14 C 145/2024-15 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni , částka, s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení. Žalobu odůvodnila tím, že předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, . v likvidaci s žalovaným dne , datum, uzavřela smlouvu o úvěru, dle níž vyplatila žalovanému úvěr ve výši , částka, , a to aniž by řádně zkoumala úvěryschopnost žalovaného, tedy je smlouva neplatná. Žalovaná částka představuje zbývající část žalovanému vyplacené částky po odečtení všech splátek žalovaného. Počátek prodlení pak žalobkyně odvozovala od prohlášení původního věřitele o2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil3. Na základě provedeného dokazování, kdy soud důkazy zhodnotil podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž pečlivě přihlížel ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci, učinil následující skutkový závěr:4. Dne , datum, žalovaný požádal u společnosti , právnická osoba, . v likvidaci (dále jen „banka“) o poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši , částka, , a to prostřednictvím formuláře banky. Uvedený úvěr se zavázal splácet a zaplatit úrok 6,4 % ročně ve 48 pravidelných měsíčních splátkách po , částka, (návrh smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, ). Banka žádost žalovaného akceptovala (akceptace banky ze dne , datum, ) a žalovanému úvěr ve výši , částka, poskytla. Před poskytnutím úvěru nijak neprověřovala schopnost žalovaného úvěr splácet (tvrzení žalobkyně, návrh smlouvy). Žalovaný úvěr čerpal (výpisy z účtu). Žalovaný však řádně nehradil sjednané splátky, a tedy banka ke dni , datum, úvěr zesplatnila (výzvou ze dne , datum, , výpisem z účtu). Za dobu od , datum, do , datum, žalovaný na úvěr uhradil částku , částka, (seznam příchozích plateb).5. Žalobkyně uzavřela dne , datum, s bankou (insolvenční správkyní banky) smlouvu, kterou se banka zavázala postoupit na žalobkyni soubor pohledávek (smlouvou o postoupení pohledávek). Postoupení pohledávky na žalobkyni bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne , datum, , který byl žalovanému zaslán prostřednictvím provozovatele poštovních služeb doporučeně (oznámením o postoupení pohledávky, obálkou). Před podáním žaloby žalobkyně žalovanému prostřednictvím provozovatele poštovních služeb zaslala předžalobní upomínku ze dne , datum, , kterou si žalovaný osobně převzal dne , datum, (předžalobní upomínkou, dodejkou).6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.8. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.9. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.10. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.11. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.12. Po stránce právní soud zjištěný skutkový stav posoudil tak, že mezi bankou a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. o. z., která je však absolutně neplatná, neboť se jedná o smlouvu spotřebitelskou (§ 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) a banka před uzavřením smlouvy nedostatečně prověřila úvěryschopnost žalovaného, jak jí ukládá § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaný tak přijal plnění z neplatné smlouvy, tedy se na úkon banky bezdůvodně obohatil a ve smyslu § 2991 a násl. o. z. je povinen toto obohacení vydat. K domáhání se vydání bezdůvodného obohacení je aktivně legitimována žalobkyně jako nabyvatel pohledávky za žalovaným ve smyslu 1879 a násl. o. z. V řízení byla prokázána částka poskytnutá žalovanému, jakož i částka, kterou žalovaný dosud uhradil.13. Dle výše uvedeného tak soud žalobě a uložil žalovanému povinnost tuto částku žalobkyni zaplatit, a to včetně zákonného úroku z prodlení z této částky dle § 1968 a § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., do prodlení se přitom žalovaný dostal první výzvou k peněžitému plnění, tj. výzvou ze dne , datum, , která stanovila termín splatnosti do , datum, (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, , ze dne , datum, ).14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, . Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, ve výši , částka, .15. Soud dospěl k závěru, že v tomto případě jsou splněny podmínky pro přiznání náhrady nákladů řízení v rozsahu podle § 14b a. t. Žaloba je podána na ustáleném vzoru, užitém žalobkyní v desítkách obdobných případů, které se od sebe odlišují toliko označením osoby žalované a okolnostmi skutku, spočívajícímu v datu uzavření smlouvy, výši poskytnutého úvěru a výší již uhrazené částky. Jak vylíčenu základu skutku, tak použitá právní argumentace tudíž vychází z jednoho vzoru. Podání takové druhu je svou povahou pouze automatizovanou administrativní záležitostí, nevyžadující složité právní posouzení ani zásadní individualizaci skutkových a právních tvrzení.16. Lhůta k plnění byla stanovena v délce 3 dnů od právní moci rozsudku v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.17. Pro úplnost soud uvádí, že odůvodnění rozsudku bylo vypracováno v souladu s § 157 odst. 4 o. s. ř.