12 C 217/2024-15 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. tohoto rozsudku. Žaloba byla odůvodněna tím, že právní předchůdce žalobkyně, , právnická osoba, ., IČO , IČO, , se sídlem , adresa, (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“), uzavřel dne , datum, se žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému jednorázově splatný, neúčelový, spotřebitelský úvěr ve výši , částka, , zatímco žalovaný se zavázal splatit poskytnutou částku úvěru žalobkyni spolu s příslušenstvím ve výši , částka, do , datum, . Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, avšak ocitl se v prodlení, když na uvedený úvěr ničeho neuhradil. Dne , datum, právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, na základě které byla předmětná pohledávka včetně příslušenství postoupena žalobkyni. Žalovaný žalobkyni na předmětný dluh ničeho neuhradil, a to i přes zaslání předžalobní upomínky prostřednictvím právního zástupce.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru č. , Anonymizováno, , na základě které se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému částku ve výši , částka, . Žalovaný se zavázal jistinu ve výši , částka, spolu s příslušenstvím ve výši , částka, vrátit se splatností do , datum, (smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, ze dne , datum, , předsmluvními informacemi). Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku , částka, , a to dne , datum, (výpisem z účtu). Dne , datum, uzavřel právní předchůdce žalobkyně se žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, na základě které byla žalobkyni postoupena předmětná pohledávka včetně příslušenství za žalovaným, který o této skutečnosti byl informován písemným oznámením ze dne , datum, (smlouvou o postoupení pohledávek, seznamem postoupených pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky). Žalovaný byl rovněž vyzván předžalobními upomínkou právního zástupce žalobkyně k úhradě dluhu, a to taktéž dne , datum, právním předchůdcem žalobkyně a dne , datum, (předžalobní upomínkou ze dne , datum, , včetně podacího lístku).5. Provedené listinné důkazy soud hodnotil jednotlivě i v jejich souhrnu jako pravé a pravdivé, když nebyla zjištěna žádná okolnost, která by je zpochybňovala.6. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: Právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Právní předchůdce žalobkyně vystupoval ve smyslu ustanovení § 420 o. z. jako podnikatel a žalovaný vystupoval ve smyslu ustanovení § 419 o. z. jako spotřebitel, tedy se dle ustanovení § 1810 o. z. jedná o spotřebitelskou smlouvu. Soud s ohledem na výše uvedené aplikoval na uzavřenou smlouvu právní úpravu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru), a to s odkazem na § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.7. Soud dospěl k závěru, že smluvní závazek vznikl platně. Žalovaný projevil vůli uzavřít smlouvu o úvěru, což stvrdil prostředky umožňujícími uzavřít smlouvu dálkovým způsobem. Právní předchůdce žalobkyně po uzavření smlouvy zaslal na účet žalovaného požadovanou částku ve výši , částka, , jak bylo zjištěno z výpisu z bankovního účtu. Pohledávka právního předchůdce žalobkyně byla následně postoupena žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován písemným dopisem.8. Jelikož žalovaný ve stanovené lhůtě dlužnou částku nezaplatil, dostal se do prodlení dle § 1968 o. z., a žalobkyně je tak oprávněna požadovat po žalované vedle dlužné částky a úroku rovněž úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o. z. Výše úroku z prodlení vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a soud o něm rozhodl vázán návrhem žalobkyně (§ 153 odst. 2 o. s. ř. a contrario).9. Z uvedených důvodů soud žalobě ve výroku I. plně vyhověl.10. Ačkoliv se žalobkyně domnívá, že jí má být přiznána plná náhrada nákladů řízení, soud došel k závěru, že v tomto případě jsou splněny podmínky pro přiznání náhrady nákladů řízení v rozsahu podle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. Žaloba je podána na ustáleném vzoru, ve kterém žalobkyně pouze mění osobu žalovaného a několik málo dalších údajů, čímž se celý proces stává z velké části pouze automatizovanou administrativní záležitostí, nevyžadující složité právní posouzení ani zásadní individualizaci skutkových a právních tvrzení. Z úřední činnosti je navíc soudu známo, že žalobkyně je tímto právním zástupcem zastoupena ve větším množství velmi podobných řízení vedených u Obvodního soudu pro Prahu 10. Soud proto přiznal náhradu nákladů řízení v rozsahu § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb.11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, . Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, sepis a podání žaloby) včetně tří paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, ve výši , částka, .12. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.