého soudu je dána v souladu se Smlouvou mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech (sdělení MZV [číslo] Sb. m. s.). 4. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o.s.ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. 5. S ohledem na zjištění učiněná z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Žalovaná byla v dubnu 2019 zařazena do příslušné evidence držitelů televizního přijímače jakožto poplatník televizního poplatku (výzva k přihlášení ze dne 23. 4. 2019, vyrozumění o zařazení ze dne 28. 8. 2019, výpis z evidence ČT ze dne 23. 9. 2022). Tento poplatek však včas a řádně nehradila, neboť žalobkyni nezaplatila platby za období února 2020 do června 2022 celkem v částce 3 915 Kč. Žalobkyně žalovanou ke splnění této povinnosti písemně vyzvala, žalovaná však ani poté ničeho neuhradila (dopis ze dne 12. 7. 2022). 6. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními posoudil soud věc po právní stránce takto: Jelikož předmětem řízení je nárok vyplývající ze závazkového vztahu, aplikoval soud pro určení rozhodného práva nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), přičemž dle čl. 6 je rozhodným právem právo české. 7. Podle ustanovení § 3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů (dále jen„ zákon č. 3148/2005 Sb.) je poplatníkem televizního poplatku fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. Jestliže drží nebo z jiného právního důvodu alespoň 1 měsíc užívá televizní přijímač fyzická osoba nebo právnická osoba, která není jeho vlastníkem, je poplatníkem tato osoba. Podle ustanovení § 6 zákona č. 348/2005 Sb. činí měsíční výše televizního poplatku 135 Kč. Podle ustanovení § 7 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb. je-li poplatníkem fyzická osoba, je rozhlasový nebo televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. První platba rozhlasového nebo televizního poplatku je splatná nejpozději do patnáctého dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž se fyzická osoba stala poplatníkem. Podle § 10 zákona č. 348/2005 Sb. nezaplatí-li poplatník včas rozhlasový nebo televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění vlastního také úroky z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný; výši úroků z prodlení stanoví prováděcí předpis, a to nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 8. Žalované jakožto držiteli televizního přijímače vznikla v souvislosti s citovaným ustanovením § 3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb. povinnost hradit žalobkyni televizní poplatky ve výši stanovené tímto zákonem. Žalovaná tuto povinnost řádně nesplnila, když žalobkyni neuhradila poplatky za období února 2020 do června 2022 celkem v částce 3 915 Kč. Žalobkyni tak vzniklo právo požadovat po žalované zákonný úrok z prodlení ve výši ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to vždy ode dne následujícího po dni splatnosti každé dlužné platby, který žalobkyně kapitalizovala částkou 538,60 Kč. Vzhledem k tomu, že se žalobkyní předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 9. Soud zamítl žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 64 Kč z titulu nákladů spojených s uplatněním pohledávky, neboť tento nárok nevyplývá z žádného právního předpisu. Žalobkyně dovozuje tento nárok z rámcové dohody o poskytování služeb uzavřené mezi žalobkyní a společností [právnická osoba], [IČO]. Zde však tato povinnost ujednána není, žalovaná navíc ani není smluvní stranou této dohody. Pro úplnost soud poznamenává, že z rámcové dohody ani takový závazek žalované vyplývat nemůže, neboť rámcová dohoda nezakládá závazkový poměr, pohledávky a závazky smluvních stran z ní tudíž nevznikají; smyslem rámcové dohody je stanovit pravidla, jimž budou podléhat všechny konkrétní (tzv. realizační) smlouvy uzavřené v budoucnu na jejím základě (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 5. 2016 pod sp. zn. 29 Cdo 5105/2014). Tento závěr dopadá i na rámcové dohody uzavřené v zadávacím řízení podle zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, neboť právní povaha uzavřené rámcové smlouvy je stále stejná bez ohledu na to, jaký smluvní proces předcházel jejímu uzavření. Proto soud žalobu v uvedeném rozsahu výrokem II. tohoto rozsudku zamítl. 10. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalobkyně byla ve věci zcela procesně úspěšná. Co se týká nákladů právního zastoupení, tak v daném rozsahu soud dospěl k závěru, a to v souladu s nálezem Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3344/12 ze dne 24. července 2013, že k uplatnění předmětného nároku vyplývajícího z nezaplacení televizních poplatků nebylo třeba odborných znalostí v míře přesahující běžné znalosti zaměstnanců žalobkyně a z daného důvodu soud tyto neúčelné náklady spočívající v nákladech právního zastoupení v rámci náhrady nákladů řízení nepřiznal, neboť se najednalo o náklady účelně vynaložené. Vzhledem k výše uvedenému soud žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení v celkové výši 600 Kč, která je tvořena zaplaceným soudním poplatkem dle položky 2.1 písm. a) Sazebníku soudních poplatků, ve znění účinném ke dni podání žaloby, ve výši 400 Kč, a dále paušální náhradou nákladů za dva úkony (předžalobní výzva a podání návrhu ve věci samé) dle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. v celkové výši 200 Kč (2 úkony x 100 Kč).