17 C 223/2024-23 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni částku 43 558,48 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že společnost , právnická osoba, , (právní předchůdkyně žalobkyně) uzavřela s žalovanou dne 22. 9. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytla žalované částku 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala uvedenou částku navýšenou o 24 946 Kč (tj. 19 282 Kč jako kapitalizované úroky za sjednanou dobu trvání smlouvy, 1 500 Kč za zpracování zápůjčky a 4 164 Kč za službu komfortního a flexibilního splácení) uhradit právní předchůdkyni žalobkyně v 21 měsíčních splátkách po 2 141 Kč. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, resp. neuhradila na splátkách nic. Právní předchůdkyni žalobkyně proto vzniklo právo na uhrazení celé dlužné částky. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni ke dni 27. 9. 2023. Po postoupení pohledávky žalovaná nic nezaplatila. Žalobkyně tak požaduje po žalované zaplacení celkové dlužné částky ve výši 43 558,48 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 20 000 Kč, poplatku ve výši 23 558,48 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 3 642,50 Kč (11,75 % ročně z částky 20 000 Kč od 19. 3. 2022, tj. od marného uplynutí měsíční lhůty pro úhradu zbývající dlužné částky, do 27. 9. 2023), kapitalizovaných úroků ve výši 1 152,68 Kč (21,39 % ročně z částky 20 000 Kč od 23. 6. 2023, tj od marného uplynutí lhůty pro úhradu poslední splátky dle splátkového kalendáře, do 27. 9. 2023), zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 20 000 Kč od 28.9.2023 do zaplacení a úroku ve výši 21,39 % ročně z částky 20 000 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení. Žalovaná nic nezaplatila ani na základě předžalobní výzvy.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu („o.s.ř.“), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:5. Právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatelka spotřebitelských úvěrů a žalovaná podepsaly dne 22. 9. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Na základě této smlouvy poskytla žalované 20 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaná se zavázala zaplatit za poskytnutí částky poplatek ve výši 24 946 Kč sestávající z úroku ve výši 19 282 Kč, z poplatku za zpracování ve výši 1 500 Kč, z poplatku za službu komfortního splácení 1 714 Kč a flexibilního splácení ve výši 2 450 Kč. Celkovou dlužnou částku 44 946 Kč se žalovaná zavázala zaplatit v 21 měsíčních splátkách po 2 141 Kč (poslední splátka ve výši 2 126 Kč) s tím, že první splátka byla splatná do 22. 10. 2021. RPSN činilo 142,04 % a smluvní úroková sazba 86 % (prokázáno smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 22. 9. 2021). Před uzavřením smlouvy byla s žalovanou vyplněna karta zákazníka za účelem posouzení její úvěruschopnosti. Žalovaná v této souvislosti uvedla a svým podpisem stvrdila, že má trvalé bydliště na adrese úřadu a bydlí na ubytovně, má vyživovací povinnost k jedné osobě, pracuje jako uklízečka u společnosti , právnická osoba, ., s čistým příjmem 17 405 Kč (což osvědčila pracovní smlouvou a dvěma výplatními páskami), přičemž se jedná o její jediný příjem, je rozvedená, má nejvyšší dosažené vzdělání středoškolské, své běžné měsíční výdaje odhaduje na částku 4 000 Kč, není vlastníkem bankovního účtu, nemá žádné další splátky. V kartě byly uvedeny další čisté příjmy domácnosti 20 000 Kč, aniž by bylo zjevné, kdo je pobírá a o jaký příjem se jedná. Jako požadovaná výše úvěru byla uvedena částka 15 000 Kč (prokázáno zákaznickou kartou ze dne 22. 9. 2021). Žalované byla poskytnuta při podpisu smlouvy částka 20 000 Kč (prokázáno smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 22. 9. 2021). Žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně nic nezaplatila (prokázáno tabulkou umoření k 2. 10. 2023). Právní předchůdkyně žalobkyně dne 21. 9. 2023 uzavřela s žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, kterou na žalobkyni převedla pohledávku za žalovanou ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. O postoupení byla žalovaná informována dopisem ze dne 29. 9. 2023, kterým byla zároveň vyzvána k zaplacení dlužné částky do deseti dnů od jeho doručení. Dopis byl žalované odeslán dne 27. 10. 2023 (prokázáno oznámením o postoupení pohledávky z 29. 9. 2023, podacím lístkem z 27. 10. 2023, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 včetně seznamu postoupených pohledávek a výpisem z obchodního rejstříku žalobkyně). Žalobkyně zaslala žalované předžalobní upomínku, žalovaná však na dlužnou částku nic neuhradila (prokázáno výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 28. 3. 2024, podacím lístkem ze dne 2. 4. 2024).6. Po právní stránce soud posoudil věc následovně:Podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku („o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 2396 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.Podle § 1968 o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnost, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.7. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 o. z. a § 2 odst. 1 zákona č. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, („zákon“), na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit , právnická osoba, , za poskytnutí částku ve výši 24 946 Kč. Celkovou dlužnou částku 44 946 Kč se žalovaná zavázala zaplatit v 21 měsíčních splátkách po 2 141 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně vystupovala ve smyslu § 420 o. z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaná vystupovala ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu svého povolání, proto jde dle § 1810 o. z. o spotřebitelskou smlouvu. Jde o typickou formulářovou smlouvu, tedy o předem připravený finanční produkt, jehož podmínky nejsou sjednávány individuálně, ale jsou předem dány v obchodních podmínkách, přičemž spotřebitel jakožto slabší smluvní strana nemá šanci je ovlivnit. Je proto chráněn kogentními ustanoveními občanského zákoníku (příp. jiných předpisů) před zneužitím postavení podnikatele.8. Zkoumání úvěruschopnosti žalované ve smyslu § 86 a § 87 zákona se soudu nejeví jako dostatečné. Ke zkoumání úvěruschopnosti předložila žalobkyně pouze kartu zákazníka, přičemž tvrzení ohledně příjmové a výdajové stránky žalované nejsou nikterak podložena dalšími listinami. Soud však žalobkyni v tomto směru dále nepoučoval podle § 118a odst. 3 o. s. ř. neboť se takový postup jevil s ohledem na další závěry soudu popsané níže nehospodárný, v situaci, kdy soud shledal, že je smlouva o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná z jiných (níže uvedených) důvodů.9. V posuzovaném případě byl ve smlouvě uveden smluvní úrok ve výši 86 % ročně. Dle databáze ARAD (Statistika úrokových sazeb - nové obchody - úvěry: Měsíční, Úroková sazba, Domácnosti - obyvatelstvo, Spotřebitelské (bez KTK, BÚ a karet), CZK, Banky včetně stavebních spořitelen) činil úrok ve spotřebitelských věcech (vyjma kontokorentů) u nových obchodů v září 2021 průměrně 7,13 % ročně. Úrok sjednaný ve smlouvě je tedy více než 12násob