12 C 177/2024-23 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vůči žalované, aby jí soud uložil povinnost vyklidit byt č. , hodnota, v 1. podlaží, o velikosti 2+1 v domě č. p. , Anonymizováno, , v , adresa, , o. č. , hodnota, , , adresa, , v k. ú. , adresa, , vedeném , Anonymizováno, , adresa, , a vyklizený jej žalobkyni odevzdat do 3 dnů od právní moci rozsudku. Nájem byl se žalovanou sjednán nájemní smlouvou ze dne , datum, , a to na dobu určitou do , datum, . Dne , datum, žalovaná podala žádost o prodloužení nájmu bytu, avšak žalobkyně usnesením ze dne , datum, prodloužení nájmu neschválila a dne , datum, zaslala žalované písemný nesouhlas s uzavřením navazující nájemní smlouvy, ve kterém žalovanou i vyzvala, aby do 30 dnů od doručení tohoto dopisu předmětný byt vyklidila a předala žalobkyni. Žalovaná však byt nevyklidila a žalobkyni zpět nepředala, a to i přes zaslanou předžalobní upomínku.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Soud z hlediska skutkového stavu věci dospěl k závěru, že žalobkyni byla vlastníkem nemovitosti, hlavním městem , adresa, , svěřena správa budovy č. p. , Anonymizováno, na pozemku parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, o výměře 227 m2, druh pozemku zastavěná plocha a nádvoří, zapsáno na LV č. , hodnota, pro k.ú. , adresa, , obec , adresa, (výpisem z katastru nemovitostí). Žalobkyně a žalovaná uzavřeli dne , datum, smlouvu o nájmu bytu na dobu určitou, jejímž předmětem bylo užívání bytu č. , hodnota, o velikosti 2+1 v 1. podlaží domu č. p. , Anonymizováno, , , adresa, , or. č. , hodnota, , k.ú. , adresa, , žalovanou. Žalobkyně a žalovaná si ve smlouvě sjednali, že měsíční nájemné spolu se zálohami na služby je žalovaný povinen platit nejpozději do posledního dne kalendářního měsíce, za který se nájemné platí. Smlouva byla uzavřena na dobu určitou, a to do , datum, (smlouvou o nájmu bytu č. , Anonymizováno, ze dne , datum, včetně evidenčního listu). Žalovaná dne , datum, požádala o prodloužení nájmu předmětného bytu, avšak žalobkyně usnesením č. , Anonymizováno, ze dne , datum, žádost žalobkyně neschválila (žádostí žalované o prodloužení nájmu ze dne , datum, , usnesením žalobkyně č. , Anonymizováno, ze dne , datum, vč. důvodové zprávy). Žalobkyně následně zaslala žalované nesouhlas s uzavřením navazující nájemní smlouvy, a to dne , datum, , ve kterém vyzvala žalovanou k vyklizení bytu a jeho předání žalobkyni ve lhůtě 30 dnů od doručení nesouhlasu, přičemž tento byl žalované doručen dne , datum, . Žalovaná byla opětovně vyzvána k vyklizení bytu předžalobní upomínkou právního zástupce žalobkyně ze dne , datum, (nesouhlasem s uzavřením nájemní smlouvy ze dne , datum, včetně dodejky, předžalobní upomínkou ze dne , datum, včetně dodejky). V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaná k dnešnímu dni předmětný byt vyklidila.5. Soud tak po provedeném dokazování dospěl k závěru, že pro právní posouzení věci je rozhodné, že žalobkyně je pověřena , Anonymizováno, , adresa, jakožto vlastníkem správou nemovitosti, v níž se nachází byt, který byl dán do nájmu (užívání) žalované nájemní smlouvou, která byla sjednána na dobu určitou do , datum, . Žalovaná však po uplynutí doby, na kterou byl nájem sjednán, byt nevyklidila, přestože mezi účastníky již nebyla uzavřena další smlouva o nájmu předmětného bytu.6. Pokud jde o hmotněprávní posouzení věci, podle § 2285 zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen „o.z.“) platí, že pokračuje-li nájemce v užívání bytu po dobu alespoň tří měsíců po dni, kdy měl nájem bytu skončit, a pronajímatel nevyzve v této době nájemce, aby byt opustil, platí, že je nájem znovu ujednán na tutéž dobu, na jakou byl ujednán dříve, nejvýše ale na dobu dvou let; to neplatí, ujednají-li si strany něco jiného. Výzva vyžaduje písemnou formu. Podle § 2292 o.z. odevzdá nájemce pronajímateli byt v den, kdy nájem končí.7. Žalovaná pokračovala ve smyslu § 2285 o. z. v užívaní bytu po dobu alespoň 3 měsíců po dni, kdy měl nájem bytu skončit, avšak žalobkyně jako pronajímatel písemně vyzvala v této době žalovanou k vyklizení bytu. Podle § 2285 a contrario tak nedošlo k opětovnému ujednání nájmu. Nájem žalované proto skončil uplynutím doby, na kterou byl sjednán a žalobkyni vzniklo právo požadovat po žalované, aby byt odevzdala. Dnem, kdy nájem skončil, vznikla žalované povinnost (§ 2292 o. z.) odevzdat byt žalobkyni. Užíváním předmětu nájmu je i jeho nevyklizení po skončení doby nájmu (srovnej rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2012, sp. zn. 32 Cdo 2471/2010, ze dne 22. 4. 2015, sp. zn. 26 Cdo 4018/2014 a rozsudek sp. zn. 26 Cdo 2059/2018, ze dne 5. 6. 2019). Vyklizení bytu v sobě zahrnuje též odevzdání věci majiteli tak, aby k ní měl volný přístup a mohl s ní dále disponovat - např. odevzdáním klíčů - nestačí ji pouze opustit (srovnej rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2008, sp. zn. 33 Odo 49/2006, ze dne 11. 1. 2012, sp. zn. 26 Cdo 3560/2010, ze dne 12. 12. 2016, sp. zn. 26 Cdo 4354/2016). Odevzdání bytu pronajímateli upravuje § 2292 věta druhá a třetí o. z. (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 2. 2018, sp. zn. 26 Cdo 2105/2017); nájemce má pronajímateli odevzdat klíče, přičemž věta třetí stanoví vyvratitelnou domněnku odevzdání bytu pronajímateli po skončení nájmu ke dni, kdy ho nájemce opustil způsobem, jímž dal jednoznačně najevo, že zanechává užívání bytu s úmyslem se tam již nevrátit (aniž by mu odevzdal klíče). V den, kdy nájem skončil, žalovaný byt nevyklidil, žalobkyni nepředal a ani byt neopustil takovým způsobem, že žalobkyni muselo být bez jakýchkoli pochybností zřejmé, že v něm již nebydlí (a uplatnila by se tak domněnka odevzdání bytu stanovená v § 2292 věta třetí o. z.). Z těchto důvodů soud žalobě v plném rozsahu vyhověl.8. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně byla ve věci zcela procesně úspěšná a náleží jí náhrada nákladů řízení, a to náhrada nákladů řízení však účelně vynaložených. Žalobkyně je městskou částí, jednotkou místní samosprávy územně členěného , Anonymizováno, , která je povinna spravovat svěřený i vlastní majetek ve veřejném zájmu. K hájení svých zájmů je přitom vybavena organizačními složkami finančně i personálně zajištěnými především z veřejných rozpočtů, a není zde proto zásadně důvodu, aby výkon svých práv a povinností v této oblasti přenášela na soukromý subjekt, kterým je advokát (přiměřeně nález Ústavního soudu ze dne 14. 9. 2018, sp. zn. III. ÚS 1180/10; nález Ústavního soudu ze dne 15. 12. 2011, sp. zn. I. ÚS 195/11; nález Ústavního soudu ze dne 14. 3. 2013, sp. zn. II. ÚS 376/12). Není tím však vyloučeno, aby za zcela výjimečných okolností zastoupení advokátem mělo povahu účelného uplatňování či bránění práva. Tak by tomu mohlo být v případě obtížného dlouhotrvajícího sporu, kdy k efektivnímu uplatnění či bránění práva je třeba odborně zaměřeného advokáta. To však není daná situace, která nastala v projednávané věci, když se jedná o běžný a ve své podstatě právně nikoliv obtížný spor o vyklizení bytu. V takto jednoduché právní věci byla žalobkyně schopna zajistit si vyřešení případu vlastními prostředky včetně personálního zastoupení. Z daného důvodu není možné shledat náklady vynaložené na právní zastoupení jako náklady účelně vynaložené.9. Za účelně vynaložený náklad je třeba považovat pouze soudní poplatek, v daném případě ve výši , částka, , neboť se jedná o náklad nutný a nezbytný pro možnost uplatnění práva u soudu a paušální náhradu, jež by byla žalobkyni přiznána za jednotlivé procesní úkony jako účastníku bez právního zastoupení, a to v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. a vyhláškou č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu. Tato částka přitom činí , částka, a odpovídá třem paušálním náhradám po , částka, připadajícím na předžalobní výzvu k plnění, sepsání návrhu ve věci samé a na vyjádření žalobkyně ze dne , datum, , a to v souladu § 1 odst. 3 písm. a) ve spojení s § 2 odst. 3 shora citované vyhlášky. Celkem tak soud žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů řízení ve výši , částka, . V souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. byla žalované uložena povinnost tyto náklady řízení zaplatit k rukám právního zástupce žalobkyně.10. Lhůta k plnění byla v obou případech stanovena v délce 3 dnů od právní moci rozsudku podle ustanovení § 160 odst. 1 věta 1 o.s.ř.