7 C 42/2023-13 — Obvodní soud pro Prahu 10

Vzhledem k tomu, že dle ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) ve spojení s ustanovením § 157 odst. 4 o. s. ř. není přípustné podat proti tomuto rozsudku odvolání, neboť jím bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10.000 Kč, omezil se soud v jeho odůvodnění pouze na uvedení předmětu řízení, závěru o skutkovém stavu a na stručné právní posouzení věci. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na úhradu nákladů, jež vznikly v souvislosti s dopravou žalovaného do protialkoholní záchytné stanice [ulice] Náklady ze dne 8. 2. 2021 dosáhly výše 3 000 Kč (jedná se o poskytnutí zdrav. péče 1 340 Kč, biochemie 250 Kč, 2x alkohol test 180 Kč, [anonymizováno] materiál 50 Kč, ubytování 1000 Kč, pití 30 Kč, sanita 1 500 Kč). Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalovaný byl dne 8.2.2021 vyšetřen, ošetřen a [anonymizováno] v [anonymizováno] záchytné stanici [ulice], která je provozována žalobkyní. Náklady za služby poskytnuté žalovanému činily celkem 3 000 Kč. Žalovaný tento svůj dluh téhož dne písemně uznal a současně se zavázal k jeho úhradě ve lhůtě 30 dnů. Žalovaný dlužnou částku ve stanovené lhůtě neuhradil. Po právní stránce soud nárok žalobkyně posoudil podle dle § 89e zákona č. 373/2011 Sb. o specifických [anonymizováno] službách ve spojení s ust. § 41 odst. 1 písm. c) zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování, a uzavřel, že žalovaný je povinen uhradit žalobkyni náklady za poskytnutou záchytnou službu. Jelikož žalovaný svůj dluh ve výši 3 000 Kč uznal, má se ve smyslu ust. § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trval. Žalovaný se zavázal dlužnou částku žalobkyni uhradit do 30 dnů od podpisu. Do prodlení s úhradou pohledávky se tak žalovaný dostal ode dne 25. 10. 2020. S ohledem na to, že se žalovaný ocitl v prodlení, je povinen zaplatit žalobkyni také úroky z prodlení podle § 1970 o. z. Výše úroků z prodlení se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Prokáže-li se přítomnost alkoholu či jiné návykové látky, je dopravu do protialkoholní záchytné stanice v souladu s ustanovením § 16 odst. 8 a § 17 odst. 4 zákona č. 379/2005 Sb., ve znění pozdějších předpisů, povinna uhradit vyšetřovaná osoba, v daném případě žalovaný. Žalovaný byl k úhradě dlužné částky vyzván dopisem ze dne 28.6.2022, v němž byla stanovena lhůta patnácti dnů k úhradě. Vzhledem k tomu, že žalovaný dlužnou částku neuhradil, je povinen vedle dlužné částky hradit i úroky z prodlení. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 300 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 3 000 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t.